Vojenský historický ústav převzal Národní památník na Vítkově, který byl od roku 2000 součástí Národního muzea. Od letošního června pak památník přešel pod Ministerstvo obrany ČR, resp. pod správu Vojenského historického ústavu Praha (VHÚ). Naplňuje se tak odkaz zakladatelů československého státu na vybudování komplexu na vrcholu Vítkova, který nově tvoří nejen budova Vojenského historického ústavu a Armádní muzeum Žižkov, ale také samotný památník. Necelé dva roky po rekonstrukci objektů na úpatí kopce a následném otevření unikátní expozice armádního muzea světové úrovně tak stojí před týmem VHÚ nový úkol, kterým je citlivá rekonstrukce a zpřístupnění dominanty Prahy, Národního památníku na Vítkově.

Video: Rozhovor s ředitelem VHÚ brig. gen. Alešem Knížkem / CZ DEFENCE

Ředitel VHÚ brig. gen. Aleš Knížek, kterého jsme požádali v souvislosti s budoucí správou Národního památníku na Vítkově o rozhovor, říká, že tento památník, přestože byl dříve v majetku Národního muzea, byl již v minulosti s Armádním muzeem Žižkov silně propojen. „My jsme spolupracovali s Národním muzeem, ať už šlo o péči o hrob Neznámého vojína nebo o příležitostné výstavy, které se v Národním památníku na Vítkově dělaly. Je to už více než patnáct let, co jsme Národní památník na Vítkově obohatili právě společně s Národním muzeem výstavou Křižovatky české státnosti dvacátého století,“ vzpomíná Aleš Knížek vysokou intenzitu spolupráce.

Samotný proces převzetí památníku trval zhruba dva a půl roku a nyní je jeho majitelem ministerstvo obrany. To však ještě není konec celého procesu. „Finále bude teprve až v momentě, kdy i pozemky okolo Národního památníku na Vítkově, tím se rozumí přístupové cesty a samotný čestný dvůr, budou ve správě ministerstva obrany, respektive Vojenského historického ústavu,“ prozrazuje generál Knížek. Přístupové cesty i čestný dvůr, jsou totiž zatím ve správě Magistrátu hlavního města Prahy, proto ministerstvo obrany, v čele s vrchní ředitelkou sekce majetkové Martou Kopeckou, odniká zásadní kroky pro to, aby byly tyto majetky co nejdříve vypořádány. Pro památník je vlastnictví těchto nejbližších ploch kolem budovy důležité. Jde o vytvoření důstojného prostředí v okolí památníku a zamezení komerčních aktivit, které by celkové poslání tohoto významného objektu dehonestovaly. VHÚ bude proto pečlivě zvažovat, komu umožní si tato místa pronajmout a k jakému účelu. 

Pojďme nyní trochu do historie památníku. V roce 1920 začaly vznikat první plány na vybudování monumentu na památné hoře, kde se odehrála slavná bitva z období husitských válek, a která se po vzniku samostatného Československa stala symbolem československé státnosti. Realizace tohoto monumentu byla slavnostně zahájena 8. listopadu 1928 za účasti prezidenta T. G. Masaryka. Zatímco administrativní, archivní a muzejní část byla dokončena již v roce 1929, samotný památník na vrcholu Vítkova byl postaven až v roce 1938. Vzhledem k tehdejším mnichovským událostem však již nebyl předán ke svému původnímu účelu. Za druhé světové války byl pak objekt používán německou armádou jako skladiště.

Další etapu historie památníku i muzea popisuje generál Knížek následovně: „Obě dvě tyto budovy byly k sobě spojeny pupeční šňůrou. Dá se říci, že byly řízeny dnešním Vojenským historickým ústavem a obě tyto budovy měly jeden z nejvýznamnějších úkolů, a to ukazovat československou státnost. A to až do roku 1953, kdy měl z budovy muzea vzniknout Ústav marxismu-leninismu a Národní památník na Vítkově se pochopitelně začal pomalu, ale jistě přetvářet v mauzoleum Klementa Gottwalda,“ popisuje ředitel VHÚ a fakt, že k tomu nakonec nedošlo, bere jako paradox. „Způsobil to tehdejší ministr národní obrany Alexej Čepička, který tehdy uvolnil Vítkov, ale muzeum zůstalo muzeem. Je to velký paradox. Já jsem osobně velmi rád, že Ústav marxismu-leninismu si našel nějaké jiné prostory v Praze a že tomu nebylo právě tady na Vítkově a kontinuita vojenského muzejnictví i po roce 1948 nějakým způsobem pokračovala. Mnoho lidí si jistě vzpomene, že budova památníku byla v dobách socialismu mauzoleem. Byla využívána jako pohřebiště komunistických prezidentů, včetně mumifikovaných ostatků Klementa Gottwalda,“ popisuje generál Aleš Knížek, který také prozradil, že Vojenský historický ústav do budoucna počítá se zachováním tajné laboratoře, která je nyní v památníku k vidění. Od letošního září do konce příštího roku je pak naplánovaná postupná citlivá rekonstrukce celého památníku, která vyvrcholí mimo jiné otevřením zbrusu nové expozice.

