V uplynulých dnech došlo ke dvěma událostem, které si vyžádaly pozornost skoro celého světa. Po dlouhém vyjednávání bylo dosaženo dočasného příměří mezi Izraelem a teroristickým hnutím Hamás. Britský spisovatel a novinář Jake Wallis Simons nedávno napsal, že slovo příměří je kódem pro výzvu k Židům, aby složili zbraně. V tomto případě tomu tak úplně není. Izrael ho uzavřel jen proto, že potřebuje dostat své lidi domů. Jiné cesty nejsou nebo selhaly, případně by vedly k jejich smrti.

Na základě této dohody tak došlo v neděli 19.1. 2025 k propuštění prvních tří izraelských rukojmí z Gazy. V teroristickém zajetí strávily tři propuštěné ženy 471 dní. Druhou událostí byla inaugurace nového amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ta proběhla den po propuštění tří Izraelek. Obě události spolu souvisí. Tlak Donalda Trumpa na Hamás, ale taky jeho tlak na Izrael byl zřejmě pro úspěch dohody klíčový. Negociační kapacity Katařanů či Egypťanů byly dost vyčerpané. Nový prezident USA svůj podíl na dočasném klidu zbraní v Gaze reflektoval i ve svém inauguračním projevu.

Obavy demokratů o ztrátu muslimských voličů byly větší než obavy z teroru vůči Izraelcům

Po Joe Bidenovi a odcházející demokratické administrativě nikdo v Izraeli plakat nebude. Po Kamale Harris už vůbec ne. Předseda vlády Benjamin Netanjahu i jeho ministr pro strategické záležitosti Ron Dermer dávno vsadili na republikány. Demokraté v Bílém domě Izraeli/IDF příliš svazovali ruce a v podstatě je nechtěli nechat vyhrát válku ani v Gaze, ani v Libanonu. Obava ze ztráty některého ze swing states s muslimskými voliči byla v Demokratické straně velká. Byla větší než obava z teroru, který ohrožoval samotnou existenci největšího amerického spojence na Blízkém východě. Kdyby to bylo čistě na Washingtonu – na Bidenovi, Sullivanovi a dalších (nikoliv na Harris, neboť ta vůbec netušila, o co se hraje), tak v Rafahu nadále úřaduje Sinwár a v Bejrútu předává iránské rozkazy Hizballáhu Hassan Nasralláh.

Deal mezi Hamásem a Izraelem obsahuje pasáže, se kterými dříve teroristé konsistentně nesouhlasili. Jde o izraelskou přítomnost v některých oblastech Gazy, zejména v tzv. Philadelphia corridoru u hranice s Egyptem. Jedná se o malou enklávu zahrnující město i hraniční přechod Rafah. O této oblasti egyptský prezident Sísí na začátku svého prvního mandátu prohlásil, že ji na své straně vyčistil od teroristů. Na mysli měl Muslimské bratrstvo, které bylo tolik inspirativní pro vznik Hamásu. Egyptský prezident rovněž deklaroval, že nechal zničit všechny tunely, kterými se pašovaly zbraně ze Sinajského poloostrova do Gazy. Nebyla to pravda, když to říkal v r. 2015, a nebyla to pravda ani 7. října při vpádu Hamásu do Izraele. Je vysoce pravděpodobné, že pokračující přítomnost IDF u egyptské hranice Hamás akceptoval až po tlaku z USA. Po tlaku Trumpa, neboť Biden předtím Izraelce v koridoru mít nechtěl.

Návrat rukojmích i za cenu rozpadu vlády

Pod stejným tlakem nové administrativy se ocitl i Izrael, resp. jeho ministerský předseda. Trump chtěl mít do své inaugurace dohodu na stole, a tak se i stalo. Netanjahu byl navíc nejenom pod americkým, ale i pod obrovským vnitřním tlakem. Jakmile se ukázala jako reálná možnost, že by se do Izraele mohli vrátit další rukojmí z Gazy, tak už nebylo pro Bibiho cesty zpět. Musel na to jít i za cenu rozpadu vlády, ke kterému nakonec taky došlo. K tomu všemu si nemohl dovolit Trumpa – na rozdíl od Bidena – ani na sekundu ignorovat. 

Po 7. říjnu 2023 si vytyčil izraelský válečný kabinet dva cíle: první byl zničit Hamas a druhý pak přivézt rukojmí z Gazy zpět domů. Cílů bylo více (např. návrat evakuovaných z okolí Gazy i od libanonské hranice), ale to byly dva hlavní. Postupem času se ukazovalo, že tyto dva cíle spolu nejsou kompatibilní. Pro Bibiho Sophiina volba, pro celý Izrael pak tragédie biblických rozměrů. Co upřednostnit? Zničit Hamás se v jednu chvíli rovnalo zničení celé Gazy a k tomu Bibi nedostal z Washingtonu zelenou. Byl schopen i ochoten do toho jít, ale vynesl by tak rozsudek smrti nad vlastními občany tam zadržovanými. Přes to už mu vlak nejel.

