Nástup nové vlády Petra Fialy, která se jistě bude chtít odlišit od předchozí vlády Andreje Babiše, ekonomické potíže ČR, spojené s epidemií covid-19 a nárůstem deficitu státního rozpočtu, ale i sám fakt, že výběrové řízení na nová BVP se až neuvěřitelně vleče, vede k tomu, že se v poslední době se začínají v médiích a na sociálních sítích objevovat nejrůznější názory, jak by se mělo postupovat dál při rozvoji AČR. Často se objevují názory, že nejlepší by bylo akvizici nových BVP zcela zrušit, a ušetřené peníze alokovat na jiné účely. Objevují se také úvahy, že místo BVP by měla být pořízena spíše kolová vozidla a v poslední době se objevují i názory, že by akvizice nových BVP měla být odložena, a místo toho by raději měla být upřednostněna akvizice nových tanků.

Foto: V poslední době se objevují i názory, že by akvizice nových BVP měla být odložena, a místo toho by raději měla být upřednostněna akvizice nových tanků. (ilustrační foto) | mjr. Ladislav Kabát | AČR

Předně lze konstatovat, že tanky jako takové mají ve výzbroji AČR určitě své místo. Konflikty poslední doby, např. nedávná válka mezi Arménií a Ázerbajdžánem či boje na východní Ukrajině, jasně ukázaly, že tanky i na dnešním bojišti jsou schopny plnit všechny své úkoly. Tanky jsou sice čím dál víc ohrožovány takovými systémy, jako jsou protitankové rakety či v poslední době čím dál významnější drony, přesto lze konstatovat, že tanky se na moderním bojišti osvědčily. I nadále v jejich prospěch hovoří jejich tradiční přednosti, jako je mohutná výzbroj, silné pancéřování a vysoká průchodivost nejtěžším terénem. To jsou vlastnosti, které žádný jiný bojový systém dosud nedokázal plně nabídnout.

I proto jsou také tanky neustále vyráběny, a také rozsáhle kupovány. Je sice faktem, že moderních typů tanků je až překvapivě málo a celkové prodeje jsou také nesrovnatelně nižší než za studené války, avšak je třeba si uvědomit, že ona někdejší rozsáhlá produkce probíhala za zcela jiných podmínek. Např. Rusko nebo Čína si i dnes pořizují nové tanky ve velkých sériích. Také vyspělé západní státy disponují početnými tankovými vojsky, což jen potvrzuje, že tankové jednotky mají i v dnešní době svůj smysl.

Současné české tankové vojsko AČR tvoří pouhý jeden prapor modernizovaných tanků T-72M4 CZ (plně funkčních jich je však jen pár kusů), a vedle toho ještě určitý počet nemodernizovaných tanků T-72M1, což je poněkud smutný stav u armády, která se svého času pyšnila stovkami tanků.

Vše navíc ztěžuje fakt, že tanky T-72 jako takové jsou již obecně považovány za zastaralé, a to de facto již od války v Perském zálivu, která naplno odhalila všechny neduhy tohoto staršího sovětského typu (nevhodné uložení munice, ne zcela optimální prostor pro posádku, nižší stupeň pancéřové ochrany atd.). Týká se to i oné české modernizované varianty T-72M4 CZ, která je sice (v porovnání s jinými modernizacemi tanku T-72) poměrně vysoko hodnocena, přesto ani ona nemohla vyřešit ty nejzásadnější problémy, vyplývající již ze samé technické koncepce tanku T-72.

Za takové situace má pořízení nových tanků svou racionalitu, navíc jejich akvizici AČR tak jako tak plánuje. Otázkou však je, zdali mají být nové tanky kupovány právě nyní a zdali by měly být pořízeny místo nových BVP?

