Vpádem na ruské území v Sumské oblasti šokovali Ukrajinci nejen ruské jednotky a jejich velení, ale částečně i své západní spojence. Bývalý náčelník GŠ AČR generál Jiří Šedivý v obsáhlé analýze popisuje, co se v posledních týdnech během ukrajinské invaze odehrálo, včetně ruské reakce a možných scénářů vývoje.

6. srpna zahájily ukrajinské ozbrojené síly nenadálý útok v Sumské oblasti na ruskou hranici, překonaly ji a pronikly hluboko do území Ruska, do Kurské oblasti. Mnohdy se uvádí, že se jednalo o nenadálý útok, což je pravda ale jen z části. Ruští vojáci a pohraničníci netušili, co se děje v okamžiku, kdy se přes jejich pozice valily proudy ukrajinských vojsk. Na druhou stranu to ale zase tak velké překvapení nebylo. 

Ruské zpravodajské orgány a analytici na ruských sociálních sítích již delší dobu před 6. srpnem informovali o soustřeďování ukrajinských vojsk v Sumské oblasti. Nejméně dva týdny před ukrajinskou operací obdržel tuto informaci náčelník generálního štábu ruské armády generál Gerasimov. Jeho odpověď podle časopisu Newsweek byla typicky ruská a zněla ve smyslu – nešiřte paniku a nepodléhejte dezinformacím nepřítele! 

Inovativní způsob vedení boje

Na druhou stranu Ukrajinci již poněkolikáté předvedli inovativní způsob vedení boje v současných podmínkách války na Ukrajině. Využití pasivního směru a rychlé výpady mobilních skupin v čele postupujících vojsk, tvořené relativně malými týmy komplexně vybavených a schopných rychlého manévru mechanizovaných jednotek na kolových obrněných transportérech, podporovaných tanky, dělostřelectvem, protivzdušnou obranou ale i masivním použitím prostředků REB (radioelektronického boje), kterými oslepily ruské průzkumné prostředky a zamezili komunikaci ruských spojovacích systémů – tedy způsobu efektivního velení. Důležité bylo a je použití bezpilotních prostředků a eliminace ruských (pokud vůbec v této oblasti Rusové nějaké takové prostředky měli) a podpora, byť omezená ukrajinským letectvem (podle neověřené zprávy se účastnily podpory první letadla F16, která byla Ukrajině dodána). 

Ukrajinci v krátké době postoupili do hloubky až 30 km. Postupně se oblast aktivit ukrajinské armády v Kurské oblasti rozšiřovala a zasáhla i oblast Belgorodskou. 13. srpna velitel ukrajinské armády generál Syrský uvedl, že ukrajinská armáda ovládá až 1 000 km2 ruského území. To se ovšem zdá jako nadnesený údaj. Je ale pravdou, že na takovém území mohou mobilní útočné skupiny operovat. Za prvosledovými vojsky se do oblasti přesunula část určená k rozvíjení dosaženého úspěchu, případně k zajištění dosažených čar. Podle některých údajů se do oblasti přesunuly dvě brigády (některé zdroje uvádí až pět brigád) a dalších podpůrné sily, odhadem až 10 000 vojáků. Zprávy ze 14. srpna ale již indikují zpomalení postupu ukrajinských vojsk na jeden až tři kilometry za den. To svědčí o tom, že jsou již do bojů nasazeny první ruské zálohy, které byly přesunuty z nejbližších možných oblastí, především však ze severního uskupení ruských vojsk, které bylo určeno k podpoře ruských vojsk na směru „Charkov“. Bezesporu se ale ke 14. srpnu ukrajinské síly dostaly do hloubky 30 km ruského území a Rusům se nedaří jejich postup úplně zastavit. 

Rusko nebere celou situaci na lehkou váhu a soustřeďuje poměrně masívní bojové uskupení k likvidaci ukrajinského vlomu na ruské území. Předně se ruské velení snaží konsolidovat vojska, která jsou v této oblasti a zajistit jejich minimální bojeschopnost. Do oblasti se přesunují vojska 6. armády Leningradského vojenského okruhu (1 009. motostřeleckého pluku), a 11. armádního sboru (79. motostřelecký pluk), 1. gardové tankové armády, Moskevského vojenského okruhu (272. motostřelecký pluk), 6. samostatné motostřelecké brigády (138. motostřelecký prapor) a další. Z jiných částí bojiště stahují Rusové dva výsadkové prapory (VDV) a prvky 810. námořní pěší brigády (Černomořská flotila) ze směru na Cherson, a prvky 38. a 64. motostřelecké brigády (35. vševojsková armáda) Východního vojenského okruhu ze směru na Záporoží. 

