Strategická komunikace České republiky má být podle vládního koordinátora strategické komunikace plk. Otakara Foltýna apolitická. Přesto její nastartování vzbuzuje mnoho společenských a politických diskusí, a to nejen ve veřejném prostoru, ale zejména na sociálních sítích. Jasná a srozumitelná strategická komunikace státu, zejména pak v otázkách obrany a bezpečnosti, je klíčová a úspěšně ji využívá řada evropských zemí. Česká republika je v tomto ohledu na začátku a nastavení efektivní strategické komunikace ČR bude dlouhodobý proces.

V této souvislosti jsme členům Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a členům Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR položili otázku, jakým způsobem by měla být vedena efektivní strategická komunikace ČR v oblasti obrany a bezpečnosti. 

Výbor pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Lubomír Metnar (ANO), předseda výboru

Komunikaci ze strany resortu a současné vlády kritizuji dlouhodobě, kdy výsledkem jejich faktické nekomunikace a nevysvětlování jednotlivých kroků, zapříčinilo rapidní propad preferencí v oblíbenosti armády. Taktéž vzbudila celou řadu pochybností u veřejnosti, a to jak při nákupu vojenské techniky, jako například letounů F-35, odsunutí strategických projektů pořízení vojenské techniky, například pozemní protivzdušné obrany, tak u personální politiky nebo aktuálně u muniční iniciativy. Vláda po několika neúspěšných pokusech letos jako koordinátora strategické komunikace jmenovala pana plukovníka Foltýna. Jeho výroky jsou dlouhodobě problematické a důvěru veřejnosti ve stát spíše podrývají. Pokud vláda skutečně vůbec stojí o nějakou strategickou komunikaci, měla by být především komplexní, jak se domnívám nejen já, ale i odborníci. Vláda by měla veřejnosti jasně odpovídat a argumentovat fakty, o čemž nyní nemůže být řeč.

Jan Hofmann (ODS), místopředseda výboru

V první řadě je potřeba říct, že zejména v této vyhrocené době musí být strategická komunikace záležitostí celé politické reprezentace. Jde totiž o zájem státu, a jakékoliv případné podkopávání ze strany opozice by bylo nebezpečné. Je potřeba najít kompromis pro celou společnost. Jsem moc rád, že se tímto problémem vláda vážně zabývá a vytvořila roli koordinátora strategické komunikace. V poslanecké sněmovně proběhla konference na toto téma a já se závěry musím souhlasit. Koordinátor Foltýn označil za hlavní témata strategické komunikace spojenectví s NATO, evropské hodnoty, podporu Ukrajiny, mír a ústavní hodnoty včetně demokracie. Jsem sám moc zvědavý na vyhodnocení jeho práce po půl roce působení.

Pavel Růžička (ANO), místopředseda výboru

Je to celé nesmysl a mrhání státními penězi. Konec odpovědi.

Stanislav Blaha (ODS), člen výboru

Strategická komunikace by měla být vedena srozumitelně a tak, aby u společnosti nevyvolávala další negativní emoce. Všichni vidíme jak křehká a nestabilní je bezpečnostní situace nedaleko od našich hranic, vidíme situaci na Blízkém východě a v jiných světových regionech. A právě v souvislosti s vývojem v těchto částech světa je společnost dnes a denně konfrontována s pohledy a názory, které jsou zcela v kolizi s tím, jaké hodnoty chceme jako stát a společnost zastávat. Proto si myslím, že strategická komunikace musí být vedena z úrovně státu napříč celou společností a má vždy zdůrazňovat, nikoliv diktovat, že zastáváme daný postoj, který je podložen jasnými fakty a případně i proběhlými událostmi. Kladně hodnotím také vládou jmenovaného koordinátora strategické komunikace, který veškeré komunikaci dává jeden směr a zároveň je schopen reagovat na situace, kdy je postoj státu zpochybňován. Efektivní strategická komunikace je zároveň také otázkou určité jednoty politické reprezentace právě v oblasti obrany a bezpečnosti.

Miloslav Janulík (ANO), člen výboru

Co to vlastně je ta strategická komunikace? Jako jednorožec – všichni o něm mluví, ale nikdo ho nikdy neviděl. Považuji to za stupidní narativ, který každý používá, ale nikdo neví, co znamená. Jde přece o to vysvětlit občanům, daňovým poplatníkům, na co a proč potřebuje armáda peníze, a jak je smysluplně používá. A můžete tomu říkat, jak chcete.