Vedle již zmíněných faktorů ve prospěch akvizice nových tanků hovoří i další fakt. Akvizice nových tanků by byla levnější než akvizice nových BVP, a to již z toho důvodu, že AČR by si nových tanků pořizovala výrazně méně (zatím ovšem nebylo ani zveřejněno, kolik nových tanků by si AČR chtěla pořídit, objevují se jen poměrně vágní úvahy o tom, že AČR by chtěla své tankové vojsko posílit na dva prapory s tím, že není jasné, jak by tyto prapory měly být početné). I proto je možnost upřednostnění akvizice tanků před BVP tak často zmiňována. Do jisté míry by tedy opticky došlo k úspoře výdajů. Takovýto přístup však vyvolává pochyby. Má být určitý druh bojové techniky pořizován jen proto, že jsou na něj peníze, respektive proto, že by takováto akvizice byla levnější než akvizice systému jiného, neméně potřebného?

T-72M4 CZ

České tanky T-72M4 CZ očividně nejsou nejmladší, avšak bylo by chybou je vnímat jako nějaké muzejní kusy. I když lze zpětně o modernizaci tanků T-72 na variantu T-72M4 CZ  mít své pochyby, a je zřejmé, že byla neúměrně drahá, důležité je, že tyto tanky máme k dispozici.

Důležitý je také fakt, že modernizované tanky T-72M4 CZ by měly projít procesem revitalizace (tzv. technickým zhodnocením) s cílem obnovit jejich schopnosti. Vojenský opravárenský podnik (VOP CZ) by tak měl do roku 2025 zajistit technické zhodnocení 27 bojových tanků T-72M4 CZ, tří velitelských tanků T-72M4 CZ a tří vyprošťovacích tanků VT-72M4 CZ. Stroje by měly získat v rámci plánovaného přezbrojení 7. mechanizované brigády nové komponenty systému řízení palby, modernizace by se také měly dočkat komunikační prostředky. Právě o systému řízení palby se hovoří, jako o největším problému modernizovaných tanků, je to hlavní důvod nefunkčnosti většiny z nich. Výše uvedená modernizace tanků by měla prodloužit jejich životnost minimálně do roku 2030.

Nové tanky

Pořízení nových tanků by samozřejmě bylo ideálním řešením. Už jen proto, že by byly nové, s dostatečnou životností, a tedy i s dlouhodobou perspektivou. Ani zde však situace není tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Předně – moderních tanků, které připadají v potaz pro přezbrojení AČR, je relativně málo. Pokud vynecháme ruské a čínské typy, které z politických důvodů pro Českou republiku coby členský stát NATO a EU nepřipadají v úvahu, pokud obdobně škrtneme i různé obskurní typy z rozvojových zemí, pak zjistíme, že reálně pro službu v AČR připadají v úvahu pouze dva typy moderních tanků – německý typ Leopard 2A7, resp. Leopard 2A7+, a čím dál populárnější jihokorejský typ K-2. Zaznívají i názory, že bychom mohli pořídit americké tanky Abrams, jak to nedávno učinilo Polsko (M1A2 SEP v3), je však nutno brát v potaz, že americké tanky jsou mimořádně těžké a tedy i náročné na provoz, což ještě umocňuje jejich pohon plynovou turbínou.

Zdánlivě by tedy šlo o poměrně jednoduchý výběr, pouhé porovnání dvou typů. Takováto srovnání ale bývají náročná, protože je třeba nejen provést srovnávací zkoušky, ale také zvážit všechny aspekty, dopady. Do hry by jistě vstoupily i různé politické tlaky, lobbing výrobců atd. Proto jde o proces poměrně dlouhý. Lze se ostatně podívat na to, jak v ČR probíhají výběrová řízení – třeba již ono zmíněné výběrové řízení na nová BVP. I v případě výběrového řízení na nové tanky by tedy pravděpodobně šlo o proces, který by trval nejméně několik let.

Výběrovým řízením navíc proces akvizice tanku teprve začíná. Nové tanky by samozřejmě bylo třeba vyrobit. Pro nové tanky by bylo třeba připravit logistiku, zcela odlišnou od logistiky tanků T-72. Bylo by třeba také vytvořit zcela nové technické zázemí. V neposlední řadě by bylo třeba pro tanky vycvičit nové osádky a technický personál. To všechno ovšem trvá velmi dlouho. Nové tanky by se tak reálně do výzbroje AČR dostaly až někdy kolem roku 2028 (tedy zhruba v době, do které mohou sloužit T-72M4 CZ). Má tedy za takovéto situace smysl snažit se tento postup nějak uspíšit, má smysl případnou akvizici tanků preferovat před akvizici BVP?

