Nedávno měla naše redakce možnost se zúčastnit ukázek výcviku služebních psů Vojenské policie a přestože jsem v minulosti již spolupráci psovoda se služebním psem viděl, souhra kynologů Vojenské policie s jejich čtyřnohými parťáky mě skutečně překvapila. Ne nadarmo patří právě Vojenská policie ke špičce služební kynologie. 

Video: Reportáž z naší návštěvy kynologické služby Vojenské policie / CZ DEFENCE

Služebními psy resp. kynologickou službou disponují všechna tři velitelství Vojenské policie (Velitelství ochranné služby Vojenské policie v Praze, Velitelství Vojenské policie Tábor a Velitelství Vojenské policie Olomouc). Na každém velitelství je pracoviště speciální kynologie, kde se psovodi se svými psy zabývají výcvikem na vyhledávání výbušin, drog a zbraní. Součástí velitelství v Táboře a Olomouci jsou pak oddělení ochrany objektů, které se zaměřují na ochranu objektu určených resortem obrany.

Služební psy tak na základě výše zmíněného dělíme na psy speciální (vyhledávání výbušin, drog a zbraní) a hlídkové (ochrana objektů, zabezpečení pořádku apod.). V rámci speciálních psů se pak tito ještě dále dělí na psy určené pouze k vyhledávání zbraní, pouze k vyhledávání výbušnin a psy určené pouze k vyhledávání drog , což je dáno důvodem, aby psovod přesněji věděl, na co pes u případného nálezu narazil. Co se týká plemen psů, tak nejčastějšími služebními psi bývají němečtí či belgičtí ovčáci, u speciálních psů to však mohou být i pro někoho celkem překvapivá plemena jako flat coated retrívr či border kolie.

Každé velitelství zabezpečuje primárně své teritorium v místě, kde se nachází. Kynologická služba pak cvičí individuálně v rámci svých velitelství, avšak konají se také společná cvičení, kde se sejdou psi všech kategorií a jednou za rok se pořádá velké cvičení v Náměšti nad Oslavou (letos čeští vojenští policisté pořádali již 12. ročník), kterého se účastní i ostatní příslušníci bezpečnostních sborů se svými služebními psy (AČR, Policie ČR, Celní správa ČR, Vězeňská služba ČR, Městská police) a zahraniční hosté (např. příslušníci Vojenské policie ze Slovenska, Polska či Belgie).

Hlavní kynolog Vojenské policie mjr. František Hanslík, který se nám po celou dobu naší návštěvy věnoval, v rámci mezinárodních cvičení vyzdvihl hlavně možnost porovnání metodiky výcviku a zkušeností z nasazení služebních psů. Major Hanslík také zdůraznil, že se jednotlivé kynologické služby členských států NATO snaží určité postupy sjednotit za účelem lepší vzájemné kooperace v rámci společného nasazení např. na zahraniční operaci.

Během naší návštěvy nám byly předvedeny různé ukázky kooperace speciálních i hlídkových psů se svými psovody, a to od malého štěněte, přes starší štěně, až po dospělé jedince. U všech psů bylo vidět, jak je jejich práce baví a přestože budili patřičný respekt, bylo na všech zvířatech vidět, že nejsou povahou primárně agresivní a jsou naprosto soustředění na svého psovoda, jehož povely psi plnili okamžitě a bezchybně.

Kromě překonávání různých překážek, výcviku poslušnosti a vyhledávání drog či výbušnin jsem byl osobně překvapen ze schopnosti služebního psa po vyhledání podezřelé osoby tuto následně transportovat na psovodem určené místo. Tento zákrok se odehrával tak, že se na základě příkazu „transport“ pes hlavou vnutil mezi figurantův rozkrok a následně tohoto „podezřelého“ vytlačil do cílové destinace zadané psovodem. Jakýkoliv nežádoucí manévr „podezřelého“ pak byl psem patřičně usměrněn a co si budeme povídat, s vrčící psí hlavou v rozkroku vás nějaké vylomeniny rychle přejdou. Zajímavé bylo také vidět zajištění agresivního „podezřelého“ uvnitř budovy za pomocí služebního psa.

Na základě všeho, co jsme viděli, nás napadaly různé otázky, které jsme průběžně pokládali již zmíněnému hlavnímu kynologovi Vojenské policie mjr. Františkovi Hanslíkovi. 

Odkud konkrétně pořizujete štěňata pro budoucí výcvik a službu u VP (máte nějaké své oblíbené chovné stanice)?

