Jaká je vlastně agenda současného 1. náměstka ministryně obrany, jaké má priority, jak je to s financováním resortu obrany či modernizací Armády České republiky. Nejen na tyto věci jsme se zeptali 1. náměstka ministryně obrany Františka Šulce.

Foto: 1. náměstek ministryně obrany František Šulc | Jan Schejbal

Jak je rozdílné prostředí pro vás jako dřívějšího novináře, zakladatele portálu ON WAR | ON PEACE a náměstka MO?

To prakticky nejde srovnávat. Jako novinář dění monitorujete, zatímco v rozhodovací funkci ho spoluutváříte. Moje role jako politického náměstka spočívá v tom, že mám prosazovat úkoly, které si ministryně vytyčila a jež představila ve svém Desateru pro obranu. Zároveň ji zastupuji, když je například v zahraničí nebo má jiné povinnosti. Kromě toho mám určité zmocnění k tomu se více zaměřovat na plánování a ekonomiku ministerstva, majetek a například na státní podniky, na čemž spolupracuji s úřednickými náměstky. Díky tomu vidím z druhé strany to, o čem jsem jako novinář jen informoval. Řada věcí mi vadí stejně jako tehdy. Ale teď se můžu aktivně snažit s tím něco udělat. V něčem je to jednodušší, v něčem zase složitější. Každopádně za své zkušenosti z novinářských dob jsem hodně rád a čerpám z nich neustále, byť už je to přes deset let, kdy jsem byl novinář.

Na obraně jste již pracoval, co vás přimělo vstoupit opět do stejných vod?

Je to oblast, která mě baví a které se v různých rolích věnuji prakticky celý život. Nabídku stát se prvním náměstkem jsem proto bral jako šanci posunout věci zase o další kus dál směrem, o kterém jsem přesvědčený, že je správný a že povede ke zvýšení obranyschopnosti ČR.

Jaké priority jste si určil při svém nástupu do funkce?

Jsem politický náměstek, tudíž se moje priority odvíjejí od priorit ministryně obrany. Ty jsou jasně popsány v Desateru pro obranu, s nímž paní ministryně do úřadu nastupovala. Řada těch věcí je už v běhu. Velký důraz klademe na zrychlení modernizace a posilování armády. Postupují jednání se švédskou vládou o pořízení pásových bojových vozidel pěchoty, díky nimž budeme moci splnit náš závazek vůči NATO na vybudování těžké brigády. Stejně tak běží jednání s vládou USA o pořízení nadzvukových letounů F-35 a řada dalších velkých akvizičních projektů. Kromě toho máme v procesu schvalování a příprav několik důležitých změn legislativy, ať už se jedná o změny branné legislativy nebo nová pravidla financování obrany.

Resort šlápl na pedál v otázce množství a objemu nákupů, jak podle vás probíhá spolupráce s AČR?

Máme jasný model spolupráce, kdy armáda specifikuje, co potřebuje, a ministerstvo určí nejvhodnější postup, jak to sehnat, a sežene to. Typickým příkladem jsou nadzvukové letouny F-35. Armáda ve své studii jasně řekla, že pro budoucnost nadzvukového letectva ČR jsou vzhledem k současným i budoucím technickým výzvám a k celkové koncepci vojsk NATO nejvhodnější letouny 5. generace, tj. F-35, protože jiné nejsou. A ministerstvo určilo, že nejvhodnější cesta jejich pořízení je jednání s vládou Spojených států a navrhlo tento postup vládě. Ta schválila, že do konce října příštího roku informuje ministryně vládu o možnostech a podmínkách dodání těchto letounů a vláda následně rozhodne o dalším postupu. AČR má v tomto konkrétním případě roli odborného garanta a poradce. A politická reprezentace tato doporučení zohlední a následně má odvahu učinit politické rozhodnutí o dalším postupu. A přesně tak to má být.

Jaký typ nákupů je podle vás vhodnější pro včasné a efektivní nákupy? Vláda-vláda nebo tendry? Dá se říci, že strategické akvizice je lepší vyjednávat spíše formou G-G a menší akvizice pak formou soutěží?

