V letošním roce slavíme 25. výročí vstupu České republiky do Severoatlantické aliance –celosvětově jediné a nejdéle fungující vojensko-politické aliance. Stalo se tak přesně 12. března 1999. S celkově rostoucím mezinárodním napětím, probíhající válkou na Ukrajině, v pásmu Gazy a v souvislosti s dalšími vznikajícími konflikty je na místě položit si otázku, zda je NATO skutečně připravené a jednotné nejen po vojenské, ale také po politické stránce. Tématem k zamyšlení je určitě také otázka případného dalšího rozšíření Aliance a role České republiky v NATO.

V této souvislosti jsme členům Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a členům Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR položili následující otázky:

1. Jak hodnotíte současnou úroveň politické spolupráce členských států NATO?

2. Je podle vás politická jednota NATO, například v souvislosti s rozšiřováním Aliance o další nové členy, do budoucna udržitelná?

3. Jak vnímáte roli České republiky, resp. Armády ČR v Severoatlantické alianci?

Výbor pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Lubomír Metnar (ANO), předseda výboru

1. Současnou úroveň politické spolupráce hodnotím velmi dobře. NATO je demokratická obranná Aliance, jejíž rozhodnutí je vyjádřením kolektivní vůle všech 31 členských zemí. Pozitivně hodnotím i spolupráci s nečlenskými zeměmi. V minulosti se tato spolupráce ukázala být efektivní. Uveďme například Finsko a Švédsko, kteří jsou novými členy Aliance, kteří však v minulosti s Aliancí dlouhodobě spolupracovali, což jednoznačně jejich vstup nejen urychlilo, ale pro NATO je přistoupení těchto zemí velkým přínosem. Příkladem pro hodnocení hledání politického konsensu v rámci spolupráce je i rychlé přijetí Finska do NATO, i vydiskutování politických otázek, kdy se během roku podařilo vydiskutovat i přijetí Švédska.

2. Princip jednomyslnosti při strategickém rozhodování v Alianci byl takto historicky nastaven z důvodu, že jednomyslnost Aliance je základním stavebním kamenem kolektivní obrany. Jak už bylo řečeno výše, politická jednota a spolupráce s dalšími zeměmi je dle mého zásadní pro udržitelnost Aliance, která se díky dlouhodobé spolupráci rozšiřuje.

3. Českou republiku, potažmo AČR, vnímám jako spolehlivého partnera, který plní závazky vůči Alianci a jsme dlouhodobě ze strany Aliance dobře hodnoceni. 

Josef Flek (STAN), místopředseda výboru

1. NATO se rozhodně nenachází ve stavu klinické smrti, jak to říkával kdysi Emmanuel Macron. Ruská agrese vůči Ukrajině, konflikt mezi Hamásem a Státem Izrael, ší´itský půlměsíc radikálních vojenských hnutí od Íránu přes Irák a Sýrii až po Libanon, opakované krize a provokace v Jihočínském moři a Tchajwanské úžině, rostoucí apetit Číny v Africe a mnohá další ohniska ukazují, že je pro Českou republiku NATO jedinou šancí, jak přežít. Konec dějin, jak jej nastínil americký filosof a politolog Fukuyama, se nekoná. Náš systém vládnutí a respektu k základním lidským právům a svobodám je jen jedním z mnoha systémů na této planetě. Musíme si jej chránit, jak nejlépe dovedeme. Přikláním se i k bližší spolupráci demokracií napříč světem – pojďme více zahrnout Austrálii, Nový Zéland, Jižní Koreu a další státy. Jen tak dokážeme čelit aspiracím některých bývalých impérií (např. Rusko) na revizi hranic a státních uspořádání.  

Současná úroveň politické spolupráce členských států je doposud pevná a konstruktivní. Obávám se ale, že s návratem Donalda Trumpa do Bílého domu by se to mohlo razantně změnit. Pokud je pravdou, co všechno o NATO řekl na různých jednáních („Nepřijdeme na pomoc."), pak se budeme muset vážně zabývat tím, jak udržet financování této organizace a jak znovu promyslet její obranné mechanismy. Ukrajinou to totiž doopravdy neskončí, jak si mnozí naivní komentátoři v ČR myslí. Pokud Ukrajina selže, další na řadě jsou pobaltské státy. Nezapomínejme ani na provokace na hranicích Ruska a Finska.

