Bezpečnostní a Obranná strategie České republiky jsou dva klíčové dokumenty, které v letošním roce schválila vláda. Přinášejí s sebou nejen zpřesnění bezpečnostních rizik, ale nově také definování potenciálního protivníka a zásadních bezpečnostních rizik, pozici strategických firem pro případ ohrožení státu a další důležité kroky v případě ohrožení země. Zásadní věcí je také potřeba informovat veřejnost o hrozbách a rizicích. Je totiž otázkou, zda si česká společnost současnou bezpečnostní situaci dostatečně uvědomuje.

Proto jsme poslancům výboru pro obranu poslanecké sněmovny a senátorům výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost položili následující otázky:

1. Měla by česká společnost být více a přesněji informována o bezpečnostních hrozbách?

2. Měli by podle vás být občané systematičtěji informováni o pravidlech civilní ochrany obyvatelstva?

3. Měly by se pojmy obrany a civilní ochrany více objevovat ve veřejném prostoru, v médiích, v rámci veřejné debaty mezi státem a občany ČR?

Výbor pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Lubomír Metnar (ANO), předseda výboru

1. Ano, informace o bezpečnostních hrozbách jsou důležité a měla by se v této oblasti zlepšit komunikace vůči občanům.

2. Dle mého by se celá civilní ochrana měla zkvalitnit a zlepšit, součástí toho jsou i informace pro občany.

3. Měla by se určitě zkvalitnit komunikace vůči občanům ve všech oblastech, které se týkají obrany a civilních ochrany tak, aby nevznikaly dezinformace ve veřejném prostoru.

Josef Flek (STAN), místopředseda výboru 

1. Ano, ale musíme nadále mít na paměti, že jsou zde zákony, které určité informace neumožňují volně šířit, tj. například poznatky tajných služeb. Tam, kde je to jenom trochu možné, jsem všemi deseti pro transparentnost. Okruh bezpečnostních hrozeb pro naši zemi není malý. Ruská agrese na Ukrajině, odporný terorismus Hamásu vůči izraelským občanům, íránské aktivity v oblasti jaderného programu a nestabilita související s trvajícími protesty proti tamnímu teokratickému režimu, zhoršující se bezpečnostní situace v Sahelu, kde vznikl pás vojenských režimů nepřátelských vůči NATO a EU a naopak přátelských vůči Rusku a Číně, napětí v Tchajwanské úžině a rostoucí asertivita Číny (nejenom) v Jihočínském moři. To je pouze demonstrativní výčet současných bezpečnostních hrozeb, které se samozřejmě promítnou i do následných ekonomických problémů (narušení dodavatelských řetězců, roztáčení inflační spirály atd.). Nemluvě o rizicích spojených s nástupem radikálně-populistických formací i v etablovaných demokratických režimech. Nikdo nevíme, co se stane v prezidentských volbách ve Spojených státech na podzim příštího roku. Avšak i samotný fakt, že Donald Trump je nadále nejdůvěryhodnějším politikem Republikánské strany, o něčem svědčí. Pokud se vrátí do Bílého domu, můžeme očekávat, že Spojené státy radikálně sníží svojí mezinárodní přítomnost a odepřou podporu např. Ukrajině. Větší americký izolacionismus bude mít nesmírné dopady i na situaci v NATO a my budeme znovu čelit diskusi o vzniku evropské armády. Komunikace s našimi občany proto musí být v těchto otázkách intenzivnější. Kdekoliv mám možnost s lidmi promluvit, zmiňuji tyto problémy a snažím se zároveň atmosféru trochu uklidnit faktem, že na tyto hrozby naštěstí nejsme sami. Jsme součástí společenství, která jistě mají i řadu nevýhod, ale nikdo zatím nevymyslel lepší: OSN, EU, NATO a další organizace (např. OBSE, OECD). Uzavření se do jakési české kotliny a ignorování okolního světa nám nepomůže. Je úkolem nás – politiků, vnímat obavy občanů a umět na ně reagovat.

2. Určitě ano. Jsem příznivcem zavedení povinné branné výchovy ve všech stupních školství. Nechceme a nemáme lidi strašit, nicméně tak jako by každý měl ovládat první pomoc, měl by vědět, jaká jsou pravidla civilní ochrany obyvatelstva.