Zajímalo nás, zdali a jakým způsobem se případně promění systém prohlídek muzea a památníku. „V armádním muzeu se systém prohlídek nezmění, ale budeme nabízet doplňující program, který bude propojen s Národním památníkem na Vítkově. My si musíme hlavně říct jednu věc – expozice nahoře na Vítkově je víc než deset let stará. Připravujeme proto úplně novou expozici, která bude vložena do té části pod slavnostní síní – tam, kde je dnes stálá expozice. A asi neprozradím nic nového, když řeknu, že tato expozice bude věnovaná vyloženě české a československé státnosti a vůbec symbolům od zemí Koruny české až po současnost,“ prozrazuje generál Knížek.

Srdcem památníku je hrob Neznámého vojína. „Tady je třeba si říct, že právě Vojenský historický ústav je ta instituce, která se o hrob Neznámého vojína v posledních patnácti letech velmi pečlivě stará. Před rokem 2008 byl prostor, kterým se vstupuje ke hrobu Neznámého vojína, volně přístupný. Později přibyly skleněné výplně a hrob byl přístupný jenom při slavnostních příležitostech,“ připomíná ředitel VHÚ. Ministerstvo obrany poté poskytlo prostřednictvím Vojenského historického ústavu finanční prostředky na rekonstrukci, kterou provádělo Národní muzeum, a v jejím rámci došlo k uzavření prostor u vchodu ke hrobu Neznámého vojína. Prostor byl totiž využíván zcela jinak. Byl to v podstatě podchod, kde se scházeli „skejtaři“. Uzavření umožnilo vytvořit nový prostor, do kterého byly umístěny texty přísahy a kopie bojových praporů. Zároveň byla vytvořena stéla s prstí z bojišť našich vojáků, od první světové války až do současnosti. Také tato část dozná zásadní změny. „Každý, kdo bude chtít vejít, bude procházet kolem hrobu Neznámého vojína. To je to, co nám chybělo,“ říká generál Knížek. Hrob Neznámého vojína se dosud otevíral hlavně při slavnostních dnech, například 8. května, 28. října nebo na Den armády. Od září proto dojde v rámci vstupu k této zásadní změně.

„Pochopitelně počítáme i s dalšími věcmi, které budou spojené s hrobem Neznámého vojína. A tady Vojenský historický ústav opět připraví další programy, které budou korespondovat s důležitým místem naší národní historie. Předpokládám, že jedním z pilířů rozšíření nabídky muzea bude program pro školy a studenty, protože to je jeden z velmi významných počinů VHÚ,“ plánuje ředitel Knížek.

Rozšíření výuky pro studenty a školní mládež je jeden ze základních a důležitých segmentů činnosti Armádního muzea a Vojenského historického ústavu. „Obecně Armádní muzeum na Žižkově má dobře zpracovanou celou muzejní pedagogiku. Máme vynikající ohlasy jak ze základních, tak středních škol. Prohlídkové trasy jsou propojené i s pracovními listy a s výukou dějepisu, a to všechno teď bude propojené nahoře s památníkem na Vítkově. Možná tam nebude tolik sbírkových předmětů, ale to genius loci celé budovy je absolutně výjimečné. Dá se říct, že tady v Praze ani v České republice není podobná budova, která by tolik ukazovala československou státnost, i v propojení právě s našimi expozicemi,“ poukazuje generál Aleš Knížek. 

Dozvěděli jsme se, že v hrobu Neznámého vojína jsou uloženy ostatky vojáka, který bojoval v bitvě u Zborova a vojáka padlého v bitvě u Dukly. Ostatky neznámého vojína, padlého u Zborova na Ukrajině, se podařilo exhumovat v roce 2007. „S tehdejší ředitelkou odboru pro válečné veterány Ivetou Hláseckou jsme vojína exhumovali. Pak jsme ostatky velice náročně vezli zpět do České republiky. To jsou věci, které jsou velmi symbolické. Kdo vstoupí ke hrobu Neznámého vojína, tak bude vzdávat úctu lidem, kteří položili život za tuto zemi. Koneckonců nebudou tam umístěna jenom jména vojáků z 1. a z 2. světové války, ale budou tam i jména vojáků současné Armády ČR, kteří položili své životy v zahraničních operacích,“ říká ředitel VHÚ. 