Rozdělená izraelská společnost vyměnila po 7. říjnu téma soudní reformy za heslo „bring them home“. Každou sobotu zaplňovala náměstí demonstracemi proti premiérovi, až vznikl dojem, že rukojmí zadržuje nikoliv Hamás, ale Bibi ve své rezidenci někde v Ceasareji.

Mlčící většina těch, kteří upřednostňovali totální porážku Hamásu od návratu domů plus příbuzní obětí ze 7.10., rodiny v Gaze už zabitých vojáků, osadníci, extrémisté i tzv. charedim byli viditelní méně. Dodnes se však nesmířili s myšlenkou, že Hamás v Gaze přežije. Jejich požadavek na úplné zničení Hamásu platí i po uzavřeném a zveřejněném příměří, byť dohodu zatím většina Izraelců v průzkumech podporuje. Izraelská společnost je stále rozdělena. Hamás na straně druhé si procesem postupného propouštění rukojmích koupil čas. Bude ho mít vysoce pravděpodobně těch 42 dní ve kterých má proběhnout první fáze dealu.

Hamás jako vojenská hrozba byl eliminován

Při propouštění prvních tří Izraelek byla vidět atmosféra v Gaze. Záběry na stovky nikterak zubožených, ale maskovaných a ozbrojených teroristů obklopujících vozidla Červeného kříže evokují, že Hamás tady pořád je, a to v plné síle. Tato pohlednice z Gazy není pravdivá, jde o přelud. Hamás a jeho myšlenka islámského odporu pochopitelně existuje, ale Hamás jako militární hrozba pro stát Izrael byl eliminován. Je to jako s nacismem – byl poražen na hlavu, ale přesto ještě existují v Evropě místa, kde se hajluje. Hamás jako reálná hrozba přestal existovat dávno před uzavřením dealu. Bylo zničeno jeho velení, byl zabit hlavní konstruktér ze 7. října Sinwar i jeho operativec a ministr vnitra M. Deif. Chodícími mrtvolami jsou další představitelé Hamásu včetně těch exilových, ale i tam to někteří z nich už mají za sebou. Podobně jsou na tom bratři ve zbrani z Hizballáhu. Izrael eliminoval Nasralláha i několik jeho nástupců. Hamás nikdy neměl takový arsenál jako Hizballáh.

Jedinou hrozbu, kterou teď představuje, může uplatnit proti zbytku ještě přeživších izraelských rukojmích v Gaze. Plamen, který v Gaze Hamás zažehl útokem 7. října, se do ní vrátil izraelskou pozemní a leteckou operací. V minulém týdnu uzavřený deal nedává teroristům žádné garance, že se tak nestane znovu.

První fáze příměří je uzavřena na 42 dní. Těchto 42 dní zůstává IDF v Gaze. Šestnáctý den příměří by se mělo zahájit vyjednávání o jeho tzv. druhé fázi. Ta bude ještě složitější. Lze opatrně predikovat, že dokud bude Hamás propouštět rukojmí, bude příměří trvat. To je ten teroristy vykoupený čas. Atmosféra kolem návratu rukojmích je v Izraeli aktuálně tak emotivní, že si Netanjahu nemůže dovolit hodit do tohoto dealu vidle. Byla by to jeho politická smrt. Premiérem podpořené příměří vedlo až k rozpadu izraelské vlády. Kabinet opustil Itamar Ben-Gvir, předseda jedné z extrémistických politických stran Otzma Jehudit. Předseda druhé extrémistické vládní strany (Náboženský sionismus) Becalel Smotritch vyhrožuje, že tak učiní taky, pakliže se IDF po první fázi příměří nevrátí zpět k bojům v Gaze a nezlikviduje to, co tam z Hamásu zůstalo. V dané chvíli je to z vnitropolitického hlediska jedno. Deal s Hamásem sice podporuje izraelská opozice, ale dohoda nepůjde do Knessetu na žádné dodatečné schvalování. Ani Ben-Gvir a ani Smotrich se však nepřipojí k opozici, aby odvolala premiéra.

