Ukrajina nedávno zahájila očekávanou protiofenzivu proti ruským vojskům, kdy útočí na několika místech na jihu Donbasu a v západní části Záporožské oblasti. Situace na bojišti je složitá, což potvrzují i slova ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského: „Na Ukrajině se odehrávají protiofenzivní i defenzivní operace, ale neřeknu, v jaké jsou fázi.“ Ukrajinci údajně dosud výrazně neprolomili linii obranných postavení a neovládli žádný z opěrných bodů ruské armády, avšak na hlubší analýzy či závěry je samozřejmě příliš brzy. Je důležité si uvědomit, že zahájení ofenzivy vždy neznamená, že se na nepřítele začnou valit „vlny tanků a BVP“. Ofenziva jako taková je totiž řetězec určitých kroků, které nemusejí být vidět hned na první pohled.

Foto: Ukrajina nedávno zahájila očekávanou protiofenzivu proti ruským vojskům, kdy útočí na několika místech na jihu Donbasu a v západní části Záporožské oblasti. (ilustrační foto) | Shutterstock

Několik skutečností však musí být vzato v potaz. Uskupení sil protivníka lze zničit v útočném, obranném i střetném boji. V operačním umění jde o to, aby se vám podařilo vtáhnout uskupení sil protivníka do takového druhu boje, ve kterém mají vlastní síly výhodnější výchozí podmínky. Ukrajinská armáda nemá vzdušnou převahu, dostatek prostředků k umlčení ruského dělostřelectva a manévr silami se odehrává v otevřeném a rovinatém terénu. Z toho plynou významná rizika pro ukrajinské síly, které útočí proti vybudovaným a hluboce členěným obranným postavením za situace, kdy sice ruské síly nedominují početně, mají však schopnost vést intenzivní manévrovou činnost palbou a pohybem, jinými slovy dominují bojovou hodnotou svých sil. Někteří experti navíc soudí, že se Rusům od loňského léta podařilo vybudovat na okupovaných územích jednu z nejrozsáhlejších obranných sítí v novodobé historii. 

Ukrajinci ale mají k dispozici nové zbraně ze Západu – bojová vozidla Bradley, bitevní tanky M1A2 Abrams, Leopard 2 či střely dlouhého doletu Storm Shadow. Nově vytvořená 47. samostatná mechanizovaná brigáda je vyzbrojená západními zbraněmi, a vycvičena v západní vojenské taktice. Uvážíme-li však délku frontové linie a velikost uskupení vojenských sil operujících na obou stranách, mohou tyto zbraňové systémy přinést změnu poměru sil pouze lokálně, nikoliv v průběhu konfliktu jako celku. Nadto je podle dostupných informací dosavadní průběh ukrajinské ofenzivy doprovázen značnými ztrátami i této techniky. Portál Forbes např. informoval, že u vesnice Malaja Tokmačka v Záporožské oblasti přišli minulý čtvrtek Ukrajinci při útoku o devět Bradleyů. Podle některých insiderů jsou tyto ztráty způsobeny tím, že Ukrajina nasazuje na hrot právě západní techniku. To má několik důvodů. Jedním z nich je např. operační povědomí osádek, které je u západní techniky nepoměrně větší než u starší východní techniky. Právě povědomí o tom, „co se děje kolem“ je pro útočné operace zásadní. Dalším z důvodů je pak větší ochrana vycvičených a zkušených osádek, které se celkem logicky nasazují na hrot útočných operací za účelem proražení obranných linií.

Předseda sboru náčelníků štábů americké armády Mark Milley v interview pro americkou tiskovou agenturu Associated Press minulý týden vyjádřil názor, že válka bude ještě dlouho pokračovat. „Budou dny, kdy uvidíte velkou aktivitu, a budou dny, kdy bude aktivity velmi málo. Budou útočné akce a obranné akce. Takže to bude boj tam a zpět po značnou dobu“, řekl doslova.

Očekávat rychlou porážku jaderného Ruska s jeho materiálními a lidskými zdroji a s Čínou v zádech, není reálné. Avšak nelze uvažovat ani o porážce Ukrajiny, která má na své straně celý Západ s jeho vojenskou a ekonomickou mocí. Samuel Charap, vedoucí analytik americké výzkumné instituce RAND Corporation, ve svém nedávném článku Nevyhratelná válka ve Foreign Affairs došel k závěru, že Washington a jeho spojenci potřebují „konec hry“ na Ukrajině. Konkrétně to znamená v následujících měsících nasměrování války k vyjednanému konci podle korejského modelu. Podle Charapa lze sice konec konfliktu oddalovat, základy konfliktu však zůstanou stejné a náklady na jeho vedení se znásobí.

V takovém případě nelze vyloučit, že ochota společností Západu k podpoře Ukrajiny může klesat, zvlášť poté, co Ukrajina nemusí zcela naplnit západní očekávání. To by znamenalo nemalou komplikaci pro amerického prezidenta Bidena, který chce příští rok obhájit svůj prezidentský mandát. Otázkou tak je, zdali by se případná diplomatická jednání o ukončení války na Ukrajině pro něj nemohla stát nástrojem, jak se zmíněným komplikacím doma vyhnout. I tak je zajímavé, až paradoxní, jaké má dění na Ukrajině nečekaně velký vliv na americkou vnitřní politiku.

Zdroj: Associated Press, RAND Corporation