Ruské přesuny bez oslabení hlavních směrů ofenzívy

Podle zjištění ukrajinských zpravodajských služeb se do Kurské oblasti stahují i jiné, dobrovolnické sbory, včetně následovníků Wagnerovy skupiny, Čečenců apod. K podpoře boje ruských sil se přesunul do oblasti bojů i prapor bezpilotních prostředků. Litevské zpravodajské služby potvrdily přesuny ruských vojsk z Kaliningradské oblasti. Tyto síly mají zastavit a následně vytlačit ukrajinská vojska. Ale již z výčtu částí přesunovaných vojsk (informace nejsou ověřitelné) je zřejmé, že ruské velení nechce oslabovat hlavní ofenzivní směry, především na východním bojišti a že bude i nadále vyvíjet tlak na dvou základních směrech – na Pokrovsk a na Časiv Jar a zřejmě se vyhýbá přesunu významných prvků bojově efektivních jednotek na těchto směrech. Svědčí o tom i to, že část vojska byla stažena z jižní fronty – Záporožské oblasti a „Cherson“, oblasti bojů „Kupjansk“ a logicky z oblasti bojů „Charkov“, ale ne z uvedených směrů (a to alespoň ne do 14. srpna). 

V době psaní článku je ale poměr sil pravděpodobně stále ve prospěch ukrajinských vojsk. Podle dostupných informací ukrajinský kontingent vojsk plnící úkol v Kurské oblasti čítá více než 10 tisíc vojáků. Rusové zatím uvedeným způsobem soustředily méně než ukrajinských 10 tisíc. Určitě počet vojáků ještě posílí, ale pomalost naplňování bojové skupiny „Kursk“ zároveň znamená další ztráty ruského území.

Zároveň ale toto složení bude trpět chybným ruským konceptem sestavování vojsk podle jejich dosažitelnosti. I když podle pokynu prezidenta Putina velí tomuto uskupení „Velitel severní skupiny vojsk“, což je v zásadě odpovědnost Leningradského vojenského okruhu (od května mu velí generál plukovník Alexandr Lapin, známá postava této agrese), je to uskupení tak nesourodé, že je a bude velmi obtížné mu velet a zajistit odpovídající součinnost. 

Prapodivně komplikovaná velící sestava proti ukrajinskému vpádu 

Celá organizační struktura nově tvořené armádní skupiny určené k likvidaci ukrajinského vlomu na území Ruska vykazuje známý ruský nešvar, který byl mimo jiné i důvodem pro ruské selhání v počátku ruské agrese (a buďme za to rádi). Ale i samotné ruské velení této operace je komplikované. Ruský Národní protiteroristický výbor vyhlásil 9. srpna 2024 zahájení protiteroristické operace v Belgorodské, Brjanské a Kurské oblasti jako odpověď na ukrajinskou ofenzivní operaci na území Ruska. 

Velením této protiteroristické operace Putin pravděpodobně jmenoval Bortnikova, protože mu to ukládá článek 13 ruského federálního zákona „O boji proti terorismu“, kde se uvádí, že „osoba, která učinila rozhodnutí o provedení protiteroristické operace... je velitelem protiteroristické operace a nese osobní odpovědnost za její průběh“ – o čemž rozhodl právě Bortnikov. Zároveň ale Putin uvedl, že „překrývajícími se úkoly ministerstva obrany (MO), Federální bezpečnostní služby (FSB) a Rosgvardie v ukrajinsko-ruské pohraniční oblasti pověřuje Ministerstvo obrany, které má sestavit uskupení sil v Kurské oblasti a zároveň vytvořit společný systém velení a řízení (C2) ke koordinaci operace“. Přičemž hlavním úkolem ministerstva obrany je vytlačit ukrajinské síly z ruského území. Ministerstvo obrany pak společně s pohraniční službou (podřízenou FSB), má „zajistit spolehlivé pokrytí státní hranice“. FSB a Rosgvardia má "bojovat proti (ukrajinským) sabotážním a průzkumným skupinám“, zatímco Rosgvardia rovněž má zajistit „své vlastní bojové mise". FSB a Rosgvardia mají také zajistit režim protiteroristických operací a že FSB s podporou Rosgvardie k tomu zřídí "velitelství". Ale článek 9 ruského zákona o protiteroristických operacích uvádí, že "jednotky a útvary Ozbrojených sil RF jsou zapojeny do provádění protiteroristické operace na základě rozhodnutí velitele protiteroristické operace".

Putin ale zároveň určil svého poradce Alexeje Djumina, aby dohlížel na ruskou „protiteroristickou operaci“ v Kurské oblasti a uložil mu koordinovat všechny „agentury“ zapojené do odrážení ukrajinské invaze do Kurské oblasti. Aby toho nebylo málo, do oblasti přicestoval generálplukovník Jevgenij Nikiforov (dříve velitel Západního vojenského okruhu v hodnosti generálporučíka), který je pravděpodobně náčelníkem štábu ruských pozemních sil a jeho role není dosud známá. 

