Poslední tendr na terénní vozidla, která by se uplatnila i v silničním provozu za dosluhující LR Defendery a muzejní UAZy, skončil fiaskem. Nikdo se nechtěl o zakázku ucházet, protože její zadání obsahovalo nesmyslné požadavky. Čeští vojáci tak dál brázdí výcvikové prostory i silnice v podstatě ve vracích. Přitom, co je tak těžké na definování de facto běžných aut?

Foto: Nové osobní terénní automobily by měly mimo jiné nahradit dosavadní vozidla UAZ 469B (na snímku) | army.cz

Armáda České republiky chce koupit 600 až 1200 vozů v ceně až dvou miliard korun. To zhruba odpovídá ceně 1 660 000  za jeden vůz. To je méně, než na civilním trhu stojí kupříkladu Toyota Land Cruiser v nejprodávanější verzi Active Trend 2,8 D‑4D. Armáda by také obdržela hromadnou slevu, pokud by však nevznesla velmi speciální požadavky.

Jak již bylo zmíněno, jedním z požadavků výběrového řízení byl speciální lak, který plní normy STANAG (khaki nátěr ČSN 5450 od výrobce Mankiewich) pro maskování v infračerveném spektru. Takovým lakem však nelze vozy opatřit mimo státy EU. Znamená to, že by se vozy musely buď již vyrábět zde, nebo by mnozí potenciální dodavatelé museli vozy dopravit do Evropy a zde pro ně vybudovat lakovací linku.

Myslet si, že kvůli šesti stům vozů se automobilky přizpůsobí, je naivní omyl. Toto není tendr na bojová vozidla pěchoty, která jsou více jak 150krát dražší. V podstatě se bavíme o množství vozidel, které prodá ročně jeden autosalon. Takže, výše popsané anomálie, jakož jistě i řada dalších nemístných požadavků, musely nutně vést ke krachu výběrového řízení. A povedou znovu, dokud se zodpovědní úředníci ministerstva obrany své preference nepřehodnotí.

Foto:  Nyní se ve službách české armády nachází cca 740 vozů Land Rover Defender (na snímku). Ty mají být, spolu s vozidly UAZ 469, v budoucnu nahrazeny novými osobními terénními automobily. | army.cz

Zadání výběrového řízení obsahovalo vedle zásadních sporných bodů i nejasnosti v detailech, které se zdály marginálními, ale měly by vliv na pozdější přípravu vozidel ke zkouškám. Specifikace například obsahovaly podmínku, že vozidla musejí plnit maximálně emisní normu Euro 3 bez vysvětlení, proč nejsou přípustná vozidla plnící pozdější emisní normy. Teprve až po dotazech uchazečů sekce vyzbrojování upřesnila, že je požadován typ vozidla, který má být v případě ohrožení státu schopen fungovat na jednotné palivo JP/F-34 NATO, z čehož ale vyplynulo, že lze nabídnout rovněž vozy plnící i přísnější emisní normy (tedy nebyl důvod limitovat nabídku emisní normou Euro 3), jen musejí být schopné provozu při použití zmiňovaného typu paliva bez dalších aditiv.

Jelikož se zakázka týká osobních terénních vozů a je na ni vyhrazen rozpočet v ceně jejich civilního provedení, nemůže si česká armáda klást prakticky žádné speciální požadavky. Výjimkou nechť jsou ty naprosto základní – příprava na vestavbu radiostanice, pneumatiky s terénním vzorkem, rezervní kola v ceně, nějaké doplňkové montáže a lišty či podobně. Samotný požadavek na speciální lak, pokud je vskutku nutný, pak nutně spotřebuje 3 až 5 % z ceny vyhrazené na celý vůz.

Na rozdíl od speciální vojenské techniky, zde je řeč o vozech, které si běžně kupují milióny lidí na celém světě. Aby si vybrali ten správný vůz, používají docela jednoduchá kritéria selského rozumu – jak výkonný má motor, kolik kilometrů tento motor vydrží, jakou mají spotřebu a jaké jsou jízdní vlastnosti. Úředníci ministerstva obrany by se tedy mohli těmito jednoduchými kritérii inspirovat. Pracovníci autosalonů by jim potvrdili, že málokterý zákazník bazíruje u tohoto typu vozů na minimální a maximální rychlosti či podobných záležitostech.

Otázkou je, kdy (a jestli vůbec) vyhlásí ministerstvo obrany nové výběrové řízení. Podle dosavadních vyjádření s ním počítá, včetně příslibu, že parametry upraví. Mohlo by se jít i cestou nákupu přes alianční agenturu NSPA. Spojením s poptávkou jiného státu by rozhodně ušetřilo a mělo jistotu, že vozy plní standardy NATO.