2. Jak jsem již zmínil v první odpovědi, nebráním se přijímání nových členů – naopak. Je to zapotřebí už jenom proto, abychom si vzájemně pomohli v nouzových časech. Aliance světových demokracií by mohla udržet demokracii a ochranu základních lidských práv a svobod. Konkurenční systémy vládnutí totiž nic takového neumožňují. Nechci, aby se moje dcera dožila návratu autoritářského systému, ve kterém by musela držet hubu a krok. Lákavých autoritářských systémů máme po světě hned několik a bohužel i v Česku máme řadu jejich příznivců.

3. Jsme vysoce ceněni za své specializované jednotky, kterými přispíváme do celkové obranné mozaiky NATO. Po přijetí zákona o financování obrany tak, abychom naplnili závazek 2 % HDP, jsme ukázali, že už nechceme být černými pasažéry. Časem ale budeme muset přispívat mnohem víc, než jenom povinné minimum. Je to nepříjemná realita, na kterou by si ale měli konečně zvyknout i mí současní opoziční kolegové, kteří „chtějí mír". Já ho chci taky. A neberu jim dobré úmysly. Naivita výroku „chci mír" však spočívá v iluzi, že Rusko chce jednat. Kdyby chtělo jednat, tak nezaútočí. A další nebezpečnou iluzí je, že když se Ukrajina přestane bránit, tak bude po všem. Zřejmě bude, ale bude i po Ukrajině. Jsou to již mnohokrát opakované výroky, ale musíme si je pořád připomínat. Každopádně klíč k míru má Rusko, když zastaví operace a vrátí se zpátky do svých mezinárodně uznaných hranic. A druhý klíč má Ukrajina, která nesmí polevit v boji. Protože u Kyjeva se bojuje i za Prahu. ČR by časem mohla i vygenerovat další skvělé kandidáty na posty v čele výborů NATO. Vím také, že máme řadu kompetentních diplomatů a politiků, kteří by mohli zastávat i post generálního tajemníka NATO. Sebevědomá země, jakou chci, aby Česko bylo, by se měla víc snažit prosadit i v těchto strukturách a navázat na úspěch generála Pavla v čele Vojenského výboru NATO.

Jan Hofmann (ODS), místopředseda výboru

1. Vnímám to tak, že se s ohledem na současnou nejistotu řada států konečně přestala tzv. vézt a uvědomila si, že se musí aktivněji podílet na fungování celé Aliance. Vedle toho ale vidíme i rozdílné zájmy jednotlivých zemí. Představa naše a například Turecka může být rozdílná. Nicméně i na aktuálním přístupu Finska a Švédska, kdy bylo proti Turecko a Maďarsko, se ukázalo, že k dohodě lze dojít.

2. Věřím, že ano. Ostatně pro naši bezpečnost je to zásadní podmínka. Aliance je dobrovolný spolek. Členské státy, i ty nově přistupující, si jsou plně vědomy toho, proč jsou, resp. chtějí být členy. Nemyslím si, že by se státy, které se k Alianci nově připojují (Finsko a Švédsko), měl být problém. K přijetí Ukrajiny nebo například Gruzie či Moldavska vede ještě hodně dlouhá a komplikovaná cesta.

3. Myslím si, že naše role postupem času roste. Určitě jsme bráni jako důležitý partner. Svým sebevědomým chováním, jednotností a spolehlivostí zvyšujeme svoji relevanci, a za to jsem moc rád. Je také důležité, že postupně modernizujeme svoji armádu a alianční požadavek 2 % HDP na obranu také nebyl dosud samozřejmostí.