Tanky nebo BVP?

Snad nejzásadnější chybou je fakt, že jsou často proti sobě stavěny akvizice tanků a akvizice BVP s tím, že AČR by si měla vybrat jen jedno. Někdy se dokonce zdá, že jednotlivé komentáře vycházejí pouze z toho, jaký druh techniky se danému komentátorovi líbí. A to je samozřejmě špatně. Každou takovou akvizici, každé rozhodnutí o výstavbě daného druhu vojska je třeba vidět v širším kontextu, v návaznosti na strukturu a celkový stav ozbrojených sil. Rozhodnutí o jednom druhu vojska, o jednom typu vojenské techniky má totiž zásadní dopad i na další druhy ozbrojených sil. Akvizice BVP a akvizice tanků jsou tak do jisté míry provázány (stejně jako nedávná akvizice nových samohybných houfnic).

Pokud bychom preferovali pořízení nových tanků s tím, že akvizice nových BVP by byla zrušena, a mechanizované jednotky by se i nadále spoléhaly na stávající vozidla BVP-2, nastává problém, že ona stávající BVP-2 nejsou žádné delší služby již schopny, jejich technická životnost je podle dostupných údajů nižší než u tanků T-72M4 CZ. Znamenalo by to tedy, že k akvizici BVP by se AČR musela vrátit již velice brzy, rozhodně před rokem 2030. Úspora prostředků by tak byla naprosto minimální s tím, že za oněch cca 7-8 let by BVP stála již výrazně více.

Pokud bychom chtěli postavit těžkou brigádu pouze na BVP s tím, že tankový prapor by byl zrušen, odpadla by sice potřeba pořizovat nové tanky (což by vedlo k úspoře), avšak taková brigáda by nebyla tak efektivní jako současný model, kombinující tanky a BVP. Rozhodnutí o zrušení tankového vojska by navíc bylo v rozporu s výše zmíněnými zkušenostmi z úspěšného nasazení tanků v současných konfliktech. Brzy by se zřejmě ukázalo, že nová BVP tak jako tak potřebují nějaká vozidla palebné podpory, vyzbrojená silnější zbraní než jsou lehké kanony ráže 30/40 mm. Taková vozidla sice existují, a to právě na podvozku BVP (typy CV-90/105, ASCOD 105/120 atd.), avšak tato vozidla palebné podpory nikdy nemohou být plnohodnotnou náhradou tanků. Je také brát v potaz to, že takováto vozidla mají svou cenu, která se téměř blíží ceně tanků. Výsledná úspora by tak opět byla minimální.

Dalším hypotetickým modelem by bylo realizovat akvizici tanků s tím, že mechanizované jednotky by přešly na kolový typ. Právě onen přechod na kolový typ je často v poslední době uváděn jako cesta k dosažení úspor, protože kolová obrněná vozidla mají nižší pořizovací cenu, a navíc i nižší provozní náklady. V případě ČR ve prospěch takového řešení hovoří i fakt, že takováto vozidla vyrábí český zbrojní průmysl – jde o obrněné transportéry Pandur, případně i vozidla TITUS. Nově by tak těžká brigáda (pokud by ji ještě šlo nazývat těžkou) disponovala novými tanky, a vozidly Pandur. Takový model by v lecčem připomínal někdejší pluky ČSLA, kombinující tanky s obrněnými kolovými transportéry OT-64. Tyto pluky ovšem byly jen jakýmisi doplňky standardních těžkých pluků, vyzbrojených tanky a pásovými BVP. Zkušenosti posledních desetiletí navíc ukazují, že takovýto model kombinující pásovou a kolovou platformu je méně vhodný a de facto zastaralý, a že mnohem lepší je mít jednotky kompletně postavené na jedné platformě, tedy na jedné straně jednotky vybavené tanky a pásovými BVP, a na straně druhé jednotky vybavené pouze kolovými OT, resp. BVP. Tedy právě tak, jak to je v dnešní AČR s tím, že od každého druhu máme bohužel jen jednu kompletní jednotku, kdy tanky a BVP disponuje 7. mechanizovaná armáda, a kolovými Pandury 4. brigáda rychlého nasazení.

