Kyjev má na dosah další ze slíbené klíčové západní pomoci – americké taktické balistické střely ATACMS, které mohou zasáhnout ruské cíle daleko za frontou. Brzkou dodávku potvrdil ukrajinské hlavě státu prezident USA Joe Biden ve Washingtonu. Mělo by se jednat o verzi s kazetovou municí, která je známá pro svůj ničivý účinek proti lidské síle a je v mnoha zemích zakázána. Česká republika se kontroverzní kazetovou munici zavázala nepoužívat a vyřadit ji přijetím Dublinské konvence v roce 2008, přesto proti aktuálně slíbeným americkým dodávkám nic nenamítá.

Vyjednávání Ukrajiny s USA ohledně střel dlouhého doletu trvají již řadu měsíců. Podle nejmenovaných představitelů americké vlády a Kongresu americký prezident svému ukrajinskému protějšku Volodymyru Zelenskému nedávno oznámil brzkou dodávku menšího počtu střel Army Tactical Missile System (ATACMS), které, podobně jako přislíbené stíhačky F-16, mohou znamenat další průlom v osvobozování Ruskem okupovaných oblastí Ukrajiny. 

Taktické balistické střely mají schopnost udeřit na cíle ve vzdálenosti až 300 kilometrů a zásadně tak zvýšit dosah dosavadních ukrajinských raket, které zejména v poslední době Kyjev nahrazuje hlavně drony. Ukrajina by tak mohla ničit celé základny a logistická centra ruského agresora na ukrajinském území i za jeho hranicemi. Díky odpalování z vozidel je navíc celý systém vysoce mobilní a tím výhodný pro rychlé zvraty na bojišti.

V rámci systému by pak Američané měli Ukrajincům dodat nikoliv střely s jednou hlavicí, ale mělo by se jednat o kazetové pumy, tedy střely schopné nést celou řadou menších bomb, které se rozprostřou po větší ploše a jsou vhodné právě na širokou destrukci. Ukrajinské jednotky používají dělostřeleckou kazetovou munici M864 a M483A1 již od července, tyto střely však mají kratší dosah.

„Je to tam doslova jako přestřelka, docházejí jim zásoby. Snažíme se zvýšit naši produkci dělostřeleckých granátů, které používají nejčastěji. Ale rychlost výroby stále není tam, kde by jsme ji chtěli mít,“ bránil už v červenci americké rozhodnutí poskytnout Ukrajině kazetovou munici bezpečnostní mluvčí Bílého domu John Kirby s tím, že USA nemají dostatek jiné munice. Právě USA je jednou z mála zemí, které s kazetovou municí mohou oficiálně nakládat. Tato munice má ničivé vlastnosti a je nebezpečná zejména pro civilní obyvatelstvo, kdy v rámci plošného bombardování může přímo ohrozit jejich životy a zároveň také zamořuje rozsáhlé okolí možnými nevybuchlými bombami. Právě tento fakt v roce 2007 inicioval mezinárodní debatu o omezení a zákazu kazetové munice. 

Rusko ani USA konvenci nepřijaly

Po konferenci v Oslu byla v Dublinu v roce 2008 přijata tzv. Konvence o kazetové munici, ke které se zavázalo 123 zemí světa a postupně ji ratifikovalo 111 z nich ,včetně České republiky, přestože byla sjednaná mimo rámec OSN. Zmíněná konvence zakazuje “používání, vývoj, výrobu, skladování, držení a přesuny kazetové munice, která způsobuje nepřijatelnou újmu civilnímu obyvatelstvu”. Hlavní země, které kazetovou munici vyrábějí a využívají, jako je Rusko, USA, Čína, Indie, Izrael či Pákistán, však tuto konvenci nepodepsaly.

Česká republika patřila ke státům, které již v době diskuze na téma omezení či zákazu kazetové munice zahájily proces jejího vyřazování. „Všechny typy takové kazetové munice zavedené v minulosti do výzbroje Armády České republiky již byly vyřazeny a zlikvidovány nebo jejich likvidace probíhá. V dubnu 2008 zbývalo k likvidaci 67 kusů kontejnerů a 16 482 kusů submunice kazetové munice sovětské výroby KMG-U a RBK, která by měla být podle plánu zlikvidována do konce roku 2011. Uvedený materiál má účetní hodnotu 2 628 836 Kč a celkové náklady na jeho likvidaci by měly dosáhnout cca 11 300 000 Kč,“ uvedla Armáda České republiky v dubnu 2008.