Pavel Růžička (ANO), místopředseda výboru

V první řadě jsem rád, že jsme členy NATO a že jsme spojenci v rámci NATO chváleni. Já si myslím, že naše armáda má schopností až dost a není to schopná finančně pokrýt. Měli bychom se zaměřit na ty schopnosti, které v současné době máme. A naší prioritou by pro armádu i pro ministerstvo obrany mělo být v první řadě splnění slibu, který jsme Alianci dali, tedy vybudování těžké brigády. Bohužel jsme ale svědky posouvání termínů naplňování tohoto kritéria v čase, protože věnujeme unáhleně peníze na jiné projekty. Musím zde zmínit nákup letounů 5. generace F-35, které budou operačně nasazeny podle dnešních plánů až v roce 2035. Z toho vyplývá, že to je jasný nesmysl a modernizace našich pozemních sil bude tímto rozhodnutím dalších více než deset let ve skluzu, protože na pořízení potřebné techniky a materiálu nebudou peníze. A to si myslím, že je škoda.

Stanislav Blaha (ODS), člen výboru

1. Z hlediska obrany a bezpečnosti je NATO ve velmi krátké době jedinou fungující organizací. A jsem rád nejen za to, ale také za naše členství v ní. V posledních měsících vidíme, jak je to klíčové. Není tajemstvím, že NATO je postaveno na demokratických a svobodných principech. Podle toho je také nastavena spolupráce jednotlivých států. Ne vždy panuje ve všech tématech, které se na politické úrovni řeší, shoda, nicméně vždy nakonec došlo k dohodě všech členů. Myslím si, že to dokazuje i poslední jednání o rozšíření NATO o Finsko a Švédsko, kdy nejprve bylo proti Turecko, později pak Maďarsko. Kontroverzní názory a postoje těchto členských států ale nijak politické rozhodování NATO neblokují a do konkrétních vojenských opatření Aliance se tyto veřejné neshody neprojevují. Bezpochyby klíčovou roli v NATO hrají USA, a to i přes leckdy ostřejší názory na konto ostatních členských států. Ale jak jsem zmiňoval výše, ve strategických politických rozhodnutích se to neprojevuje. Domnívám se tedy, že i přes turbulentní a překotnou dobu, v jaké se momentálně svět nachází, NATO drží politickou jednotu a potvrzuje svůj význam. Krutou realitou ale je, že nebýt NATO, dost možná jsme ve válce s Ruskem přímo. 

2. Obávám se, že to nelze úplně přesně predikovat. V předchozí otázce jsem nastínil, že NATO drží politickou jednotu, která je právě základním pilířem pro její fungování. V okamžiku, kdy by došlo k jakémukoliv roztříštění této politické jednoty, síla a akceschopnost NATO poklesne. A to by nebylo dobře. Otázka dalšího rozšiřování Aliance podle mého názoru není aktuálně na místě. Bavíme se zejména o potenciálním členství Ukrajiny, Gruzie a Moldávie. Všichni vidíme, jaké postoje zastává například Maďarsko nebo Slovensko. V současnosti je tak jasné, že dokud bude trvat válečný konflikt, rozšíření není příliš realistické. Odpověď tak na otázku, zda se NATO v budoucnosti rozšíří, či nikoliv, nám nastíní i to, jak válečný konflikt dopadne.

3. Roli ČR a AČR v NATO vnímám samozřejmě pozitivně. Za 25 let členství jsme si v očích ostatních spojenců vybudovali respekt, který dnes a denně potvrzujeme účastí v misích NATO. Zároveň modernizujeme armádu a navyšujeme finance v souladu s aliančním požadavkem 2 % HDP. To jsou jasné konkrétní kroky, kterými dáváme najevo, že si uvědomujeme spojenecké závazky a jsme i do budoucna připraveni svých spojeneckých závazků dostát. A to je důležitá zpráva nejen pro nás, ale i pro naše spojence v NATO.

Jsem toho názoru, že náš přístup k válečnému konfliktu na Ukrajině také jasně ukazuje, jak výrazným členem NATO jsme. Válka na Ukrajině rozproudila trvalé posilování východního křídla Aliance a myslím si, že právě účast ČR v těchto misích na Slovensku a v Pobaltí naší roli v NATO posílí.