Vojenská policie přímo nepořizuje štěňata, ale nakupuje psy ve věku 12 – 36 měsíců. Podporuje však proces, kdy si psovod najde, vybere a pořídí štěně dle svých vlastních představ a sám se tak může podílet na jeho socializaci, výchově a výcviku od jeho útlého věku. Toto štěně pak připravuje ke službě ve Vojenské polici a ve výše uvedeném věku 12 – 36 měsíců jej odprodá rezortu MO. Musí však splnit všechna kritéria pro nákup jako každý jiný pořizovaný pes. Někdy se také stane, že pes, připravovaný od štěněte psovodem, nesplní podmínky pro nákup a Vojenská policie jej od tohoto psovoda nekoupí. Většinou se jedná o nesplnění velmi přísných zdravotních kritérií.

Co se týká výběru chovatelských stanic tak Vojenská policie nepreferuje žádnou chovatelskou stanici a nakupuje také psy bez průkazu původu. V případě přípravy štěněte psovodem je to čistě jeho volba, zkušenosti nebo preference.

Budoucí služební psi musejí u VP nejprve projít tzv. povahovou zkouškou. V jakém věku psa se tato zkouška provádí? Pokud pes touto zkouškou neprojde napoprvé, dá se tato později opakovat nebo je definitivně z potenciální služby vyřazen? Nemůže se stát, že byste takto přicházeli o potenciální kvalitní služební psy jen proto, že byli např. příliš mladí a jejich povaha se teprve vyvíjela?

V rámci procesu pořízení prochází budoucí služební psi mimo veterinární prohlídku také prověřením povahových vlastností a výcvikových předpokladů, a to jak je již uvedeno ve věku 12 – 36 měsíců. V tomto věku se už u psa dají posoudit povahové vlastnosti např. z hlediska reakce na prostředí, různé povrchy a rušivé vlivy. Zároveň by měl být dostatečně rozvinutý „kořistnický pud“ potřebný k dalšímu výcviku, a to zejména u budoucích specialistů na vyhledávání výbušnin, drog nebo zbraní. Budoucí hlídkoví psi, kteří se budou podílet na plnění úkolů policejní ochrany objektů MO, musí již zvládnout zadržení osoby na vzdálenost cca 100 kroků nebo zadržení s tzv. protiútokem, kdy dochází k velkému psychickému tlaku na hodnoceného psa.

Pokud pes toto prověření povahových vlastností nezvládne, může jej opakovat, avšak již při jiném výběrové řízení. Důvodem tohoto nesplnění povahových kritérií bývají zpravidla projevy bázlivosti nebo naopak nežádoucí agresivity anebo nedocvičení některých cviků na požadovanou úroveň. Je to samozřejmě na zvážení každého majitele psa, zda je reálné správným výcvikem nežádoucí chování odstranit nebo požadované cviky docvičit. Při pořizování psů pro Vojenskou policie se s opakováním hodnocení povahových vlastností většinou nesetkáváme.

Že by Vojenská policie přicházela, tímto způsobem výběru o kvalitní psy, si nemyslím. V některých případech, zejména u speciálních psů, bych však osobně vlastní přezkoušení zaměřil především na hodnocení povahových vlastností a nepožadoval již hotové cviky nebo hledání. Předešli bychom tak tomu, že se na mladé psy zbytečně spěchá a dochází tak k drobným výcvikovým nepřesnostem nebo chybám, které pak musí psovod v průběhu dalšího výcviku složitě odstraňovat.

Kolik typů služebních psů u VP slouží a dají se během své služby psi přesouvat nebo svoji kariéru ukončí tam, kde ji započali?

Služební psi Vojenské policie se dají rozdělit na dvě základní kategorie. První kategorií jsou psi hlídkoví, jejichž úkolem je podílet se na zajištění ochrany určených vojenských objektů, vojenského materiálu, veřejného pořádku ve vojenských objektech nebo prostoru, kde ozbrojené síly plní své úkoly, apod. Druhou kategorií jsou speciální psi na vyhledávání výbušnin, drog anebo zbraní. Tito se podílí na odhalování trestných činů, preventivních akcích na vyhledávání výbušnin, drog a zbraní, ochraně a doprovodu ministra obrany nebo oficiálních zahraničních delegací, apod. 

Změna kategorie psa v průběhu služby je teoreticky možná. Může se stát, že během výcviku, se u psa projeví vlohy, které rozhodnou o jeho využití v jiné kategorii než pro kterou byl pořízen. Tuto situaci si za dobu mé služby ve Vojenské polici pamatuji jednou. Co se týká změny psovoda, tak tato situace občas nastane, protože dochází k personálním změnám v řadách psovodů nebo například k odchodu na rodičovskou dovolenou. Při jakékoliv změně psovoda je však platnost kategorie ukončena a nová dvojice psovod a pes musí absolvovat zkoušku k jejímu opětovnému zadání. Těchto změn je u Vojenské policie minimální množství, a tak je pravidlem, že takřka ve všech případech pes odslouží celou svou kariéru s jedním psovodem.