Neexistuje šablona, která by se dala použít. Každý případ je specifický, protože oblast obrany je specifická. Je nutné vždy zohledňovat různé parametry, nejde pouze o cenu, nákupem se často vytváří dlouholetá „závislost“ a nutnost spolupráce, protože životní cyklus jednotlivých systémů se počítá v řádu desítek let. Zvláště u strategických projektů je nutné si klást řadu otázek: S jakou zemí máme dobré vztahy? Kdo je náš strategický partner, se kterým budeme působit? Jak dosáhneme interoperability? Jak budou zaručeny dodávky například munice nebo náhradních dílů, kdyby došlo k nějaké krizi, tj. kde jsou výrobní kapacity? Postup vláda-vláda má určitě své výhody, ale nelze jej aplikovat vždy, protože někdy je výhodnější otevřené řízení, či jiná forma zadání. To se týká zvláště spotřebního materiálu, či standardizovaných produktů, které může dodat více různých dodavatelů. Specifickou oblastí je software.

Vždy je nutné zvažovat mnohem více parametrů než jen cenu, protože i pořízení dražšího systému může být z hlediska celého životního cyklu a zajištění potřeb armády, tedy obrany státu, mnohem efektivnější. Zásadní je vždy zdůvodnění potřeby i postupu. 

Bezpečnostní prostředí se dynamicky vyvíjí, válka na Ukrajině rozhýbala zbrojení a možná i urychlila určité procesy. Jak se díváte na současnou snahu dohnat mnohaleté odkládání modernizace AČR včetně nahromaděného vnitřního dluhu?

Radši bych byl za méně drsný budíček. Ale na druhou stranu díky Bohu, že se věci hýbou a armáda přestala být otloukánkem. Musíme se vyrovnat s obrovským vnitřním dluhem, který se nahromadil za desítky let. Peníze, které by měly být vydávány na obranu byly vydávány na jiné oblasti. A to se nebavíme jen o zbraňových systémech, ale také o nemovité infrastruktuře, informačních systémech, komunikační infrastruktuře, softwarovém vybavení a tak dále. To všechno je strašně zanedbané a vyžádá si to ještě obrovské úsilí a peníze. Ale musíme to udělat. Bez toho nebudeme schopni bránit naše území a nebudeme schopní být plnohodnotnými členy NATO, bez kterého bychom na obranu museli vydávat mnohem vyšší částky. NATO je jen tak silné, jak silní jsou jeho členové. A řekněme si upřímně, že my jsme za celou dobu našeho členství nebyli zrovna tahouny. Další věc je, že se za poslední léta hodně změnil obraz armády i obrany v očích české veřejnosti. Sice v průzkumech vždy vycházelo, že armáda se u veřejnosti těší vysoké důvěře a podpoře, ale ve chvíli, kdy zjišťujete, co konkrétně jsou lidé schopni pro obranu své země obětovat či jestli jsou ochotni osobně bojovat za vlast, tak ochota letí rapidně dolů. A to bylo přesně i z hlediska financí, když jsme nebyli v blízkosti našich hranic svědky žádného konfliktu. Nyní mají kvůli válce na Ukrajině investice do armády mnohem vyšší podporu a pochopení ze strany lidí, než tomu bylo kdysi. Ale přesto musíme stále dobře argumentovat a vysvětlovat, proč ty peníze potřebujeme a že je vynakládáme naprosto smysluplně.

Občas zaznívá otázka, zdali si může resort obrany vzhledem k současnému a předpokládanému budoucímu ekonomickému stavu ČR dovolit investovat nemalé peníze do modernizace AČR. Jaký na to máte názor vy?

Nikdy nemůžete mít všechno. O tom je politika, určíte si priority a jdete si za nimi. Jiní mají zase jiné priority a snaží se je prosazovat. Současná vláda jasně řekla, že obranyschopnost patří mezi její hlavní priority. A řekla to ještě dávno před tím, než pár set kilometrů od našich hranic vypukl válečný konflikt. Je to zanesené ve vládním programovém prohlášení a členové vlády to mnohokrát otevřeně deklarovali. Já k tomu můžu říct jen tolik, že s tímto směrem naprosto souzním a že jsem rád, že nejde jen o politickou proklamaci, ale o reálnou snahu se stavem našich ozbrojených sil něco dělat. Máme skvělé vojáky a vojákyně, mají perfektní výcvik a jsou motivovaní bránit v případě potřeby svou vlast. Ale mají k tomu často techniku, která je starší než oni sami. A to chceme změnit. Naši občané si zaslouží tu nejlepší obranu a bezpečnost.