Jiří Horák (KDU-ČSL), člen výboru

1. Současnou úroveň politické spolupráce členských států Severoatlantické aliance hodnotím velmi dobře. Mám-li srovnat fungování a spolupráci před a po vypuknutí války na Ukrajině, je to neporovnatelné. Ať už jde o solidaritu, výměnu informací, plánování operací, odhodlání a energie investované do plnění dvouprocentní podmínky výdajů na obranu, zde vidím výrazný posun a do budoucna jsem dále optimista. Samozřejmě, že někteří členové, jako Maďarsko a Turecko, řeší také své parciální zájmy, jedná se však o výjimky.

2. Co se týče nových členů, tak zde mohou být názory jednotlivých členských zemí poněkud odlišné, což se týká zejména otázky přijetí Ukrajiny či Gruzie. Rozdílné názory na přijetí nových členů však nemusí vůbec podkopávat akceschopnost a obranyschopnost Aliance jako takové.

3. Naši vojáci jsou zapojeni do řady zahraničních misí. Nedávno se např. vrátili ze svého působení na Slovensku. Osobně jsem měl nedávno příležitost navštívit naše vojáky v Pobaltí a musím zdůraznit, jak pozitivně je tam jejich přítomnost hodnocena. Naši partneři v této oblasti si velice cení účasti našich ozbrojených sil. Působení naší armády na zahraničních misích dělá čest a výbornou reklamu naší republice.

Karel Krejza (ODS), člen výboru

1. Některé země by si měly uvědomit, na čí straně stojí. Neustálé lavírování, vydírání a oportunismus na pevnosti Alianci nepřidají.

2. Namlouvat si můžeme cokoli. Můžeme spolupořádat cvičení, nakupovat od sebe výzbroj a sdílet informace, ale skutečná jednota se ukáže až při aktivaci článku 5. Mám také otazník nad americkými volbami a silným prohlášením exprezidenta Trumpa.

3. Musím říci, že o dost lépe než třeba před pěti lety, kdy jsme byli jen chudou nevěstou. Navýšení výdajů na 2 % z nás činí rovnoprávnějšího partnera, což podtrhuje i zvýšený nábor do armády a aktivních záloh.

Petr Liška (STAN), člen výboru

1. NATO je jediná fungující obranná Aliance a samozřejmě úroveň politické spolupráce je ovlivněna v jednotlivých případech stavem a aktuální politickou situací v jednotlivých zemích. Nicméně v každém společenství více než dvou subjektů čas od času dochází k rozcházení dílčích názorů, které se musí řešit trpělivou komunikací a kompromisy. I přesto jsem přesvědčen, že v krizi by naprosto většinově platily základní pravidla a principy kolektivní obrany a předpokládám, že by se na nich podíleli svoji měrou všichni členové Aliance.

2. Záleží na tom, o jakou zemi by se jednalo a v jaké mezinárodně-politické situaci by byla ta konkrétní země přijímána. I zkušenost s Tureckem v případě přijímání Švédska ukazuje, že i přes složitou vnitropolitickou situaci Turecka se zřejmě může podařit vyřešit odpor Turecka k přijetí Švédska. Takže proces nemusí být v každém případě hladký a snadný, ale jednolitost názorů se nedá v žádném společenství nikdy očekávat.  

3. Během posledních let byla Armáda ČR oceňovanou součástí NATO, nicméně neplněním závazků výdajů na obranu ze strany státu, resp. politické reprezentace naší země v posledních desetiletích, jsme byli určitým "černým pasažérem NATO". Tedy ačkoli jsme byli kryti závazkem kolektivní obrany od ostatních států NATO, nebyli jsme ochotni připravovat se na plnění našich závazků vůči jiným členům NATO. Jsem rád, že to současná vláda změnila, i když to nastalo v nejméně vhodné době z hlediska ekonomiky státu a nastává to i v době reálného růstu nebezpečí ozbrojeného konfliktu v Evropě, kdy už bychom potřebovali být vyzbrojeni. Takhle jsou naši vojáci cílem pozornosti při mezinárodních cvičeních a misích ze strany vojáků jiných armád, když musí používat techniku, která už rozhodně nesnese srovnání s moderními zbraněmi. I přesto všechno naši vojáci drží vysokou úroveň, kterou naši spojenci vždy oceňují. Postavení ČR jako člena Aliance je dle mých poznatků vnímáno na úrovni spolehlivého a respektovaného partnera.