3. Měl. Doufejme ale, že bude méně politiků, kteří zneužijí války kolem nás k lacinému zisku politických bodů. Nikdo nechce zatahovat ČR do válečných konfliktů, ale bohužel stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Nezodpovědnost některých opozičních politiků může vést k hysterii a tomu musíme zabránit. O obraně a civilní ochraně obyvatel se dá hovořit i slušně a racionálně. Kritický budu ale i k nám: jako politici současné koalice musíme více s lidmi o těchto otázkách komunikovat. A musíme více naslouchat jejich obavám.

Jan Hofmann (ODS), místopředseda výboru 

1. Česká společnost je podle mě informována o bezpečnostních hrozbách dostatečně, respektive kdo chce, tak si informace lehce najde. Obecně bych byl ale rád, kdyby informovanost společnosti byla samozřejmě co největší.  

2. Není na škodu větší znalost civilní ochrany obyvatelstva. Resort obrany si je toho vědom a určitě se v tomto situace zlepšuje.

3. V souvislosti s aktuálními konflikty se do veřejného prostoru daří dostat mnoho informací a pojmů. Bohužel i v médiích se ale občas objevují naprosto zavádějící informace a bludy. Abych řekl pravdu – nevím, jak by takováto veřejná debata mezi státem a občany ČR nad tématem obrany měla vypadat.

Stanislav Blaha (ODS), člen výboru 

1. Myslím, že česká společnost je o potenciálních hrozbách informována dostatečně. Obzvlášť s ohledem na válku na Ukrajině a další aktuální bezpečnostní rizika. Státní instituce i média informují veřejnost o tom, kdo nebo co je pro obranu a bezpečnost ČR hrozbou. Nedávno také došlo k revizi strategických materiálů, které berou aktuální výzvy v potaz a popisují současný stav i míru připravenosti naší země těmto výzvám čelit. Nemyslím si proto, že by se míra informovanosti měla zvýšit. Je to zároveň citlivá otázka z toho pohledu, že část společnosti může zvýšenou informovanost o potenciálním nebezpečí vnímat jako zbytečné strašení, jiná část může nedostatečný apel vnímat jako podcenění situace. Vnímám proto, že je důležité informovat v rozumné míře a s dostatečným vysvětlením širokému publiku.

2. V tomto případě si umím představit vyšší a systematičtější informovanost společnosti. Stávající systém je nastaven primárně tak, že jsou občané informováni až v případě blížící se hrozby. Systematické a pravidelné posilování povědomí o pravidlech civilní ochrany bych uvítal. Myslím tím zejména pravidelnost, tj, neomezit se na jednorázová cvičení nějakého druhu nebezpečí a ohrožení, ale kromě praktických nácviků také zacílit na pravidelná krátká sdělení státních orgánů, soukromých objektů a škol, která zvýší všeobecnou připravenost a schopnost společnosti reagovat na ohrožení, nejen to vojenské. 

3. V návaznosti na svou předchozí odpověď se i zde domnívám, že veřejná diskuse je potřebná a nevyhnutelná, obzvlášť s ohledem na aktuální bezpečnostní hrozby. Zároveň touto diskusí můžeme najít obecně slabá místa v celém systému a zpětnou vazbou od občanů a samospráv tak tyto nedostatky včas a efektivně odstranit.

Jiří Horák (KDU-ČSL), člen výboru 

1. Obecně si myslím, že ano. Čeští občané by měli být více a přesněji informováni o bezpečnostních hrozbách. V dnešní době, kdy můžeme pozorovat rostoucí dynamiku globálních, ale i lokálních hrozeb, považuji za důležité, aby byla veřejnost dobře informována o potenciálním nebezpečí a rizicích. Dostatek přesných informací zlepšuje schopnost obyvatelstva se efektivně chránit a reagovat na mimořádné události. Informovaná společnost rovná se připravená společnost. Nicméně se jedná o citlivou oblast a je vždy na individuálním posouzení příslušných orgánů, jak se ke každé konkrétní bezpečnostní hrozbě postavit. Určitě jsou i případy, kdy by naopak přílišná otevřenost mohla vyvolat například paniku a působit tak kontraproduktivně. 