Rozhodnutí amerických spojenců dodat Ukrajině tento typ kontroverzní munice však Armáda ČR podporuje. „Moderní tanky, balistické střely schopné poskytnout Ukrajincům o pár kilometrů větší dostřel, kazetová munice vhodná proti zakopanému nepříteli, moderní stíhačky, to vše Rusko prezentuje jako nepřijatelnou eskalaci. Co na tom, že v tancích a letectvu mají jasnou početní převahu, že jejich střely ničí už od začátku války civilní cíle po celé Ukrajině, a že kazetovou munici, kterou nyní démonizují, se neštítili od počátku používat proti ukrajinským městům,“ napsalo na konci července na síti X (dříve Twitter) Velitelství informačních a kybernetických sil Armády České republiky.

První použití kazetové munice na území vlastního státu

Ničivé dopady na oblasti, kde byla kazetová munice použita, jsou pak hlavním argumentem Dublinské konvence. Pro mnohé je tak překvapivé, že jsou Ukrajinci ochotni, pravděpodobně jako první stát v historii, tento typ zbraně nasazovat na svém vlastním území. Od začátku diskuzí Ukrajinci nicméně uvádějí, že kazetové pumy používají a budou používat jen a pouze proti vojenským cílům a dané oblasti nasazení budou pečlivě dokumentovat, aby je následně po skončení války mohli odminovat. Američané pak doplňují, že jejich munice má o mnoho menší rozptyl, než ta používaná nepřítelem.
    
Lidskoprávní organizace Human Rights Watch (HRW) upozorňuje na opakované případy použití kazetové munice ruskou armádou na Ukrajině již od samého začátku invaze, kdy v důsledku použití této munice docházelo k velkým ztrátám na životech zejména civilního obyvatelstva. Jednalo se např. o útoky ve Vuhledaru, později pak v Charkově, Mykolajivu, Černihivu, Chersonu, Kramatorsku a dalších městech. Minimálně v jednom případě pak na Ruskem kontrolovaném území měla podle HRW omylem zabíjet civilisty i ukrajinská kazetová puma pravděpodobně sovětské výroby, a to u Izjumu během loňského roku.

Mezinárodní občanské hnutí Cluster Munition Coalition ve své poslední zprávě, která vyšla v září tohoto roku, uvádí, že Ukrajina dokonce v počtu obětí kazetových pum překonala válkou rozvrácenou Sýrii. Za rok 2022 údajně na Ukrajině zemřelo 300 lidí a dalších 600 bylo při těchto ruských útocích v okupované zemi zraněno. V Sýrii byl počet obětí mnohonásobně nižší – 15 mrtvých a 75 zraněných.

Ruská armáda mezinárodní právo neporušuje tím, že kazetovou munici používá, ale tím, že ji užívá i v oblastech s vysokou koncentrací civilního obyvatelstva

Ohledně tzv. zakázané munice, včetně té kazetové, jsme položili pár otázek expertovi na mezinárodní právo a problematiku hybridních konfliktů plk. Otakaru Foltýnovi:

Co v praxi znamená „zakázaná munice“? Můžete uvést konkrétní příklady?

To je obecně užívané slovní spojení pro zbraně a munici, která je buď mezinárodním právem úplně zakázána, nebo je omezen některý způsob jejího užití. Učebnicovým příkladem jsou projektily laicky nazývané dum-dum, tedy střely do ručních zbraní, které se v lidském těle záměrně zplošťují či mění tvar tak, aby způsobily zvýšený ranivý účinek. Jiným příkladem jsou samozřejmě chemické a biologické zbraně, kde asi není třeba detaily vysvětlovat. Proti obecné laické představě, že ve válce žádná pravidla neplatí, je dodržování například uvedených zákazů široce respektováno a zpravidla (i když nikoliv dokonale) dodržováno. Navíc existují výjimky, například pro policejní účely se projektily se zvýšenou ranivostí nebo některé chemické látky (slzný plyn) používat můžou.

Má vůbec smysl některé zbraně zakazovat? Není to naivní?

Naopak je to velmi racionální a přes obecnou představu to vůbec není naivní sluníčkaření. Celé to směřuje k zamezení zbytečného utrpení, které není nezbytné k porážce nepřítele. Dejme si příklad zákazu chemických zbraní. Utrpení vojáka s pneumotoraxem plic způsobeným střepinou dělostřeleckého granátu není příliš odlišné od utrpení vojáka s plícemi spálenými yperitem, oba se dusí. Prakticky se ovšem během první světové války ukázalo, že chemická munice není zas až tak efektivní, pat zákopové války neřeší, těžce se skladuje a je drahá. Reálně způsobila méně než 2 % ztrát. Čistě technicky příliš efektivní tedy nebyla. Naopak veřejné mínění velmi silně vnímalo staletý obyčej zakazující užití jedů. Výsledkem byl zákaz užití chemických zbraní, který vyhověl veřejnému mínění a přitom nesnížil schopnost vést bojovou činnost. Standardní dělostřelecké granáty způsobující v konfliktech vyšší intenzity až 75 % ztrát. Ty pochopitelně nikdo nezakázal. A ni nemohl, právě proto, jak efektivní je to vojenský nástroj, státy jejich použití nikdy nezakáží.