Michaela Opltová (STAN), členka výboru

1. Lednové setkání vojenského výboru a jeho závěry mě přesvědčily o setrvávající profesionalitě spolupráce všech zúčastněných stran. Dnešní Aliance je dostatečně robustní, aby udržela jednotnou politickou spolupráci, která je nezbytná pro spolupráci v rovině vojenské. Zásadním bodem tohoto roku na politické úrovni budou podzimní prezidentské volby ve Spojených státech amerických, ve kterých bude vojenská pomoc Ukrajině, řešení konfliktu na Blízkém východě a adekvátní zapojení NATO bezpochyby velkým tématem. Zvolení jednoho či druhého z pravděpodobných kandidátů bude mít na další fungování NATO zásadní význam.  

2. Co se týká politické jednoty ve vztahu k rozšiřování Aliance, bude opět záležet na postoji Turecka, resp. prezidenta Erdogana, který už v případě přistoupení Švédska ukázal, že jeho prioritou není jednota Aliance, ale výhody a politické body pro jeho osobu, příp. Turecko. Pevně doufám, že se na seznam problémových partnerů ke zmíněnému Turecku a Maďarsku nepřidá Slovensko, které pod současnou vládou projde testem svého ukotvení v západních strukturách.

3. V tomto ohledu jsem hrdá na kroky naší vlády, stejně jako na dlouhodobé profesionální působení naší armády. Ačkoli nepatříme k velkým členům Aliance, ať už velikostí státu nebo armády, tak patříme mezi platné členy a důvěryhodné spojence. Naše armáda dokáže dodat profesionály i v rámci odborných profesí a panuje i velká spokojenost s našimi velícími schopnostmi napříč misemi. K tomuto dlouhodobě získávanému renomé přispívá v poslední době i česká vláda, která začala plnit závazek výdajů 2 % HDP na obranu, na své možnosti výrazně podporuje ukrajinskou armádu, a především investuje do modernizace armády, ať už to jsou vrtulníky Viper a Venom, obrněná vozidla CV90 nebo nedávno podepsaná zakázka na stíhačky F-35. Naše armáda se může opřít o maximální podporu ze strany vlády a díky tomu se i naši spojenci mohou více spolehnout na naše vojáky, kteří ke svým osobním kvalitám získají i kvalitní techniku a zázemí nejvyšší světové úrovně.  

Michal Ratiborský (ANO), člen výboru

1. Politická spolupráce se odehrává na několika úrovních. Hlavním politickým rozhodovacím orgánem Aliance je Severoatlantická rada, která zasedá každý týden na úrovni velvyslanců členských zemí a pokud je to nutné, i častěji. Pravidelná zasedání rady probíhají také na úrovni ministrů zahraničních věcí nebo obrany. Obvykle jednou za dva roky pořádá Aliance summit, na kterém hlavy států a vlád rozhodují o strategických otázkách a dalším směřování NATO. Politická spolupráce se ale odehrává i na neformální úrovni. Praha bude například letos hostit květnové neformální zasedání ministrů zahraničí zemí NATO, které bude předcházet červencovému summitu ve Washingtonu. Tímto prizmatem vnímám úroveň politické spolupráce členských států jako velmi dobrou.  

2. Je důležité si uvědomit, že Aliance je v neposlední řadě také společenstvím sdílených zájmů a hodnot, které se členské státy zavázaly bránit. Mezi ty patří demokracie, svoboda jednotlivce a vláda práva. Tomu odpovídá a musí i nadále odpovídat i vnitřní fungování NATO. Hlas každé členské země má stejnou váhu a rozhodování musí být jednomyslné. To se týká i citlivých otázek rozšiřování Aliance. Žádné členské zemi nelze upřít právo na odlišný názor a v těchto otázkách musí být postupně dosaženo konsensu. Ten je potřeba hledat v napětí mezi snahou o rozšíření a udržením stávajícího konsensu uvnitř Aliance. 