Existují nějaké schopnosti služebních psů, které dosud psovodi VP nevyužívají?

Otázkou je, zda jsou nám všechny schopnosti psů známé a dále, zda jsme schopni dané schopnosti využít tím správným způsobem. Výcvik služebních psů se pružně přizpůsobuje dané době a aktuálním potřebám. Což dokazují stále nové disciplíny, které jsou psi schopni plnit. Je tak spíše na nás, abychom se snažili psům lépe porozumět a tím získali možnost naplno využívat pro člověka leckdy neuvěřitelných schopností, které psi mají. Co se týká plnění úkolů Vojenské policie, tak rozsah a škála schopností našich služebních psů je v tuto chvíli pro nás dostačující.

Dotýká se nějakým způsobem technologický posun v AČR také kynologie Vojenské policie?

Rozhodně ano. Díky moderním technologiím lze kombinovat využití technických prostředků a služebních psů a tím zvýšit efektivitu např. ochrany zájmových objektů či osob. Každý přístroj a rovněž tak každý živý tvor má své možnosti a limity. Stačí tedy jen najít vhodné propojení moderních technologií a služebních psů pro dosažení co nejlepších výsledků.

Využívá VP k výcviku psů pouze Centrum vojenské kynologie Chotyně nebo se psi cvičí i jinde?

Vojenská policie využívá Centrum vojenské kynologie zejména k certifikaci kategorií psů, k absolvování kurzů pro nové psovody a k provádění výkupů psů. 

Co se týká vlastního kynologického výcviku, je Vojenská policie samostatná a soběstačná. Vojenská policie disponuje vlastními instruktory z řad psovodů, kdy se jedná o nejzkušenější příslušníky s mnohaletou praxí a mnohdy s absolvovanými kurzy i u ostatních ozbrojených sborů ČR. Pod vedením těchto instruktorů pak probíhá příprava nových psů k zadání kategorie, běžný výcvik, příprava na obhajoby či kynologické soutěže. Výcvik psovodů a služebních psů Vojenské policie je přizpůsoben plněným úkolům, a proto probíhá v reálných podmínkách a prostorech a velmi často v součinnosti s psovody Policie ČR, Celní správy ČR, Vězeňské služby ČR apod.

Slouží u VP pouze psi, které si sami příslušníci VP vycvičí u nás v ČR nebo se využívají i služební psi vycvičení v zahraničí?

U Vojenské policie v maximální možné míře podporujeme vlastní iniciativu psovodů, kteří si pořídí štěně, připraví ho k provedení hodnocení povahových vlastností a následně jej Vojenské policii odprodají. Bohužel není legislativně umožněno, aby psovod Vojenské policie sloužil se svým vlastním psem. Tato práce psovodů je pro nás záruka, že každý psovod chce mít toho nejlépe připraveného psa a nesnaží se za každou cenu prodat psa, s kterým by pak v budoucnu měl při plnění úkolů problémy. Toto se bohužel někdy stává u ostatních prodejců, kteří psy Vojenské polici nabízejí, protože pro ně to je prostě obchod. Všichni psi Vojenské policie pocházejí z České republiky.

V kolika letech odchází v průměru služební pes do důchodu (pokud se samozřejmě nezraní apod.)?

Odchod služebního psa do důchodu je vždy individuální záležitost. Každý pes v průběhu své činné služby absolvuje pravidelné přezkoušení tzv. obhajobu kategorie, kde je prověřena jeho schopnost plnit požadované úkoly, a dále prochází pravidelnými veterinárními prohlídkami. V případě, že pes nesplní dané přezkoušení a zjevnou příčinnou je jeho fyzická kondice, daná například vyšším věkem, nebo jsou při veterinární prohlídce odhaleny nejrůznější zdravotní obtíže vylučující psa z činné služby, bývá takový pes vyřazen z další služby u Vojenské policie. Zpravidla to bývá ve věku cca 8 – 10 let.

Převažují mezi služebními psy spíše feny nebo psi? Je mezi nimi nějaký povahový rozdíl, učí se např. feny rychleji?