Kdo rozhoduje (jednotlivé státy či společenství států) o tom, jaká munice je „zakázaná“ a na jakém základě?

Mezinárodní právo tvoří samozřejmě státy a určitý nepřímý vliv mají i některé mezinárodní organizace jako je OSN, Mezinárodní výbor červeného kříže nebo třeba UNESCO. Základ je ale vůle států projevená buď vznikem mezinárodního obyčeje nebo uzavíráním mezinárodních smluv. Předpokladem pro to, aby se nějaké pravidlo mohl stát obyčejem je všeobecné dodržování a dlouhodobost reálného dodržování. Prostě pakliže existuje obecné přesvědčení o zákazu nějakého prostředku nebo způsobu vedení boje a takové pravidlo je obecně dodržováno, stává se celosvětově závazným. Dokonce i pro ty, kteří nepřistoupili ke konkrétní úmluvě. Logicky je ale daleko častějším pramenem práva uzavření smlouvy, tedy formálně projevená vůle států být vázán nějakým pravidlem. V tomto kontextu je důležité si uvědomit, že státy zpravidla přijímají jen ty závazky, které lze dodržet a naopak nepřistoupí na pravidla, která by jim zabránila vést efektivní bojovou činnost.

Jaké státy dodržují pravidla nepoužívání „zakázaná munice“?

Pakliže se bavíme o zákazech, které se staly mezinárodním obyčejem, tak vzhledem k výše uvedenému zákazy dodržuje většina. Jak jsem vysvětlil výše, zakázány jsou ty prostředky, které způsobují zbytečné utrpení, aniž by to přinášelo smysluplný vojenský přínos. Něco jiného je to u zbraní či munice, která byla zakázána mezinárodními smlouvami teprve nedávno, nejedná se tedy o obyčej a platí jen pro státy, které k příslušné úmluvě přistoupily. Typicky se jedná o protipěchotní miny a kazetovou munici. Tam je ovšem zřejmé, že protipěchotní miny mají díky inovacím efektivní náhradu v ovládaných nástrahách, samodestrukci nebo nových technologiích. Naopak zákaz kazetové munice přišel v době, kdy ještě obdobně efektivní náhrada (například roje dronů) není natolik dostupná a levná, aby kazetovou munici nahradila. Proto k zákazu velké státy nepřistoupily. Pakliže dnes Rusko a Ukrajina užívají kazetovou munici, není to porušení mezinárodních práva. A to ani v případě ruské armády. Ta mezinárodní právo neporušuje tím, že kazetovou munici používá, ale tím, že ji užívá i v oblastech s vysokou koncentrací civilního obyvatelstva.

Může např. v rámci určitého konfliktu, některá z bojujících stran „zakázanost“ určité munice zrušit, jelikož si vyhodnotí, že schopnost dané munice jí chybí?

Možnost odstoupit od smluvního závazku není vyloučena, ale prakticky se tak v případě „zakázaných“ zbraní téměř neděje. Právo ozbrojeného konfliktu totiž funguje pro obě strany stejně. Obě benefitují z toho, že jej dodržují. A obráceně.

Kdo a jakou má možnost donutit určitou stranu konfliktu, aby dodržovala vlastní, resp. mezinárodní nastavení právních norem týkající se „zakázaná munice“?

Na prvním místě je to praktický důvod popsaný výše. Obě strany vědí, že v případě porušení se následky můžou týkat velmi brzy i jich. Vojáci na obou stranách mají zájem, aby nebyli zabíjeni zajatci, protože se oprávněně bojí, že to následně začne dělat i druhá strana. Totéž existuje i v případě „zakázaných“ zbraní. Právně samozřejmě existuje možnost stíhání jak na národní úrovni, tak před mezinárodními tribunály, jako byl Norimberský nebo Tokijský tribunál, či aktuálně permanentně existující mezinárodní trestní tribunál. Namítnete-li, že to trvá dlouho, máte pravdu. Právě proto jsou ale válečné zločiny nepromlčitelné.
 

Zdroj: Cluster Convention,  NBC News, The Washington Post, AP, ABC News, Japan Times / Reuters, HRW