Podle nejnovějších zpráv dodal Írán Rusku balistické střely krátkého doletu. Ačkoliv na první pohled se nemusí jednat o znepokojivou zprávu, vzhledem ke dřívější spolupráci Ruska a Íránu ve vojenské oblasti je třeba věnovat i tomuto tématu pozornost. 

Podle nejnovějších zpráv agentury Reuters, která citovala několik vysokých íránských představitelů, dodal Írán již některé balistické střely do Ruska. Dodávky údajně probíhají po Kaspickém moři a letecky a budou nadále pokračovat. Na druhé straně je nutné poznamenat, že podle amerických představitelů dodávky neprobíhají, nicméně informace o jednání o možných dodávkách jsou znepokojující. V tuto chvíli není známé přesné číslo dodaných střel ani typ. Poslední zprávy hovoří o stovkách střel Fateh-110 (dosah 300 km) a jejich derivátech Zolfaghar (dosah 700 km). 

Právě dodávky velkého množství balistických střel mohou výrazně pomoci Rusku v rámci jeho válečných snah na Ukrajině. V případě íránských střel se jedná, v porovnání s ruskými balistickými střelami Iskander, o levnější a jednodušší balistické střely. Právě tyto mohou Rusku poskytnout významnou výhodu při překonávání ukrajinské protivzdušné obrany v rámci pravidelných raketových úderů proti cílům po celé Ukrajině. Jelikož se jedná o poměrně levné (avšak velmi přesné) střely, mohou být tyto použity jako návnady pro ukrajinskou protivzdušnou obranu podobně jako již využité severokorejské balistické střely například při raketovém úderu na Charkov. Ukrajinská protivzdušná obrana se tak velmi brzy může nacházet v nezáviděníhodné situaci, kdy její operátoři budou nuceni si vybírat, které střely mohou zachytit a sestřelit, mimo jiné i vzhledem k nedostatku střel pro systémy protivzdušné obrany západní provenience. 

Na druhé straně Rusku to kromě další degradace ukrajinské protivzdušné obrany umožní dále zlepšit a rozšířit výrobu vlastních balistických střel Iskander, s jejichž sestřelením mají ukrajinské ozbrojené síly poměrně velké problémy. Právě střely Iskander mohou být velkým problémem i pro případný konflikt mezi státy Aliance a Ruskem. 

Vzhledem k tomu, že Rusko bylo schopno na základě dohod s Íránem zahájit výrobu sebevražedných dronů Šáhid-131/136, lze předpokládat, že ve střednědobém výhledu může být schopné zahájit také výrobu zmíněných balistických střel původně dodaných z Íránu. V případě přímého konfliktu mezi Aliancí a Ruskem to může znamenat velké problémy pro Alianci samotnou, a to ve dvou rovinách. 

První rovinou je otázka, zda Aliance (a zejména její evropští členové) má dostatečný arzenál zbraní podobné kategorie – balistických střel krátkého nebo středního doletu. Vzhledem k donedávna platné dohodě INF (Intermediate-Range Nuclear Forces Treaty) mezi USA a Ruskem nelze předpokládat, že by evropské státy disponovaly signifikantními počty těchto balistických střel nebo střel s plochou dráhou letu. Nelze se tedy spoléhat na to, že by v případě ozbrojeného konfliktu mezi Aliancí a Ruskem bylo NATO schopno odpovědět podobně, a odstrašit tak Rusko od použití zmíněných střel.

Druhou a zřejmě důležitější rovinou jsou nedostatky v evropské protivzdušné obraně. Evropské státy bohužel v současné době nedisponují robustní protivzdušnou obranou schopnou reagovat na nové výzvy, včetně možných početných salv balistických střel a střel s plochou dráhou letu. Pro porovnání uveďme studii z roku  2017, která zkoumala efektivitu protivzdušné obrany amerických základen v Japonsku proti možnému čínskému raketovému úderu balistickými střelami a střelami s plochou dráhou letu. V rámci simulace bylo celkem na americké základny vypáleno 720 střel obou zmíněných kategorií. Bohužel, protivzdušná/protiraketová obrana nebyla schopna u některých základen zachytit téměř žádnou střelu. „V nejlepším případě“ pak došlo k sestřelení 60 % střel. 

Nejen tato studie/simulace ukazuje, že jakákoliv protivzdušná obrana v Evropě proti Rusku bude i s ohledem na možné využití íránských střel vyžadovat do budoucna nejen pořízení dalších odpalovacích zařízení a celkovou modernizaci prostředků protivzdušné obrany, ale zejména nákup signifikantního množství střel pro prostředky protivzdušné obrany tak, aby nedošlo k jejich vyčerpání hned ze začátku možného ozbrojeného konfliktu. 

Zdroje: CNAS, The Warzone