Se změnou mezinárodního politického systému, která nastala po skončení studené války, se ne každý stát spokojil. Rusko pod vládou Vladimira Putina patří mezi tyto nespokojené státy a snaží se současné rozdělení politické moci v mezinárodním systému obrátit ve svůj prospěch. Ruské revisionistické strategie a politika si kladou za hlavní cíl vrátit Ruské federaci vliv a moc v mezinárodní politické dimenzi a dopomoci k opětovnému získání statusu supervelmoci, o kterou Rusko přišlo po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. V rámci svých snah se opětovně dostat na vrchol politického systému a nahradit v pozici hegemona Spojené státy americké, využívají ruské revisionistické strategie moderní technologie jejichž prostřednictvím šíří (des)informace, které hrají ve prospěch ruských zájmů a celkově umocňují vliv, nejen na vlastním území. Tato informační strategická propaganda postupem času začala přesahovat ruské hranice a stala se globální informační operací, která se aktivně začala šířit především do sousedních zemí, které jsou zároveň bývalými republikami zaniklého Sovětského svazu. 

Foto: Ruské revisionistické strategie a politika si kladou za hlavní cíl vrátit Ruské federaci vliv a moc v mezinárodní politické dimenzi a dopomoci k opětovnému získání statusu supervelmoci, o kterou Rusko přišlo po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 (ilustrační foto) | Shutterstock

Ruské vnitropolitické prostředí je zcela ovládáno jedinou osobou – Vladimirem Putinem. Pod jeho vedením je touha Ruska získat zpět pozici velmoci a následně se stát hegemonem v globálním politickém prostředí, legitimizována a podporována všemi prostředky, kterými Rusko disponuje. Putin o svém cíli mluvil již v roce 2005, když ve svém oficiálním projevu oznámil nespokojenost Ruska se současným stavem politického prostředí a rozdělení moci v něm. Od té doby Rusko implementuje jak do své domácí, tak zahraničí politiky, revisionistické strategie a jejich kroky mají za cíl zajistit Rusku velmocenské postavení v euroasijském regionu, a tím získat zpět moc a vliv, které Rusko mělo v období studené války, proměnit současné politické uspořádání a v nejlepším případě stát se hegemonem v globálním politickém systému. 

Ve světě plném moderních technologií jsou ruské revisionistické strategie založeny na informačních a technologických operacích, díky nimž šíří (des)informace. Rusko sleduje pomocí informační a kybernetické války několik revisionistických cílů. Toto strategické využívání médií pomáhá Rusku vytvářet narativy zobrazující Rusko jako mocný stát, který je schopen hájit/prosazovat své zájmy a poškozovat protivníky, což z Ruska činí v očích společnosti, a tedy i politických elit, velmoc. Politika Ruska pod vedením Vladimira Putina se zaměřuje na upevnění domácí podpory státu a na šíření ruského vlivu v blízkém zahraničí (především na Ukrajině, konkrétně v oblasti Donbasu a v Gruzii), kde se nachází ruská diaspora a početná skupina místních příznivců Ruska, za účelem zvýšení a udržení ruského mocenského postavení v regionu. 

Ruské strategie se vždy opíraly o využívání informačních kampaní a propagandy jako zbraně, která své (domnělé) nepřátele oslabí zevnitř – jednotu celé populace a její morálku. Avšak díky širokému využití moderních technologií v 21. století, ať už se to týká masmédií, internetu nebo sociálních sítí, nebylo nikdy snazší šířit mezi společnosti informace, které budou hrát ve prospěch Ruska. V domácím prostředí využívá Rusko sílu informačních kampaní především v souvislosti s mobilizací vlastního obyvatelstva, aby aktivně podporovalo stát a jeho akce v zahraničí a při démonizaci cizích mocností, hlavně těch západních. V zahraničí jsou pak ruské informační kampaně zaměřené především na ovlivňování veřejného mínění, které mají za cíl zvýšit popularitu Ruska u obyvatelstva cizích států a podkopávat autority daného státu prostřednictvím destabilizace domácí vlády. V případě regionální úrovně, revisionistické ruské zahraniční politiky aspirují k daleko větším cílům. Úspěšná revisionistická strategie by v tomto případě měla vést až k ovládnutí nebo anexi území sousedních zemí, které v minulosti patřily k SSSR a jejichž území si Rusko nárokuje. Jako příprava na případnou vojenskou akci slouží právě informační operace a propaganda, kterou Rusko vede v jeho sousedních zemích prostřednictvím masmédii a sociálních sítí. Tyto informační operace vedou k přeformulování politických norem a společenských hodnot v cílených státech a ke zvýšení ruské popularity v dané společnosti, kde sníží vůli bránit se proti případné vojenské agresi. Tyto kroky vedou až k fázi, která destabilizuje a oslabí tamější vlády a společnost, jak se již stalo v případě Krymu v roce 2015 a zahájení války na Ukrajině.

Zdroj: Barbara, Pisciotta, 2019, „Russian revisionism in the Putin era: an overview of post-communist military interventions in Georgia, Ukraine, and Syria,“ Italian Political Science Review/Rivista Italiana Di Scienza Politica, Vol. 50, No.1, pp: 87-106