Paní ministryně dlouhodobě deklaruje nutnost garantovaných financí pro resort obrany ve výši 2 % HDP. Je podle vás v silách resortu tyto prostředky efektivně utratit?

Vyřčený politický závazek ohledně dvou procent je strašně důležitý. Nejedná se jen o číslo dvou procent, ale primární je vůle uvedená procenta na obranu skutečně vydávat. Vzhledem k rozsahu vnitřního dluhu armády to nevypadá jako moc velký problém. Ale narážíte spíš na akviziční proces. Ten je samozřejmě komplikovaný a zdlouhavý stejně jako proces financování víceletých projektů. To je jedna ze změn, které jsou v běhu. Chystáme nový zákon o financování obrany, který nám umožní efektivně financovat víceleté projekty. Díky tomu bude mnohem jednodušší tyto projekty plánovat a samozřejmě to přispěje i k plynulejšímu čerpání prostředků. Jestliže teď hospodaříme s rozpočtem 90 miliard korun plus, tak příští rok by podle střednědobých výdajových rámců měla částka činit 110 miliard, následně 130 miliard a v roce 2025 by se částka měla vyšplhat až na 150 miliard korun plus. Ono plus vyjadřuje nejasnost, o kolik čísla zvýší inflace, respektive růst HDP. Rozpočet na obranu by tedy měl v následujících letech raketově vzrůst. Jak jsem říkal, máme velký dluh. Musíme doplnit sklady, Ukrajina jasně ukazuje, že není možné spoléhat na dodávky. To, co nemáte ve skladech, nebudete mít a jak vidíme, spotřeba munice i materiálu v konfliktu je obrovská. Léta šetření vedla k tomu, že máme systémy v zásadě pouze pro mírovou armádu a už ne na úhradu bojových ztrát, že nemáme dostatek chytré munice, která je velice drahá a tak dále. 

Diskutujete s AČR o změnách priorit vyzbrojování vzhledem k aktuálnímu konfliktu na Ukrajině?

Priority vyzbrojování vychází ze strategických dokumentů jak domácích, tak NATO. Ty rámují podobu armády a samozřejmě doznají změn nejen v souvislosti s konfliktem na Ukrajině, ale aktualizují se i podle technologického vývoje.

Jak jsme na tom podle vás s připraveností armády, Aktivní zálohy a obyvatelstva na případnou obranu. Dokážeme efektivně reagovat na případná bezpečnostní rizika?

Připravenost naší armády, jejíž plnohodnotnou součástí je Aktivní záloha, je dlouhodobě velmi vysoká. A neříkám to na základě několika cvičení, ale na základě reálného nasazení v podmínkách, se kterými nešlo dopředu počítat. Myslíte, že bychom bez armády zvládli třeba covid? Vezměte si jen tu neuvěřitelnou šíři plnění úkolů: na jedné straně extrémně sofistikované úkoly, jako je budování systému chytré karantény, na druhé straně odklízení škod po tornádu. K tomu připočítejme třeba ochranu našich hranic při aktuálním nárůstu počtu nelegálních migrantů. A samozřejmě působení našich vojáků v mezinárodních misích. V plánu je posilování počtů armády i její zálohy. Nebude to jednoduché, protože armáda se pohybuje ve vysoce konkurenčním prostředí, a navíc demografie dlouhodobě náboru nepřeje. Musíme být atraktivní a perspektivní zaměstnavatel. Je nutné ale i více zapojovat automatizaci, která může zvyšovat efektivitu. Co se týče připravenosti obyvatelstva, tak to je další věc, která je v procesu. Máme připravenou novelu branné legislativy, která nám umožní lépe pracovat s vojáky v Aktivní záloze a také je lépe odměňovat. Kromě toho Ministerstvo obrany dostane lepší přístup k informacím o potenciálních brancích, které potřebujeme k efektivnějšímu plánování. Dnes je situace taková, že tato data můžeme začít shromažďovat až za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, což je pozdě. Tato data potřebujeme pro plánovací a přípravné práce, které se musí dělat dřív, než se něco děje. Nejde o žádná data, která by zatím stát neměl. Jde jen o to, že k nim budeme mít přístup i my. Mimo to probíhá revize projektu Příprava občanů k obraně státu, tedy POKOS. Cílem je lepší připravenost obyvatelstva na různé krizové situace. Na Ukrajině je opět krásně vidět, jak důležitá pro obranu země je motivovaná, odhodlaná a připravená populace.