Takhle komplikovaná sestava určená k zastavení a vytlačení ukrajinských sil bude hledat jen těžko odpovídající úroveň součinnosti, nehledě na to, že tento systém velení bude zároveň z různých i kompetenčních důvodů těžkopádný. Rusko dříve nebo později sestaví takové síly, které budou schopny ukrajinská vojska ze svého území vytlačit. Také se ale hraje o budoucnost existence nejvyšších představitelů ruského bezpečnostního systému včetně náčelníka generálního štábu ruské armády generála V. Gerasimova. 

Budou Ukrajinci riskovat své nejlepší pozemní jednotky pro udržení ruského území?

Lze předpokládat, že i přes potíže v systému velení a řízení operace budou v této fázi po přesunu a rozmístění všech určených sil přijata opatření zastavit pronikání ukrajinských vojsk do hloubky ruského území. K tomu jsou, a i nadále budou prováděny údery letectvem, raketovými vojsky, dělostřelectvem a bezpilotními prostředky nejenom na ukrajinská vojska, ale i na zásobovací linie v sumské oblasti. Až se zastaví postup ukrajinských vojsk, bude pravděpodobně hlavní úsilí zaměřeno na směry a na znovu obsazení Sudži a likvidaci ukrajinských vojsk jv. Korenevo a j. Kurčatov (Kurská jaderná elektrárna). V tomto okamžiku bude zásadní, zda se ukrajinské armádě podaří provést alespoň základní výkopové a zaminovávací práce k vybudování provizorní linie obrany. Pokud by se to ukrajincům podařilo, byl by to velmi dobrý výsledek celé operace a pravděpodobně i naplnění nevyřčeného cíle k možnosti směny území. Jenomže to by vyžadovalo poměrně velké soustřední ukrajinských vojsk a zároveň by to znamenalo oslabení jiných směrů s hrozbou ztráty ukrajinského území jinde. I když se zmenšují ruské zásoby techniky a munice, nelze na to spoléhat. Zejména Severní Korea může zvýšit dodávky svých zbraní, i když asi nejsou nejlepší kvality. Ani Čína a Irán by v kritickém okamžiku nezůstaly stranou.

Jediné řešení jsou naše masivní dodávky potřebného materiálu tak, aby Ukrajina ruskou převahu mohla eliminovat kvalitou zbraní. V polovině srpna to ale tak nevypadá. Možná i proto, že se ukrajinské vedení nezmínilo o této operaci ani USA, natož potom méně významným partnerům v Evropě. Negativem je také, že na případný urgentní požadavek větších dodávek nejsme připraveni. Může se tak stát, že v Kurské oblasti vykrvácí nejlepší ukrajinské útvary pozemních sil. Nesplnil by se tak pravděpodobný záměr, jak uvedl prezident Zelenskyj, chránit ukrajinské hranice s Kurskou oblastí a bránit tak vedení úderů na Sumskou oblast. Tedy potřebné vytlačení ruské armády od hranic s Ukrajinou. Ne méně významné by bylo donucení Rusů přesunout značnou část svých vojsk z ohrožených směrů do oblasti Kursk a tím odlehčení bránícím ukrajinským vojskům na východní Ukrajině a přesměrování části toku logistické podpory na tuto část fronty. S obsazením části ruského území souvisí i narušení komunikací v tomto teritoriu. Dalším cílem je, jak uvedl prezident Zelenskyj, vytvořit tzv. „výměnný fond“. Tím pravděpodobně myslel množství ruských zajatců, kteří můžou být vyměněni za ukrajinské zajatce. Není zcela jasný obsah vystoupení mluvčího ukrajinského ministerstva zahraničních věcí Heorhie Tykhyi z 13. srpna, který uvedl, že Ukrajina nemá zájem o obsazení území v Kurské oblasti. Ze zcela nepochybného zahájení budování obrany ukrajinskými vojsky na dosažené čáře, to spíš připomíná již dříve prezentovanou myšlenkou (výše uvedenou) ukrajinských lídrů, což by znamenalo obsazení části ruského území a jeho udržení a při jednání o příměří s Ruskem použít toto obsazené území k výměně za Ruskem obsazené území. Je to vize, která je příznivých podmínek možná. 

Kdyby ale operace dopadla nepříznivě, tak stejně jako je ohrožené postavení ruského náčelníka generálního štábu ruské armády Valerije Gerasimova, bude ohrožené i postavení ukrajinského velitele armády Oleksandra Syrského.