Záleží na volbě každého psovoda, zda se rozhodne pro psa či fenu. Například u psů speciálních kategorií instruktoři Vojenské policie někdy pozorují, že se feny opravdu učí rychleji. Ovšem objevují se u nich často výkyvy chování v již vybudovaných fázích výcviku nebo cvicích. Schopnost učit se lépe či rychleji však nebyla žádným relevantním výzkumem jednoznačně přiřknuta fenám či psům. Při výcviku je příliš mnoho faktorů, které mají menší či větší vliv na samotný výsledek. Nelze také u fen pominout hárání, které limituje v dané dny psovoda ve výcviku či praktickém nasazení.  Také z tohoto důvodu jsou feny většinou kastrovány. V současné době u Vojenské policie převažují psi.

Vybírá si psovod svého služebního psa či naopak dává někdy služební pes přednost (lépe poslouchá apod.) určitému psovodovi nebo se psovod prostě k určitému psovi přiřadí a případné vzájemné „antipatie“ se neřeší?

Přístup ke psům se všeobecně změnil, a to se týká i způsobu přidělování psů psovodům. V drtivé většině si psovod vybírá psa sám. Tím se již na samotném začátku zamezí možným antipatiím mezi psovodem a psem. Vzájemný vztah je naprosto klíčový pro budoucí spolupráci. Z tohoto důvodu psovodi velmi často využívají možnost domácího ustájení psa a tím prohloubení vzájemného vztahu. Pro psovoda je služební pes nenahraditelný parťák, na kterého se musí spolehnout i v těch nejobtížnějších situacích, a tak k němu i přistupuje. Velmi často se jedná doslova o plnohodnotného člena rodiny.

Slouží pes za normálních okolností u konkrétního psovoda po celou jeho kariéru nebo může svého psovoda v čase měnit?

Za normálních okolností má pes po celou svou činnou službu jednoho psovoda. Občas nastane situace, kdy pes musí být přidělený jinému psovodovi. Může to být z důvodu odchodu psovoda do civilu či na jiné systematizované místo nebo na rodičovskou dovolenou. V ojedinělých případech může nastat situace, že se v průběhu výcviku ukáže, že dvojice se k sobě z nějakých důvodů nehodí a je lepší psa přidělit jinému psovodovi, se kterým bude lépe spolupracovat.

Může se stát, že pes během své služební kariéry náhle ztratí zájem a již svou službu neplní tak, jak se od něj očekává? Co se pak s takovýmto psem děje?

Že by pes náhle ztratil zájem o službu, pro kterou byl vycvičen, je v podstatě vyloučené, a to zejména díky velmi kvalitnímu výběru psů. Je to dáno tím, že pro psa je jeho práce spíše zábavou. Pokud máte správně nastavený systém tréninku, tak se pes na každý další výcvik či ostrou akci doslova „těší“. Většinou se setkáváme spíše s překvapenými výrazy lidí, kteří nevěřícně sledují, s jakým nadšením služební psi Vojenské policie plní své úkoly.  

Kolik času tráví psovod se svým psem? Stýká se s ním pouze „v práci“ nebo si ho může brát i domů?

Vojenská policie byla před lety průkopníkem tzv. individuálního ustájení psa v místě bydliště psovoda. Pokud má tedy psovod možnost mít psa doma, drtivá většina z nich si své služební psy bere domů a pečuje o ně i v době, kdy nejsou ve službě. Máme zkušenost, že ti psovodi, kteří mají psa doma, mají se psem mnohem lepší pouto a vztah. Jejich výcviky bývají kvalitnější a plně si uvědomují činnosti spojené s péčí o psy. Záleží na každém psovodovi, kolik času chce nebo může obětovat mimo pracovní dobu pro případný výcvik. Pokud chcete mít psa na opravdu vysoké úrovni, tak se to bez výcviku ve volném čase opravdu neobejde. U psovodů, kteří mají psy ustájené na psincích, je vždy znát slabší pouto ke psovi. Výcvik často končí dříve, aby stihli následnou péči a odchod ze zaměstnání. Takových psovodů ale u Vojenské policie moc není.

Jak často jsou psi během své kariéry přezkušováni a co když v nějaké zkoušce neuspěje? Kolikrát ji může opakovat?

Přezkušování služebních psů Vojenské policie probíhá dle výcvikové kategorie, ve které je pes zařazen. Psi na speciální pachové práce se přezkušují každý rok. Psi hlídkoví každé dva roky. Vzhledem k náročnosti přezkoušení (obhajoby výcvikové kategorie) se může stát, že čas od času některý pes neuspěje na první pokus. V takovém případě musí absolvovat opakované přezkoušení. To je poslední šance pro obhajobu výcvikové kategorie. V případě neúspěchu je pes opětovně zařazen do výcvikového kurzu.

Může se pes během své služby setkávat s jinými nežli služebními psy nebo pro něj platí speciální pravidla, co se socializace týká?