Karel Krejza (ODS), člen výboru

Komunikace vlády a jejích institucí je v dnešní době složitá věc. Svět je komplexní, přehlcený informacemi a dezinformacemi. Zajistit si pozornost lze šokujícími prohlášeními, jenže taková komunikace podle mého názoru není pro strategickou komunikaci vhodná. Trpělivě, pravdivě a opakovaně sdělovat potřebné informace bez zbytečného přehánění. Je to zdlouhavé, mnohdy frustrující a někdy bez velké odezvy. Výsledky se projeví až za delší čas.

Radovan Vích (SPD), člen výboru

Strategická komunikace je soubor procesů, které organizace používají k dosažení svých cílů prostřednictvím řízené a efektivní komunikace. Zahrnuje plánování, realizaci a hodnocení komunikace, která je zaměřena na určité cílové skupiny a má podpořit strategické cíle organizace. Stanovuje cíle komunikace, analyzuje cílové skupiny, vybírá správné kanály a formuluje klíčové zprávy. V rámci realizace implementuje strategická komunikace informace prostřednictvím různých kanálů a nástrojů, jako jsou média, sociální sítě, interní komunikace atd. Výsledky vyhodnocuje, měří jejich účinnost a podle toho upravuje strategii. Cílem je potom budování a udržování pozitivního obrazu organizace a získání větší podpory u veřejnosti budováním dobrých vztahů s médii a PR. K tomu se pořádají semináře, kulaté stoly a konference. To platí nejen pro obranu a bezpečnost.

Nevznikla zatím ale ani koncepce, ani zákon, které by měly mimo jiné stanovit podmínky, za kterých může stát v případě bezpečnosti a obrany vypínat např. takzvané dezinformační webové stránky. Je to obor, který kombinuje prvky marketingu, public relations, reklamy, mediálních studií a managementu. Potřebné vzdělání pro kariéru v této oblasti by mělo být v oboru komunikace, žurnalistiky, marketingu, public relations nebo podobných oborech.

Michal Zuna (TOP 09), člen výboru

Na informační frontě se bojuje o získání a udržení podpory veřejnosti, která následně tlačí své volené zástupce ke konkrétním krokům. Cílem protivníka je vyvolat nejistotu, chaos a vytvořit pocit, že establishmentu nelze důvěřovat, a tím podkopávat důvěru v něj. 

Důležitost strategické komunikace vyniká zejména ve vojensky asymetrických konfliktech. Vidíme to například nyní na konfliktu Izraele a Hamásu. Strategická komunikace v této oblasti tak musí být pilířem národních zájmů. Klíčový je strategický narativ, který dodává jednotlivým informacím hlubší smysl a umožňuje tak i laické veřejnosti komplexně pochopit politická rozhodnutí. Náš aktuální problém je střet s manipulovanými narativy, které se často uchylují ke lžím a ohýbání pravdy. Tím dokáží vytvořit fantaskní příběh, který je zajímavější než realita. Pro konkurenceschopnost našich narativů vidím jako užitečnou spolupráci s psychology a specialisty na digitální technologie, zejména na AI a fungování algoritmů na jednotlivých platformách. Naši odolnost vůči cizím vlivům posílíme, pokud budeme veřejnosti informace podávat formou, která bude snadno pochopitelná, ponese emoci, vzbudí a následně udrží pozornost.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR

Pavel Fischer (nezávis.), předseda výboru

Strategická komunikace státu musí být srozumitelná a jednoduchá. Nejde tu o to jmenovat jednoho člověka, ale vytvořit systém, a to včetně nezbytných změn institucí, případně změn legislativy. Procházíme vážnou bezpečnostní krizí a jsme uprostřed psychologické války. Zatímco náš otevřený systém zajišťuje občanům volný přístup k informacím, na úřady a možnost se široce zapojit, tak totéž z pohledu obrany před nepřátelskou aktivitou cizí moci znamená velkou zranitelnost. Do našich záležitostí zvenku promlouvají aktéři, kteří tu ani neplatí daně, ani nemají povolení k pobytu, ani nemají na srdci naši prosperitu a bezpečnost, ale pravý opak. Takže k otázce, jak dobře strategicky komunikovat, lze uvést příklad: občan by měl poznat, kdy má zůstat v klidu, nemá panikařit, ani nemá šířit poplašné zprávy. A také v případě nutnosti musí včas pochopit, že se musí zmobilizovat a konat. Celý kumšt spočívá v tom, aby občané nevěřili nesmyslům, ale uměli dekódovat tyto pokyny z institucí, jimž svěřili pravomoc za obranu a bezpečnost státu. Pokud se to daří, strategická komunikace funguje.