Z výše uvedeného je zřejmé, že všechny teoretické modely preference nových tanků před BVP a naopak mají své mínusy a úspora prostředků by nakonec byla minimální.

Vše je navíc ztíženo i tím, že na nějaké rozsáhlejší diskuse o podobě AČR již de facto není čas. Jak tanky, tak  BVP provozované AČR jsou již zastaralé a jejich nahrazení novou technikou je třeba řešit co nejdříve (s tím, že ono nejdříve se může táhnout celé roky). Česká republika, resp. AČR musí navíc reagovat na současnou, ne příliš dobrou politickou a bezpečnostní situaci v Evropě – stačí se podívat na dění na východě Ukrajiny. AČR proto nemůže odložit plánovanou modernizaci až na později, na zdánlivě vhodnější čas. Různými diskusemi navíc AČR strávila celá léta. Jediné, co vázne, jsou právě ony akvizice.

AČR má navíc strukturu velmi podobnou se strukturou jiných, srovnatelných států, např. Maďarska, které také bude mít jen jednu těžkou brigádu, vybavenou jedním praporem nově pořízených tanků Leopard 2 a dále již realizovaným nákupem BVP Lynx v počtu 218 ks, tedy velmi podobnému počtu plánovaných 210 ks BVP, které požaduje AČR. Lze proto pochybovat, zda by se dokázalo přijít na nějaký lepší, výhodnější model ozbrojených sil.

Onu otázku, co si pořídit, resp. co pořídit dříve, zda BVP nebo tanky, nám tak nejlépe zodpovídá právě faktor časový. Je faktem, že současné výběrové řízení na nová BVP se až neuvěřitelně vleče, a i proto se objevují různé pochyby o smysluplnosti této akvizice. Vždyť proces výběru nového BVP byl zahájen již v roce 2016, a i po odložení měl být tento výběr dokončen do roku 2019 s tím, že ještě toho roku měla být podepsána oficiální smlouva a již v roce 2020 měla AČR dostávat první kusy nových BVP. Ne vždy byl také postup tohoto výběrového řízení optimální – armádě např. až příliš dlouho trvalo rozhodnutí, zda chce mít u BVP osádkovou či bezosádkovou věž, což vedlo k vyřazení původně favorizovaného typu Puma společnosti PSM. Přesto lze říci, že v případě akvizice BVP se již dosáhlo značného pokroku. Minimálně došlo k tomu, že AČR si ujasnila, co přesně požaduje a zástupci AČR se důkladně seznámili se zvažovanými typy. Proběhla také celá řada jednání s výrobci, kteří předložili své nabídky, ze kterých vyplývá např. i to, jak by měl být do výroby BVP zapojen český zbrojní průmysl. Akvizice nových BVP je tak de facto ve finále s tím, že její dokončení, resp. dokončení procesu výběru nového BVP by mohlo trvat již jen krátce.

V případě, že by nyní bylo vyhlášeno výběrové řízení na nové tanky, začínalo by se de facto od nuly. Armáda by se musela s jednotlivými typy patřičně seznámit, výrobci by museli předložit své nabídky, jistě by muselo dojít k srovnávacím testům atd. Šlo by o proces, který by trval nejméně několik let.

Závěr

Co tedy nyní dělat? Nejlepší by bylo nepodléhat nějakým náhlým zvratům, nesnažit se přijít s nějakým radikálním, rádoby efektivním alternativním řešením dnešní situace, protože takové kroky obvykle udělají více škody než užitku.  Na případnou realizaci tendru na nová BVP by pak optimálně mělo navázat výběrové řízení na nové tanky s tím, že již nyní se na budoucí výběrové řízení může armáda připravovat důkladnějším seznámením s tanky, které připadají v úvahu pro zařazení do výzbroje AČR. Tak by konečně bylo dosaženo toho, že AČR by disponovala těžkou brigádou vyzbrojenou skutečně moderními zbraňovými systémy, což je v dnešní situaci potřebnější více než kdykoliv předtím.