2. Systematická informovanost občanů o pravidlech civilní ochrany obyvatelstva je jistě žádoucí, protože jim umožňuje lépe anticipovat a reagovat na státní a místní bezpečnostní opatření, a tím pádem zefektivnit civilní ochranu obyvatelstva státem. Jedná se o klíčovou úlohu státu, aby o této problematice dostatečně a fundovaně obyvatelstvo informovala. Obecně bych ale řekl, že v tomto máme u nás rezervy.

3. Vzhledem ke zhoršující se bezpečnostní situaci ve světě si myslím, že ano. Tyto pojmy by se měly častěji objevovat v médiích a v rámci veřejné debaty mezi státem a občany České republiky. Větší povědomí občanů o obraně a civilní ochraně jednoznačně přispívá k jejich připravenosti na mimořádné a krizové situace. Taktéž si myslím, že by se dané problematice měl přikládat větší důraz na školách.

Miloslav Janulík (ANO), člen výboru 

Pro všechny body velké ANO. Jen připomínám kolegu někdejšího poslance Bohuslava Chalupu, který tohle tvrdil již před deseti lety a na plénu od tehdejší opozice (tedy dnešní ODS zejména) sklidil posměch.

Karel Krejza (ODS), člen výboru 

1. Musí se najít hranice o nezbytném informování a strašení. Zamlčovat hrozby nelze, ale zrovna tak nejde držet společnost v neustálém strachu. To ničemu a nikomu neprospívá.

2. Jistě v Evropě i na světě najdeme řadu států, které jsou lépe připraveny a mají uvědomělé občany v mimořádných situacích. Podle hesla: kdo bývá připraven, není překvapen. Systémové řešení je na zváženou, koneckonců určité základy poskytuje už škola. Rozhodně nechci, aby z toho byla šikana občanů. Věřím, že složky IZS dokáží v mimořádných situacích jednat profesionálně a rychle. Napadá mě kupříkladu zvládnutá loňská blesková evakuace Národního parku České Švýcarsko.

3. Je jen potřeba používat tyto pojmy bez hysterie a paniky, včetně pojmu mobilizace. Tak aby lidé chápali, že se za těmi pojmy skrývá „návod“ na ochranu nebo i záchranu zdraví či života za situace, která může nastat z vyšší moci, například přírodní katastrofa, teroristický útok, nehoda nebo i válka.

Petr Liška (STAN), člen výboru 

1. Nová obranná strategie předpokládá, že obrana země není jen výlučně záležitostí ozbrojených složek, ale vyžaduje účast a podporu celé společnosti, samozřejmě v míře úměrné schopnostem a připravenosti jednotlivých skupin obyvatelstva. Současně se ukazuje, že ač obyvatelé vyjadřují důvěru v naše ozbrojené složky, často podléhají představě, že není potřeba na výzbroj a obranu vynakládat značné prostředky, což se ukazuje na vnímání části veřejnosti vynakládat výdaje např. na pořízení některých zbraní apod. Možná jde o důsledek zlehčování závažnosti situace jaká je ve světě, nebo nepochopení reality, možná i účelové odmítání takových kroků, protože je to spojeno s obranou proti konkrétnímu nepříteli, který pro určitou skupinu obyvatel nepřítelem není. To vše svědčí o tom, že vysvětlovat realitu, historické souvislosti současného vývoje, vztahy kultur, národů a třeba i náboženství je na místě stále dokola. To vše má totiž vliv na bezpečnostní hrozby, které nás obklopují a mohou v budoucnosti ohrožovat. Neznamená to strašit, ale udržovat povědomí o rizicích. Vidíme např., že v zemích, kde si dlouhodobě takové souvislosti vysvětlují, připomínají si některé historické zkušenosti a uvědomují si je, i přes relativní klid, rizika, vůbec nediskutují o potřebě mít silnou armádu, která je automaticky vnímána jako pojistka svobody a bezpečí. Důsledek takového zlehčování řešíme i dnes, protože doháníme resty v modernizaci naší armády, která byla dlouhodobě podfinancována a dnes když je riziko poměrně vysoké, rychle hledáme řešení, jak dluh dohnat, a to samozřejmě nejde z roku na rok. Může za to určitě omezené vnímání rizik, která zjevně nikdy nezmizela a my jsme se nechali ukolébat pocitem bezpečí a nepotřebnosti výdajů do zbrojení.     