V Izraeli platí konstruktivní votum nedůvěry, takže opozice by se musela se Smotričem a Ben-Gvirem shodnout na nástupci Netanjahua a premiéra jím nahradit. To se zdá být vyloučené. O tom, zda Bibi ve funkci přežije, či zda budou předčasné volby, nerozhodne křik demonstrantů na Kaplan street v Tel Avivu, ani průběh příměří s Hamásem. Rozhodující pro Netanjahua bude hlasování o státním rozpočtu (březen). Pakliže rozpočet projde, volby se uskuteční v říjnu příštího roku.

Jeden unesený Izraelec za padesát palestinských zločinců

Zatím platný deal tedy běží. Návrat prvních rukojmích z Gazy byl velmi emotivní a prožívala ho celá země. Je otázkou, nakolik se atmosféra změní, až začnou místo živých rukojmí vozit z Gazy rakve s těmi, kteří nepřežili. V nejbližších dnech se očekává propuštění další trojice a paralelně s tím jsou vypouštěni z izraelských věznic odsouzení palestinští vězni. Počty propouštěných vězňů za rukojmí nikoho v Izraeli neudivují. Za jednoho i mrtvého rukojmího jsou Izraelci připraveni propustit padesát palestinských zločinců. Nepředstavují pro stát Izrael žádnou hodnotu, zvažovány jsou pouze bezpečnostní implikace spojené s konkrétním místem, kam budou z věznic vyvezeni – Judsko, Samaří, Východní Jeruzalém, Gaza nebo zahraničí (Katar, Turecko). Určité obavy už zazněly od představitelů Palestinské autonomie, kteří se bojí, aby Izraelci nepropustili z basy ty, kteří by jim dříve či později mohli jít po krku.

S Palestinskou autonomií souvisí i otázka budoucnosti Pásma Gazy. Správa Gazy není v dnešní podobě textu dohody o příměří řešena. Má tomu tak být v dalších dvou fázích (pakliže proběhnou). Ramalláh se však už dnes o Gazu hlásí s tím, že je připraven ji spravovat a kontrolovat. Tomu dnes v Izraeli nevěří nikdo, a to ani na Kaplan street. Uvažuje se o roli Egypta, KSA, Emirátů, určitě taky zmíněné PA a není vůbec vyjasněná role Izraele. Je velmi pravděpodobné, že budoucí rozměr izraelského angažmá v Gaze bude odvozen od bezpečnostní situace v Pásmu a od toho, na čem se bilaterálně dohodnou Netanjahu s Trumpem. Přímé jednání izraelského premiéra s prezidentem USA by se mělo uskutečnit ve Washingtonu už velmi brzy.

Dojde na konflikt s Tureckem?

Nepůjde na něm jen o Gazu či o to, jak zabránit případné resuscitaci Hamásu. Půjde o velmi strategickou poradu ohledně eliminace íránského jaderného programu. To, co Biden vyřešit nechtěl nebo nemohl, tak čeká na Trumpa. Izraelské účtování s iránskými proxies v Gaze, Libanonu, Sýrii, Iráku či Jemenu bylo úspěšné a Izraeli se dařilo rozbíjet iránský ring of fire v regionu. IDF si však potřebuje odpočinout a doplnit zásoby. Nemusí na to být čas. Hútiové s iránskými balistickými raketami jsou sice daleko, ale pravidelně zahánějí jednou týdně několik miliónů Izraelců do krytů. Klid není na Západním břehu, kde to znovu vře a kde IDF spouští v Judsku i Samaří novou protiteroristickou operaci nazvanou železná zeď.

Musí se dořešit Gaza a Libanon tak, aby se mohli vrátit evakuovaní z jihu i ze severu Izraele. Írán zůstává konstantně hlavní hrozbou a čas se krátí. K tomu všemu izraelští analytici, zpravodajci a bezpečnostní experti upozorňují na to, že je nutné se už teď připravovat na možný konflikt s Tureckem, a to pravděpodobně v Sýrii. Izraelci vědí, že se nemohou spoléhat na členství Turecka v NATO, resp. že to v Bruselu někdo Ankaře rozmluví, a ani na to, že to nějak vyřeší Trump přímo s Erdoganem.

Jeruzalém musí být připraven, že bude stát sám proti všem. 7. říjen 2023 je mementem a dlouho to tak zůstane. Už žádné chyby. Masada nesmí znovu padnout!

Jaroslav Kuchyňa

Jaroslav Kuchyňa je bývalý diplomat a zpravodajský důstojník. Před rokem 1989 byl spolupracovníkem rozhlasových stanic Rádio Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Aktuálně působí jako senior fellow Centra transatlantických vztahů (PCTR) CEVRO Univerzity. Odborně se soustřeďuje na problematiku střední Evropy a také na problematiku teroristických hrozeb z oblasti Blízkého východu.

Zdroj: CEVRO ARENA