V reakci na nedávné vytvoření a obsazení pozice národního koordinátora pro strategickou komunikaci (StratCom) na Úřadu vlády České republiky se pokusím načrtnout, jakým výzvám bude tento post a úřad čelit. Na jedné straně může být zjevným záměrem podpořit a zefektivnit vlastní komunikaci ČR. Na druhé straně však půjde také o zvýšení resilence a obranyschopnosti ČR proti různým formám hybridně-informačního působení, resp. čelení kognitivnímu způsobu válčení (angl. Cognitive Warfare). Z uniklých dokumentů Ruské federace a vyjádření zpravodajských agentur vyplývá, že Putinův režim má zájem aktivně vyhledávat slabá místa v západních demokraciích a tyto využívat k oslabování nejen jednotlivých států, ale i mnohonárodnostních koalic a společenství. Současné poznatky v neurovědách a rozvoj informačního prostředí, specificky pak jeho kybernetické dimenze, vytváří ideální podmínky pro dosažení těchto cílů.

Vláda ČR je opakovaně kritizována, že neumí strategicky komunikovat, že nevyužívá příležitosti a nástroje StratCom na úrovni jejich potenciálu. Vznik pozice národního koordinátora StratCom může být signál, že vrcholní představitelé státu se touto kritikou vážně zabývají. Pokud však role národního koordinátora StratCom vznikla až v nedávném období, nebyla buď taková koordinace prioritou, nebo nebylo v podstatě co koordinovat. Národní StratCom ve formě koordinační a synchronizační funkce komunikace státu, jenž směřuje k podpoře cílů národní (grand) strategie, však nemusí existovat i pro absenci takové strategie. Domnívám se, že mnohé instituce a ministerstva budou muset teprve funkce a agendu dílčích útvarů StratCom nastudovat a vybudovat. Jinak řečeno, teprve po vytvoření ekosystému StratCom napříč strategickou úrovní řízení státu a přijetí StratCom mindsetu v jednotlivých komunikačních sekretariátech bude možné začít s postupným nastavením a optimalizací systému efektivní národní komunikace. Součástí nastavení potřebného StratCom mindsetu však bude i vytvoření prostoru pro oddělení národního StratComu od politické komunikace jednotlivých stran. Národní StratCom by totiž měl ideálně koordinovat komunikaci vůči domácí a zahraniční populaci, resp. mezinárodním partnerům i nepřátelům. Takové nastavení by bylo pro ČR něco nové a lze usuzovat, že toho nebude dosaženo úplně jednoduše. 

Kolébku vzniku StratCom přitom představuje prostředí NATO, které se oddělením politicko-stranické a politicko-institucionální komunikace nemuselo zabývat. StratCom byl nástroj „operacionalizace komunikace“ jímž se politicky deklarované zájmy a cíle NATO aktivně přenášely a zhmotňovaly na „bojišti i v médiích“. Reálné aktivity a činy, a jejich následné mediální pokrytí v kampaních v Afghánistánu a Iráku, zpětně ovlivňovaly vnímání a postoje široké veřejnosti vůči NATO. Vznikla rezonující spirála akcí, deklarací a mediálních obrazů, která směřovala k transparentnosti a důvěryhodnosti. Ve svých počátcích však StratCom v NATO nemusel čelit záměrně tvořeným negativním narativům, průmyslově šířeným konspiracím a dezinformacím. Rozdíl představují i specifické a velmi odlišné struktury NATO a jednotlivých národních států. NATO je politicko-vojenská mezinárodní organizace, kde mají členské státy místo u jednacího stolu zajištěno. Není třeba se opakovaně ucházet o přízeň voličů. Je však třeba ochraňovat důvěryhodnost, partnerství a koherentnost organizace; Aliance. Společně budovat relevantní a akceschopné vojenské síly. Rozvíjet nové a moderní schopnosti. Zasahovat do dění na mezinárodní úrovni legálně a legitimně. Akce, deklarace NATO a mediální obrazy jsou důkladně hodnoceny z hlediska souladu s přijatým strategickým konceptem a politikou NATO. Fungování StratCom v NATO je vhodný příklad pro ozbrojené síly ČR. Může pomoci s nastavením exekutivních prvků informačních operací (InfoOps), psychologických operací (PsyOps), vojenských veřejných záležitostí (Mil PA), analýzy informačního prostředí (IEA) ale i civilně-vojenské spolupráce (CIMIC). I zde však platí, že StratCom bude jen tak dobrý, jak dobrá bude strategie, kterou má komunikovat. Kolik si však převezme národní StratCom z příkladové studie NATO a kolik bude převzato ze zkušeností partnerských zemí nelze odhadnout. 