Vojenský historik Aleš Knížek nám také v rámci rozhovoru připomněl všechna období, která se do zdí památníku zapsala. „Můžeme zmínit první polovinu dvacátého století, od vzniku republiky, přes 1. republiku, období okupace, kdy památník neplnil svou funkci a sloužil jako skladiště stejnokrojů německé branné moci. Pokračovat můžeme obdobím po 2. světové válce. Připomeňme, že hrob Neznámého vojína původně na Vítkově nebyl plánován. Byl na Staroměstské radnici a v roce 1942 byl Němci zlikvidován. V roce 1949 je hrob již na Vítkově a ukládá se zde neznámý vojín od Dukly a po letech se ukládají také ostatky vojáka od Zborova. To všechno se vzájemně prolíná a památník zůstal, dá se říct, nedotčený,“ provází historií generál Knížek. 

„A pak přišla naštěstí ohromná rekonstrukce, kterou Národní muzeum financovalo společně s ministerstvem kultury, a Národní památník se mohl nadechnout a mohl začít vytvářet zajímavé programy,“ vzpomíná Knížek a přidává jedno překvapení. „Památník na Vítkově má varhany vyrobené přímo pro tyto prostory. Rád bych, kdyby se nám povedlo tyto varhany zprovoznit a zkusili bychom připravit i nějaké varhanní koncerty. To jsou překvapení, která tam neustále jsou. Po pravdě řečeno, každý šroubek v klice Národního památníku na Vítkově je národní kulturní památka nejvyšší kategorie, a s tím respektem k tomu musíme přistupovat,“ doplňuje ředitel VHÚ.

V Armádním muzeu na Žižkově naleznete mnoho unikátních exponátů, z nichž na většinu si může každý návštěvník sáhnout. Expozice v památníku však bude trochu jiná. „Bude věnována české státnosti a tam není tak velký prostor na dotýkání. Musíme si uvědomit, že bude těžké vytvářet kopie, protože i ty dotykové věci, které jsou tady u nás, nejsou originály. Pochopitelně jsou to všechno kopie. A pokud se budeme bavit o věcech, které tam budeme mít třeba z devátého, desátého, jedenáctého, dvanáctého století, tak tam asi kopie vůbec vyrábět nebudeme. A nevím, jestli by to vůbec dávalo smysl," vysvětluje Aleš Knížek. Výjimkou bude program prohlídek pro nevidomé návštěvníky. „Tam je otázka, jestli nenecháme vyrobit třeba kachli z hradu Sion, kterou budeme mít v kopii, abychom ji mohli ukázat v rámci haptické prohlídky. Bude tam hodně textilií. Vojenský historický ústav je strážcem státní symboliky této země, takže zachraňujeme ohromné množství památek právě z období vzniku státní symboliky Československa. A tam se jedná hlavně o textilie, ať už jsou to prapory, stejnokroje nebo věci, které byly přímo spojené s něčím, co vznikalo ještě v době, kdy republika vůbec neexistovala. Vznikaly třeba první návrhy, a ty se pak realizovaly,“ říká Aleš Knížek.

Armádní muzeum Žižkov patří mezi velmi navštěvovaná muzea, a to nejen občany České republiky, ale také mnoha cizinci z různých koutů světa. Svědčí o tom nejen kniha návštěv, ale i hodnocení a recenze na sociálních sítích. „Je až neskutečné, odkud se do našeho muzea lidé vydají, a jsou to mnohdy velmi překvapující momenty. Překvapuje mě ohromný zájem z Jižní Ameriky. Jezdí sem například lidé z Brazílie, Ekvádoru nebo z Chile. A ti lidé říkají: My jezdíme do Vídně, do Prahy a do Budapešti na základě recenzí na Tripadvisoru a na Google Maps. Proto víme, že tohle je zcela mimořádné muzeum, které je moc dobře hodnocené v rámci světa. To nám hodně pomáhá,“ dodává ředitel Knížek. U zahraničních návštěvníků je podle něj důležité i to, že hodnotí muzeum jako celek, protože vojenské dějiny zemí Koruny české, Československa a ČR vnímají jinak, globálněji. A je vidět, že jsou velmi spokojení a nadšení. „Ukázalo se, že koncepce expozic je správná. Lidé pracující ve Vojenském historickém ústavu se vojenskou historií zabývají a umějí ji. A koneckonců právě proto má expozice takový úspěch,“ uzavírá rozhovor ředitel Vojenského historického ústavu brig. gen. Aleš Knížek. Pokud vás zajímá celý rozhovor, pusťte si video v úvodu článku.

Zdroj: CZ DEFENCE