2. V rámci STAN se shodujeme, že určitá forma branné výchovy, která by byla povinnou součástí výuky ve školách na všech stupních od základní školy, je na místě. To je jedna úroveň takové informovanosti a přípravy. Další úroveň už je věcí součinnosti záchranných složek, samospráv a armády na budování systému civilní ochrany obyvatelstva, která je určitě také spíše na papíře, než že by odpovídala reálným potřebám. Jako starosta mám např. v obci seznam úkrytů pro ochranu obyvatel, které jsou ale často nepoužitelné. Jejich majitelé nemají ani ponětí, že např. jeho nemovitost je určena jako úkryt a že by obyvatelé vůbec věděli, co mají v krizových situacích dělat, vážně pochybuji, protože vůbec neexistuje systém, jak výchovu a informování řešit. Jedinou výjimkou je připravenost obyvatel na povodňové stavy, které jsou ale ovlivněny nedávnou přímou zkušeností. Tak jak by branná výchova na školách pomohla připravit děti a mládež, tak je určitě potřeba nějakou vhodnou formou pracovat s informacemi pro dospělou populaci, např. vývojem vhodných aplikací, či informačních tiskovin vytvářených dle připravených metodik na úrovni místních samospráv. 

3. Měly, ale je potřeba jim dát záživnou formu a hlídat abychom nesklouzávali ke strašení, které by mohlo labilnější obyvatele ohrožovat na zdraví a psychické pohodě. Taková komunikace může být velmi složitá a měla by být v rukou specialistů na komunikaci a psychologii.

Michaela Opltová (STAN), členka výboru

1. Jedním ze základů demokratické společnosti je podmínka, aby byla informovaná, a to pokud možno z různých zdrojů. Politická rovina je bezesporu jednou z informačních cest. Z mého pohledu je ale důležité podávat informace takovým způsobem a do takové míry, abychom naše občany neděsili a zároveň jim nevykreslovali věci příliš růžově. Současný svět postihuje jedna krize za druhou a v poslední době můžeme bohužel říci i jedna válka za druhou. Informací je v mediálním prostoru více než dost, z politické pozice můžeme přispět k uklidnění přílišných obav, neboť stále žijeme v jedné z nejbezpečnějších zemí na světě, a zároveň vysvětlovat a napravovat mylné informace, které se především na sociálních sítích rychle šíří. Klíčovou roli by v tomto směru měla hrát strategická komunikace státu a bezpečnostních složek.   

2. Občané by měli být rozhodně informováni, nikoli však strašeni. Způsob předání informace je zde klíčový. Bezpodmínečnou součástí v tomto procesu hrají municipality, a především starostové a starostky, kteří spolu s IZS a dalšími složkami hrají klíčovou roli. Připravený krizový management doopravdy zachraňuje životy, což jsem si jako starostka sama na vlastní kůži ověřila. V posledních letech se u nás civilní ochrana obyvatelstva omezila na ochranu před povodněmi, ale nejen příroda nám ukazuje, že se časy mění. Lesní požáry a tornáda se stanou součástí našich životů a my na to musíme být připraveni. Neočekávám, že by ve střední Evropě vypukl otevřený válečný konflikt, ale v rámci příprav musíme myslet na vše. Myslím si, že by velká celostátní informační kampaň mohla mít kontraproduktivní výsledky. Stát by měl připravit materiály a dodat maximální podporu pro municipality, které mají své vlastní kanály a vědí, jak mluvit se svými občany. Lidský kontakt je v tomto procesu nenahraditelný. 

3. Já si myslím, že od vypuknutí války na Ukrajině vzrostla četnost těchto témat ve veřejném prostoru mnohonásobně. Můžeme pozorovat nárůst zájmu o aktivní zálohy, proběhla diskuse o stavu protiatomových krytů, která z mého pohledu rozhodně neskončila. Tato témata jsou nedílnou součástí práce státu pro občany a nesmíme ji podcenit. Nicméně to musíme brát s mírou, abychom tím občany nezahltili a nevytvářeli dojem, že je připravujeme do války. Stále musíme stavět na tom, že se nás žádný z ozbrojených konfliktů přímo nedotýká a naši občané jsou v bezpečí, i přes to, že svět zažívá těžké časy.

Michal Ratiborský (ANO), člen výboru

1. Určitě měla, a mělo by to být z oficiálních míst. Přijde mi smutné, když se i jako poslanec některé informace dozvídám dříve z médií, než z MO nebo služeb. A následně jsou tyto informace pouze potvrzeny.