Setkávání s jinými, nežli služebními psy se dá jen velice těžko zabránit, jelikož velice často plníme úkoly na veřejnosti nebo se psovodi ve svém volnu účastní výcviků v různých kynologických organizacích anebo se účastní různých soutěží. Ale není proto ani žádný důvod. Naopak s čím větším počtem psů či jiných zvířat přijde služební pes Vojenské policie do kontaktu, tím lépe pro jeho socializaci a následné využití v reálném nasazení. Mnohokrát byl se služební pes Vojenské policie nasazen například v rámci výpomoci kriminální službě Policie ČR na domovní prohlídku, kde se nacházel nejen pes, ale také kočky a jiná domácí zvířata. Díky pravidelnému setkávání s těmi to zvířaty není absolutně žádný problém vykonat se služebním psem prohlídku těchto prostor. 

Účastní se psovodi se svými psy nějakých mezinárodních soutěží/cvičení, kde mají možnost sdílet své zkušenosti se svými zahraničními protějšky?

Mezinárodní kooperace v oblasti služební kynologie funguje u Vojenské policie velmi dobře. Mimo dlouholetou spolupráci s Vojenskou policií ze Slovenska a dalšími slovenskými bezpečnostními sbory (Finančná správa SR a Zbor väzenskeskej a justičnej stráže) jsme navázali kontakty v rámci projektu NATO Military Police Working Dogs Forum s ostatními kynologickými službami Vojenských policií NATO. Již teď úzce spolupracujeme s kolegy z Belgie a Polska, kteří se účastní kynologických akcí organizovaných námi v České republice a my u nich. Dále se již několik let účastníme prestižního kurzu v poskytování taktické první pomoci služebním psům v boji K9 Tactical Combat Casualty Care, který pořádá americká armáda na základnách v Německu. 

Úroveň kynologické služby Vojenské policie je v mezinárodním měřítku opravdu na velmi vysoké a profesionální úrovni a všude, kde máme možnost předvést schopnosti našich psů a psovodů, se setkáváme s velmi pozitivními ohlasy. Výsledkem obvykle bývá opětovný zájem uspořádat další společné cvičení, semináře či kynologické soutěže. Samozřejmě i naši psovodi získávají díky těmto aktivitám řadu cenných zkušeností a dostávají tak možnost získat opravdu cenné praktické a teoretické zkušenosti, které mohou následně implementovat do vlastního výcviku.

Jak jste na tom s personální naplněností? Je o odbornost „služební kynologie“ zájem?

Personální naplněnost je stabilizovaná, o práci psovoda je stále velký zájem. Problém je spíše v tom, vybrat v tom množství zájemců ty správné. Někteří mají romantické představy inspirované televizními seriály, a když je pak seznámíme s realitou, co vše tato práce obnáší, mnozí z nich zájem rychle ztratí. U zájemců z ostatních ozbrojených složek bývá překážkou povinnost absolvování základní vojenské přípravy ve Vyškově, a s tím spojené dočasné omezení finančních příjmů jedince nebo celé rodiny. Ti, co vydrží a splní všechny náročné požadavky, jsou pak odměněni náročnou a nikdy nekončící prací, ale na oplátku získají parťáka, který je nikdy nezradí a bude vždy ve všech situacích stát po jejich boku.

Může si psovod svého psa po ukončení jeho služební kariéry vzít k sobě domů jako domácího mazlíčka. Co to obnáší?

Činná služba psa trvá řadu let a mezi psovodem a psem se vytvoří pouto, které samozřejmě nekončí ukončením činné služby psa. Psi jsou součástí životů psovodů a životů jejich rodin. Z tohoto důvodu si drtivá většina psovodů své bývalé služební psy odkupuje a pečuje o ně. Je to to nejmenší co pro ně za jejich věrnou službu mohou udělat.  Bohužel vyřazením ze služby tento pes ztrácí status služebního psa, a tak jdou veškeré náklady na stravu a veterinární péči na vrub psovoda. Někteří psovodi nemají možnost ponechat si svého bývalého psa například z nedostatku prostoru nebo jiných závažných důvodů.  Pak je tu možnost odprodeje tohoto vyřazeného psa jiné osobě. V případě, že ani tuto možnost nelze u útvaru Vojenské policie realizovat, jsou vyřazení psi umístěni u Centra vojenské kynologie v Chotyni, kde je o ně důstojně postaráno, a mají zde zabezpečenu veškerou péči. I odtud si je mohou případní další zájemci odkoupit. Cena takového psího veterána je opravdu symbolická a pohybuje se v řádu stokorun.