3. Roli České republiky vnímám ve třech rovinách. Ve vojenské rovině je především potřeba být i nadále platným a aktivním účastníkem v systému kolektivní obrany NATO. V politické rovině je potřeba pracovat na udržení a budování transatlantických vazeb, evropské integrace i posílení východního křídla Aliance. V rovině třetí je pak potřeba cílit na plnění našeho závazku spravedlivě a dostatečně ke společné obraně také finančně přispívat.

Radovan Vích (SPD), člen výboru

1. Bohužel k NATO v současné době neexistuje alternativa, a proto je potřeba budovat vlastní obranné schopnosti. Politická spolupráce je nejednotná, viz např. Turecko. Takže původní účel, tedy společná obrana, se přeměnil na rozšiřování a posilování přítomnosti ozbrojených sil NATO více k hranicím Ruské federace a podporu členství Ukrajiny v NATO.

2. Tato politika není udržitelná a pouze stupňuje napětí mezi státy NATO a Ruskou federací. Vítězem je potom Čína. Zásadní změny přinese nejdříve změna prezidenta v USA, pokud zvítězí republikán Donald Trump, je předpoklad, že dojde k zásadnímu obratu zahraniční politiky USA jak v otázce podpory Ukrajiny, tak ke transatlantickým vazbám ve vztahu k NATO. Donald Trump dokonce oznámil, že zvažuje vystoupení USA z NATO, což by mělo obrovský dopad na celkovou bezpečnostní architekturu ve světě. Je také potřeba vidět ambice Turecka, které chce být novým geopolitickým hegemonem jak ve vztahu k Rusku, tak k USA a Číně.

3. Česká republika trestuhodně zaspala v průběžné modernizaci. Dnes se to snaží ODS dohnat a předehnat, a to skokově. Stále jsme jednou z 11 zemí, která závazek 2 % HDP na obranu plní. Naše role v NATO by měla být úměrná naší velikosti s ohledem na to, že nemáme moře. Pokud by se přehodnotil nákup 24 ks amerických stíhaček F-35 a odstoupilo se od něho (mj. NATO je po nás nepožaduje) a pokud by armáda dostávala tolik prostředků, aby je měla v souladu s dopředu vysoutěženými a připravenými strategickými a významnými projekty, aby se nenakupovalo bez výběrového řízení stylem "každý pes, jiná ves", tak by se armáda mohla během deseti let dostat se všemi druhy vojsk na úroveň bojeschopnosti. Takto to ale není a ani se tak neplánuje. Takže s nadzvukovým letectvem se za deset let dostaneme na úroveň států jako USA, ale v ostatních druzích vojsk a úrovní skladových zásob pro válečně rozvíjenou armádu nikoliv. To považuji za zásadní chybu!

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu České republiky

Pavel Fischer (Nezávislý), předseda výboru

1. Spolupráce na politické úrovni dnes funguje. Mezi spojenci je jednota, a to je rozhodující nejen u analýzy hrozeb, ale také v odpovědích, které je na ně třeba přinést. To mi v posledních letech chybělo, jako bychom nechtěli jasně pojmenovat hrozbu expanzivní Číny, která ukazuje svaly a vojensky usiluje destabilizovat region Indo-Pacifiku. V dnešním světě mají takové tendence globální dopad a je proto dobře, že si to státy NATO uvědomily nejenom v kuloárech, ale že se to dostalo i do závěrů summitu. Letos proběhne výroční summit, Aliance si připomíná 75 let od založení. Nejde tu jen o nějakou oslavu, ale také o to, aby si členské státy vyjasnily priority. Tuto příležitost nesmíme propásnout. A to přesto, že jsou letos významné volby v USA a před tím i v EU. Bezpečnostní spolupráce nesmí ustoupit do pozadí, hraje se tu o hodně. Také proto jsem odletěl s kolegy z Francie, Spojeného království, Španělska a dalšími do amerického Kongresu, kde jsme trpělivě vyjednávali a vysvětlovali, jak vidíme situaci z evropského kontinentu a proč je pro nás důležité, aby kongresmani co nejrychleji našli shodu na finanční podpoře nejen Ukrajiny, ale i Tchaj-wanu a Izraele. Aktéři, které v těchto regionech vidíme proti nám, začali spolupracovat strategicky a dlouhodobě. Rusko, Írán, Severní Korea nebo Čína jsou dnes v alianci, kterou nesmíme podcenit. 