2. Vzhledem k současné světové situaci a konfliktům, které nejsou až tak daleko od našich hranic, je to dle mého názoru určitě nutné. A nejedná se jen o válečný konflikt, ten je snad u nás zatím nepravděpodobný, ale i teroristické útoky, které hrozí kdekoli na světě a jejichž nebezpečí se díky konfliktu v Gaze stupňuje. 

3. Rozhodně ano. Žijeme již dlouho v míru a bezpečí, takže se civilní obrana i ochrana z veřejného prostoru vytratily. Ale svět se mění a není to bohužel k lepšímu, takže je nutné se opět věnovat i těmto téměř zapomenutým pojmům. Zároveň se u nás díky klimatickým změnám objevují jevy, jako třeba tornádo, na které jsme nebyli zvyklí a i na ty je potřeba se připravit. Myslím si, že vztah k civilní obraně výborně vystihuje výrok ze starého Říma – si vis pacem, para bellum – chceš-li mír, příprav se na válku.

Radovan Vích (SPD), člen výboru 

1. Veřejnost by neměla být informována jednostranně ale pravdivě. Cílem není veřejnost strašit, ale přiměřeně informovat a detailní informace by měla mít pouze Vláda ČR, Parlament ČR a prezident republiky.

2. Ano, ale k tomu je potřeba, aby samosprávy plnily tyto úkoly v součinnosti s Vládou ČR o případných opatřeních v případě vyhlašování jednotlivých krizových stavů.

3. Ano. Zkoušky sirén každou středu ve 12.00 hodin jsou trochu málo.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR

Pavel Fischer (nezávislý), předseda výboru

1. Zajištění bezpečnosti občanů je nejdůležitějším posláním státu, v tom je nenahraditelný. Ale stát nemůže dělat všechno. Obrana státu se neobejde bez aktivní účasti občanů. Je na čase, aby vláda systematicky posilovala odolnost společnosti proti bezpečnostním hrozbám, ať už jde o kybernetický prostor, o riziko teroristických útoků, o zpravodajské operace nebo o hrozbu válečného konfliktu. S naším veřejným míněním se aktivně pracuje – a dělají to často aktéři, kteří nás označují za nepřátele, nerespektují naše zákony a rozsévají zmatek a nedůvěru. Bezpečnostní prostředí v Evropě se zásadně zhoršilo. Je nezbytné na to reagovat, a to nejen informováním veřejnosti, ale například také pravidelnými kurzy pro pracovníky státní správy nebo posilováním záruk pro svobodu tisku a svobodu novinářů.

2. V případě krizových událostí platí, že kdo je připraven, není překvapen. Každý z nás by měl mít alespoň základní povědomí o tom, co nám hrozí a co se bude dít, pokud se bezpečnostní situace krátkodobě nebo dlouhodobě zhorší. Můžeme tím předejít zbytečným nákladům. Systematičtější informování o pravidlech civilní ochrany obyvatelstva je u nás zanedbáváno. Nedávno jsme se mohli s naším výborem seznámit se systémem ochrany obyvatel ve Finsku. A z toho srovnání vycházíme opravdu nelichotivě. Ve Finsku například mají pro naprostou většinu obyvatel vybudovány kryty. V mírových dobách to vypadá jako zbytečný luxus, který zvyšuje náklady na stavbu domů. Ale poučení z Ukrajiny, kde ruské ozbrojené síly systematicky útočí právě na civilní obyvatelstvo, vyznívá jasně. Velké rozdíly vidíme také v úrovni informování veřejnosti, kterou je potřeba v otázce budování obranyschopnosti vzít jako plnohodnotného partnera. A tady máme co dohánět.    