Miroslav Balatka (STAN), místopředseda výboru

Strategická komunikace obecně je v naší zemi poměrně opomíjené téma. Stát by měl ve všech oblastech své činnosti, nejenom v obraně a bezpečnosti, komunikovat jednoduše, jasně, srozumitelně a dostatečně atraktivně. Obzvlášť v dobách zhoršené bezpečnostní situace v Evropě, která je provázená psychologickými operacemi, dezinformačními kampaněmi a dalšími hybridními útoky Ruska a dalších aktérů. S výsledky těchto nepřátelských aktivit se můžeme seznámit při návštěvě libovolné pivnice v ČR a rozhovorech s lidmi. Komunikace státu v zásadních otázkách bezpečnosti a obrany by měla probíhat na většině relevantních platforem, včetně sociálních sítí, a měla by mít podle mého názoru i podporu médií. Tak, aby se oficiální stanoviska státu dostala k co největšímu počtu lidí. Žijeme v době, kdy atraktivita obsahu hraje velkou roli, obzvlášť když v tomto případě stát soupeří o pozornost občana s velmi atraktivně „zabalenými senzacemi“ (polopravdami, nepravdami i úplnými nesmysly), které jsou často sofistikovaně a pečlivě připraveným materiálem. Inspiraci s vedením strategické komunikace státu si můžeme brát třeba ve Velké Británii. A to nejen způsobem vedení a zpracování, ale i personálním zajištěním této oblasti činnosti státu. V Británii má strategická komunikace státu mnohem větší tradici než u nás.

Tomáš Jirsa (ODS), místopředseda výboru

V současné vyhrocené bezpečnostní situaci má komunikace bezpečnostní politiky státu směrem k veřejnosti mimořádný význam. Musí být v první řadě vedena v duchu přijatých strategií – tedy bezpečnostní a obranné strategie ČR, které zdůrazňují komplexnost zajišťování naší bezpečnosti, zahrnující i aktivní roli občanů. Na ně by se měla strategická komunikace prvořadě zaměřit. Musí být proto velmi promyšlená, nedogmatická, opírající se o objektivní fakta a koordinovaně prezentovaná. Tím může zároveň účinně působit proti šíření jiných názorů nebo takzvaným dezinformacím, které se objevují v mediálním prostoru. Efektivnost strategické komunikace by měla být rovněž systematicky vyhodnocována a s jejím výsledkem seznámena i veřejnost. Současný stav se nejeví jako uspokojující.

Patrik Kunčar (KDU-ČSL), místopředseda výboru

Na tuto otázku není jednoduchá odpověď. Navíc v posledních letech, kdy stále více nabývají na síle různé dezinformace a cílené hybridní útoky, je čím dál složitější a také nákladnější informovat a přesvědčovat občany a získávat si jejich důvěru. V rámci ČR jsme se této oblasti po roce 1989 prakticky vůbec nevěnovali a teprve poslední 2–3 roky se o potřebě strategické komunikace více mluví a začínají se dělat první kroky a kampaně. Musíme se inspirovat v zemích, které mají s efektivní komunikací dlouholeté a bohaté zkušenosti, jako je např. Velká Británie, Pobaltské státy a zejména Finsko. A vyčlenit dostatečné finanční zdroje a zaplatit kvalitní specialisty – to je základ.

Ladislav Faktor (nezávis.), člen výboru

Pojem efektivní strategická komunikace ČR mi nápadně připomíná jazyk, se kterým se setkáváme ve složitých dokumentech EU. Pravděpodobně máte na mysli něco jako státní doktrínu ČR, státní propagandu či něco podobného. Jistě. ČR jako stát potřebuje bránit principy své ústavy, své demokratické základy proti útokům všeho druhu, které organizují naši nepřátelé. Vláda tedy zřídila místo zmocněnce pro tyto činnosti. Jestli je tento krok efektivní, to se dá zhodnotit až časem. První dobrá zpráva ovšem je, že se proti tomuto zmocněnci zvedla celkem slušná vlna odporu. To signalizuje, že se ne všem tento krok líbí. Z mého pohledu je to krok vpřed a přál bych si, aby se panu zmocněnci dařilo. Jinak je předmětná komunikace státu v rukách vlády, která musí určit, jakým způsobem ji bude provádět. Stálo by to za samostatnou studii, na vaši otázku neexistuje jednoduchá odpověď v rámci časopisové ankety.