2. Jednota je výsledkem politické vůle. Kde je vůle, tam ji lze nejen udržet, ale i posilovat. NATO musí udržovat schopnosti odstrašení nepřítele. To je nejlepší způsob, jak předejít válečnému konfliktu. A politika otevřených dveří vždy byla prioritou pro Českou republiku. Neměli bychom proto zavírat dveře státům jako Ukrajina, která usiluje o členství a v otevřeném střetu na svém teritoriu zadržuje útočící Rusko. Rusko už nemá za cíl jen Ukrajinu, připravuje se na boj proti Západu. Čím dříve to pochopíme, tím lépe pro nás. Rusko je hrozbou pro naši bezpečnost. A dokázat zadržovat útočníka daleko od našich hranic je strategicky mimořádně důležitá role, kterou dnes ukrajinské ozbrojené síly plní. I proto považuji za naši povinnost o tom s kolegy v parlamentu i v ostatních parlamentech států NATO diskutovat a připravovat cestu pro další rozšíření.  

3. Naše armáda má v NATO dobrou pověst, je za tím profesionální služba příslušnic a příslušníků v terénu. Toho si nesmírně vážím! Pro českou veřejnost je někdy nesrozumitelné, proč posíláme vojáky do misí a proč se podílíme na něčem, co se odehrává „tak daleko". Jenže je-li nedělitelnost bezpečnosti součástí naší prosperity, pak nás prostě musí zajímat, co se děje i za našimi hranicemi, nebo co potřebují naši spojenci. Máme naopak to štěstí, že se naši vojáci podílejí na kolektivní obraně tam, kde je to potřeba, ale ne na naší hranici. To už by mohlo být pozdě. Bude to tak vždycky: nárazníkový stát nejsme a od obrany ostatních se odvozuje naše vlastní bezpečnost. Jinými slovy: jakmile se povedou boje u nás, prohráli jsme. Proto je tak důležité, že ministryně obrany Jana Černochová podepsala smlouvu na nákup F-35, které významně přispějí ke kolektivní obraně přesně v tomto duchu. Kromě toho vidím velký dluh českého státu vůči plnění závazků pro modernizaci armády. To není jenom o rozpočtech, ale o systematické trpělivé práci, která i v době, kdy zdánlivě nic nehrozí, nepodceňuje obranyschopnost republiky. Bezpečnost není zadarmo. Náklady, které dnes vydáváme, musíme nutně brát jako investici do vlastní suverenity a prosperity. To se týká – na rozdíl třeba od důchodové nebo sociální reformy – opravdu úplně všech občanů ČR bez výjimky. Pokud dnes peníze efektivně investujeme do prevence a odstrašení, tím spíše předejdeme otevřeným konfliktům. Náklady by pak byly mnohonásobně vyšší, a to zdaleka nejen finanční.

Tomáš Jirsa (ODS), místopředseda výboru

1. V klíčových otázkách obrany a bezpečnosti se právě díky politické spolupráci daří udržet Alianci akceschopnou. Příklad komplikovaného, ale úspěšného jednání o vstupu Finska a Švédska to dokládá. Ostatně, bez úzké politické spolupráce by nebyla možná naše vojenská pomoc Ukrajině.

2. Udržení politické jednoty v kontextu dalšího rozšiřování bude podle mne v rámci současné geopolitické situace velmi náročné a bude vyžadovat dobrou komunikaci, spolupráci i schopnost jednotlivých států přizpůsobit se měnícímu se bezpečnostnímu prostředí. Gruzie, Moldavsko a hlavně Ukrajina, tři země s nepevnými hranicemi a částmi území kontrolovanými Ruskou federací, jsou opravdu velké a komplikované výzvy.

3. Česká republika podle mne přistupuje ke svému fungování v rámci struktur NATO velmi zodpovědně. Schválením dvou procent na obranu a nákupem F-35 jsme přestali být černými pasažéry a jsem přesvědčen, že to budoucí americký prezident Trump ocení.