Úkol národního StratCom koordinátora však pravděpodobně nezahrnuje jen zlepšení vlastní národní komunikace, ale bude významně přesahovat i do zajištění resilience a obranyschopnosti ČR. Vyjádření zpravodajských služeb k situaci v informačním prostředí (IE) ČR naznačují, že zahraniční aktéři iniciují řadu nepřátelských aktivit již dnes. Česká republika je tedy vystavena hybridně-informačnímu působení a novým formám vlivových operací bez potřebné přípravy a koordinace schopností jim čelit. Vstupujeme do éry permanentní konfrontace informačních společností, které využívají všech prostředků k dosažení výhodnější pozice k prosazení svých strategických zájmů. Známé konvenční válčení průmyslových společností se začíná prolínat s dosud nepoznaným válčením a konfrontací rozvinutých společností informačních. Zajištění adekvátní reakce na projevy hybridně-informačního působení uvnitř státu neleží na jednotlivých institucích nebo osobách, ale vyžaduje systémové úpravy a zapojení celospolečenských mechanismů. Hybridně-informační působení zůstává záměrně pod hranicí tradičně vnímaného ohrožení státu, a proto v demokraciích často nespouští žádné celospolečensky významné mechanismy obrany. Útočníkům přitom umožňuje posunovat hranice národně i mezinárodně tolerovaných aktivit a manipulovat s postoji a vnímáním uvnitř napadené společnosti. Následky informačně-psychologického vlivu se projevují nejen v široké populaci, ale i mezi zájmovými skupinami napříč společenskou strukturou, resp. mezi osobami s rozhodovací pravomocí. Mechanismus uplatnění takového vlivu cílí specificky na lidskou vůli, konceptualizaci existence jedince ve společnosti, jeho světonázor, a to prostřednictvím ovlivňování psychologických procesů příjímání rozhodnutí. Cílenou (dlouhodobou) manipulací s pochopením a interpretací smyslu a účelu událostí v reálném světě je zamezeno, nebo naopak dosaženo, výsledné (dez)orientace, a to v souladu s potřebami útočícího.  

Hybridně-informační působení je způsob, jak využívat rozdílné pochopení a interpretaci reálných událostí ke konfliktním účelům v politické, ekonomické, kulturní a sociální rovině zasažených společností. Aktivním vytvářením dílčích konfliktů se dosahuje efektu nedůvěry v komunitu a celkové směřování společnosti. V podmínkách nedůvěry se manifestuje a kumuluje nespokojenost, znechucení, ztráta motivace a snah o dosažení společných cílů. Společnost se rozděluje. Objevují se projevy sociálně nežádoucího chování, narůstá agresivita. Ztráta akceschopnosti pak představuje zamezení koordinované reakce na krizi a přímé ohrožení odolnosti společnosti. Informačně-psychologické aktivity vstupují do demokratických a otevřených společností jako trojský kůň, který využívá kybernetický prostor, aby překonal fyzické hranice a v kognitivní rovině člověka ničil důvěru a důvěryhodnost. Z pohledu obrany jde o nepřímou strategii, která se vyhýbá silným stránkám obránce, resp. vojenské eskalaci a konfrontaci, a útočí na slabá a nechráněná místa. Lidskou mysl, na rozdíl od kybernetického prostoru, nelze ochránit instalací firewall. Vznik národního StratCom tak bude pravděpodobně doprovázet potřeba komplexních změn v řadě národních politik, přidělení nových agend a odpovědností, strukturální a organizační změny, uvolnění zdrojů a nastavení kontrolních a řídících mechanismů. Samostatnou oblastí jsou pak otázky morální. Neboť proti hybridně-informačnímu působení nelze v demokratických společnostech postavit cenzuru a jiné restrikce. Demokracie stojí na svobodě a čestnosti, ze kterých vyplívá důvěra. Půjde tedy spíš o soupeření narativů a světonázorů, které vychází z důkladného poznání a pochopení příjemců komunikace. Lidé v demokratických společnostech se paradoxně lépe vyrovnají s ozbrojeným konfliktem a vojenskou konfrontací, která sebou nese násilí, utrpení a ztráty na životech, než se ztotožní s psychologickou manipulací, klamáním a vlivovým působením. Vše manipulující, klamné a netransparentní je považováno za nečestné, ohrožující svobodu a indukuje nedůvěru. 

Institucionalizace národního StratCom představuje tedy nejen komplexní manažerský úkol při tvorbě potřebného ekosystému, ale bude se potýkat i s delikátností výběru vhodných obsahů a forem komunikace ve svém výkonu. Stanovení národního StratCom rámce (framework) bude vyžadovat hluboké porozumění, analýzu a sebereflexi odkud ČR a jeho obyvatelstvo historicky přichází, kde se nachází dnes a kam v různých společensky významných oblastech dále směřujeme. Takový rámec bude pravděpodobně neveřejný. Nicméně právě z něj budou vycházet návrhy jednotlivých komunikačních kampaní vůči potencionálním příjemcům. Prosadit národní kampaně v informačním prostředí ČR a v zahraničí však nebude jednoduché. Lze předpokládat, že privátní sektor, zavedené organizace a projekty soupeřící o pozornost u stejného publika nebudou brát na nový informační zdroj ohledy. Přičemž digitální komunikace je dnes v evropském prostoru páteří komunikace a je stále častěji dominována využíváním technologií pro jejich správu, asistenci a analýzu. Digitální komunikace na sociálních sítích představuje plně rozvinutý průmysl, který neinklinuje k vážným a seriózním debatám. Sociální sítě dovedou generovat, uchovávat a zajistit přístup k velkému množství personifikovaných dat. Byly navrženy a dále se rozvíjí pro vytvoření ideálního prostředí k přesvědčování mas, ve kterém počítačové algoritmy řídí rozsáhlou síť cílů současně a upravují specifickou taktiku pro vybrané platformy a příjemce. Národní StratCom bude vstupovat ve své komunikaci do vysoce kompetitivního a polarizovaného prostředí, které tlačí na inovace a zvyšování efektivity maximalizací zapojení výpočetní techniky a strojového učení.