3. Jsme v hybridní válce, a na to musí vláda reagovat komplexně. Minulé vlády i prezident k bezpečnostním tématům přistupovali laxně, snad také proto, že se nejedná o voličsky populární téma. Stačí si vzpomenout, jak prezident republiky Miloš Zeman dehonestoval bezpečnostní instituce nebo sloužil zájmům cizí moci. Vláda Andreje Babiše na tom nebyla o moc lépe, jak se ukázalo na příkladu tendru na dostavbu elektrárny v Dukovanech nebo v laxním přístupu k auditu vnitřní bezpečnosti. Boj s dezinformacemi, které v případě krize mohou způsobit vážné škody, a dokonce lidské oběti, jako by u nás nebyl prioritou. Měl jsem naději, že po skončení vlády Andreje Babiše se to zlepší, ale zatím nevidím velké úsilí. Vlády dlouhodobě podceňovaly investice do kybernetické bezpečnosti i obrany státu, a proto tyto náklady musíme nést nyní, rozpočtové i politické. Role vlády je v tom nezastupitelná. Předpokládám, že vláda připraví dlouhodobý rámec posilování odolnosti obyvatelstva a bude postupovat podle něj, a to v souladu s podpůrnou aktivitou bezpečnostních složek. Máme opravdu co dohánět. 

Tomáš Jirsa (ODS), místopředseda výboru

1. Já bych lidi spíše nestrašil. Společnost je vystrašená až až.

2. Citlivě ano. Ale opravdu opatrně. Aby lidé nevyžadovali po radnicích místa v protiatomových krytech. Když Medvěděv pohrozil jadernou odvetou Západu, dva lidé mi volali, kde takové místo mají.

3. Otevřete-li si kterýkoli server, tak první zprávy jsou o Ukrajině, Izraeli nebo F-35, proto jsem zdrženlivý. 

Patrik Kunčar (KDU-ČSL), místopředseda výboru

1. Domnívám se, že v současné době je česká společnost o bezpečnostních hrozbách informována dostatečně. Je ovšem otázkou, zda tyto informace a varování bere vážně. Domnívám se, že zejména v kyberprostoru to zatím neplatí.

2. V této oblasti máme velké mezery, které zřejmě souvisí s tím, že před rokem 1989 jsme byli obdobnými informacemi až zahlceni. Myslím, že větší a systematická osvěta je rozhodně na místě, zejména s ohledem na vývoj bezpečnosti ve světě v posledních měsících.

3. Určitě ano, ale mělo by to být citlivou formou. Myslím, že velkou inspirací pro nás může být Finsko a další severské země, které mají systém civilní obrany, ochrany a také výchovy obyvatelstva velmi dobře propracovaný.

Ladislav Faktor (nezávislý), člen výboru

1. Hned po sametové revoluci jsem se několik let zabýval zakládáním soukromých, svobodných médií. Právo na informace všeho druhu, tedy i na ty zásadní – považuji za velmi důležité. Má to ale jako všechno dvě strany mince. Náš stát má rozsáhlý bezpečnostní aparát, na který jsme všichni odkázáni ohledně informací o těchto hrozbách. Na jednotlivých složkách pak leží odpovědnost za to, jak posoudí takové informace. V odůvodněných případech stát koná i bez našeho vědomí a má pro takové jednání oporu v právním řádu. Proto nedokážu odpovědět na tuto otázku, protože odpověď zní ano i ne.

2. To je správná otázka. Ano, bezpečnostní situace ve světě se změnila k horšímu a tak je třeba všechny občany připravovat i na dnes sice málo pravděpodobné, ale přesto možné hrozby.

3. Jen budu pokračovat v odpovědi na druhou otázku. Jsme parlamentní demokracií, a z toho vyplývá, že jsou politici voleni na omezené období. Proto se jim nechce strašit občany a řešit otázky, které mohou v obyvatelstvu vyvolávat obavy. Je lepší se chválit pozitivními věcmi. Takové vyhýbání se důležitým tématům by se ale mohlo hodně vymstít.

Jan Sobotka (STAN), člen výboru

1. Součástí naší euforie po listopadu 1989 bylo, že už nebudou válečné konflikty a nepotřebujeme armádu.  Pohled na dnešní situaci ve světě nám potvrzuje, že tomu může být jinak. Je důležité, aby naše společnost byla informována o bezpečnostních hrozbách.

2. Jsem přesvědčen, že v případě válečného konfliktu by civilní obyvatelstvo nevědělo, jak se chovat. Kromě starší generace by lidé neznali pravidla civilní obrany (ochrany) ani jaké jsou její možnosti, proto je důležité informování veřejnosti o těchto pravidlech.

3. Ano. Mělo by se to stát součástí našeho běžného života, i když v otázce obrany to není možné brát jako veřejnou debatu v pravém slova smyslu, mnoho věcí je nutně neveřejných. 

Zdroj: Anketa CZ DEFENCE