Patrik Kunčar (KDU-ČSL), místopředseda výboru

1. Myslím, že politická spolupráce je aktuálně velmi dobrá. Mám však obavy z budoucnosti, zejména co se týká postoje USA po prezidentských volbách a také poměrně složitého postoje Turecka.

2. To je dobrá otázka, nad kterou v poslední době dost přemýšlím. Myslím, že po poslední zkušenosti s přijetím Finska a Švédska by bylo žádoucí diskutovat o možné změně pravidel.

3. AČR je důležitou a užitečnou součástí NATO už nyní. A po mnoha letech, kdy AČR bojovala s přiškrceným rozpočtem, se konečně blýská na lepší časy a v dohledné době budeme konečně mít k dispozici i adekvátní výzbroj, abychom mohli splnit naše spojenecké závazky.  

Ladislav Faktor (Nezávislý), člen výboru

1. Vzhledem k aktuálním výzvám, kterými jsou především bezpečnost na východním křídle Evropy, terorismus i nové kybernetické hrozby, se domnívám, že se členským státům poměrně daří udržet jednotu a na obranných a bezpečnostních opatřeních spolupracovat. Politická spolupráce členských států je tak podle mne na solidní úrovni, avšak ne bez výzev, zejména pokud jde o dosahování konsensu v otázkách, jako je rozpočet na obranu nebo strategické směřování. 

2. Proces přijímání nových členů vyžaduje jednomyslný souhlas všech stávajících členů, což může být komplikované, nicméně v historii NATO zatím vždy prokázalo schopnost adaptovat se a zůstat relevantní. Samozřejmě udržení této jednoty vyžaduje neustálý dialog a hledání kompromisů, nicméně věřím, že toho bude Aliance schopná i nadále. 

3. Česká republika se podílí na řadě mezinárodních misí a operací, AČR se pravidelně účastní cvičení NATO, naše jednotky se zapojují do rychlých reakčních sil NATO. Troufám si proto tvrdit, že naše závazky plníme zodpovědně. Pozitivně vnímám i snahu ČR investovat do posilování obranných kapacit a rozšiřování investic do modernizace našich ozbrojených sil v souladu s aliančními cíli.

Václav Láska (SEN 21), člen výboru

1. Budoucnost NATO závisí na postoji USA. Aniž bych jakkoliv NATO zatracoval, Evropa se musí připravit i na možnost, že se bude muset o své zájmy a obranu postarat sama.

2. Problematické jsou a zřejmě i do budoucna budou Turecko a Maďarsko. Uvidíme v budoucnu, kdo stojí o společnou obranu a kdo chce jen preferovat své individuální zájmy. Takový subjekt pak nemá v organizaci založené na společné obraně co dělat.

3. Vnímám ji dobře. Snad jen přidat finance na obranu a správně a účelně s nimi nakládat.

Marek Ošťádal (STAN), člen výboru

1. NATO má v současné době 31 členských států. Vzhledem k tomu, že se v různých zemích mění vlády a ne vždy jsou noví představitelé vojenské spolupráci nakloněni, nedá se předpokládat, že bude vše dokonalé. Stojí to peníze a ty jsou vždy až na tom prvním místě. Na druhou stranu v rámci Evropy, kde je spolupráce prověřována ruskou agresí na Ukrajině, funguje víceméně dobře.

2. Myslím si že ano. Ať je na věci pohled jakýkoli, osamocený stát toho moc nezmůže. Krásným příkladem bylo v posledním období Finsko. Může se tedy chrastit řetězem a dělat ramena, ale nakonec se stejně vždy nějaký kompromis najde.

3. Pozitivně. Jako člen výboru pro mezinárodní věci, obranu a bezpečnost jsem přímo u zdroje informací a vnímám, že působení v NATO našim vojákům prospívá. Stejně tak vidíme, že český voják již není v rámci mezinárodních misí něco, za co bychom se měli stydět. Čeští vojáci jsou zde vnímáni velmi pozitivně a jsou považováni za nezbytnou součást těchto operací. A to ani nemluvím o našich specialistech. Tito jsou mnohdy nenahraditelnými součástmi společných vojenských projektů.