Jste ve vyjednávacím týmu pro pořízení švédských BVP CV90 MkIV, jak probíhají dosavadní jednání, daří se naplňovat naše představy?

Jednání probíhají od léta velice intenzivně na různých úrovních, a to nejenom se zástupci švédské vlády a BAE Systems Hägglunds, ale i se slovenským Ministerstvem obrany a ozbrojených sil. Nedávno jsme informovali vládu a probíhajících jednáních, jejichž důležitou součástí je i průmyslová spolupráce. V souladu s rozhodnutím vlády jsme odeslali švédské straně výzvu k podání nabídky.

Kdo a jakým způsobem bude zajišťovat servis a případné modernizace během životního cyklu nových pásových BVP CV90 MkIV?

Naším primárním partnerem je BAE Systems Hägglunds, která je zodpovědná za návrh průmyslové spolupráce a konkrétního zapojení českých firem do výroby i životního cyklu. Předpokládáme, že servis bude prováděn v maximální míře v ČR. Do projektu by mělo být zapojeno více než 30 českých společností.

V médiích již několikátý měsíc probíhají různé diskuse o pořízení amerických nadzvukových letounů F-35. Co vše se bude muset změnit z hlediska infrastruktury, vzletových a přistávacích drah či zázemí leteckých základen, aby byla armáda schopna stroje F-35 efektivně provozovat?

To vše je předmětem jednání s americkou stranou a analýz v jednotlivých oblastech. Nejde jen o infrastrukturu, ale i o výcvik létajícího a nelétajícího personálu, pozemní vybavení, které je u letounů páté generace klíčové, výzbroj a tak dále. Je třeba si zároveň uvědomit, že naše území je předurčeno k přijímání spojeneckých sil. Vzhledem k tomu, kolik těchto letounů bude kolem roku 2030 v Evropě, museli bychom řadu úprav provést tak jako tak. Je chybou dívat se na F-35 pouze jako na stíhací letoun. Jde o celý systém, jehož je tento letoun, který je schopen fúzovat, analyzovat a předávat data, součástí. Všechny detailní informace včetně průmyslového zapojení, dostane nejpozději 1. října příštího roku na stůl vláda, která rozhodne.

Jaká konkrétní výzbroj (střely vzduch-vzduch, vzduch-země) se pro české F-35 plánuje?

Tyto a další informace nejprve dostane vláda.

V dubnu tohoto roku médii prolétla zpráva o tom, že by armáda chtěla získat zpět letiště Hradčany v Ralsku. Jak se tyto záměry v současné době vyvíjí?

Než se informace o našem záměru získat letiště v Ralsku objevila v tisku, tak proběhlo jednání s hejtmanem Libereckého kraje Martinem Půtou. Na rokování jsme vystoupili s tím, že náš plán by kraji i pomohl, protože kraj sice letiště získal, ale dodneška pro něj nenašel smysluplné využití, které by ještě k tomu bylo výdělečné. Návrh jsme přednesli i po debatě s tehdejším náčelníkem Generálního štábu Alešem Opatou, který říkal, že by letiště dávalo smysl pro výsadkový výcvik, jenž tam v minulosti probíhal. Při jednání jsme zdůrazňovali, že pokud bude kraj ochoten, pak bychom si letiště vzali zpátky. Kraj řekl, že nemá zájem, takže v současnosti je vše u ledu. Nikdy jsme tam neplánovali nějaké extenzivnější využívání letiště než pro výcvik, takže hysterie, která vypukla byla skutečně umělá a nesmyslná.

Kdo bude u darovaných tanků Leopard 2 A4 případně provádět jejich upgrade na verzi 2 A7+?

To není v tuto chvíli na pořadu dne. Nyní se soustředíme především na zavedení Leopardů 2 A4 do Armády ČR a na výcvik osádek a mechaniků. První darovaný tank by měl totiž dorazit do konce roku.