Válka na Ukrajině, válka v Izraeli a terorismus – to jsou v této chvíli tři největší témata agendy Severoatlantické aliance. Jejím úkolem je nejen odstrašení protivníka, ale také systematická práce na stabilizaci současné stále se zhoršující bezpečnostní situace. Podle velvyslance a stálého představitele ČR při NATO Jakuba Landovského, kterého jsme si pozvali do dalšího dílu našeho diskusního pořadu CZ DIALOGY, je potřeba mluvit s českou veřejností, protože i ona jistě vnímá na obrazovkách svých telefonů nebo televizí, že svět není úplně v pořádku. V rámci rozhovoru jsme se zaměřili nejen na činnosti NATO, ale také jsme probírali možná řešení současné bezpečnostní situace.

Video: Rozhovor s velvyslancem a stálým představitelem ČR při NATO Jakubem Landovským / CZ DEFENCE

Struktura NATO je rozdělena na část civilní a vojenskou. V čele civilní složky stojí generální tajemník NATO, který reprezentuje Alianci navenek; vojenská složka je pak řízena vojenským výborem. Současnost přinesla mnoho bezpečnostních rizik, která mají politická i vojenská řešení. Jak obě složky uvnitř Aliance fungují, v rozhovoru prozrazuje Jakub Landovský: „V lidské historii od starověkého Říma je otázka politické kontroly armády úplně klíčová. U nás byla například vždycky hlava státu v čele armády – prezident republiky a jeho role při řízení ozbrojených sil anebo schvalování řádů.“ Válka je podle Jakuba Landovského natolik vážná věc, že její kontrola, kontrola eskalace, nemůže být jenom na vojácích. A zároveň je to tak složitá věc, že není možné nechat přímé řízení politikům, kteří jsou v daném oboru amatéry a plní svůj politický mandát. „Vojenští profesionálové a politici, kteří mají mandát od veřejnosti, musí tvořit vynikající souhru. V ní má vždycky navrch politická strana. A ta dává základní zadání. To znamená třeba, že v Alianci bráníme každý centimetr aliančního území od první vteřiny konfliktu. To je poměrně těžká úloha a je na vojácích, aby dali tzv. vojenské doporučení, jak toho dosáhnout,“ říká velvyslanec při NATO a doplňuje, že se jedná o souhru, kdy na jedné straně je politické rozhodnutí a kontrola a na straně druhé je vojenské doporučení, které je respektováno, protože je to doporučení od vojenských profesionálů. A tak to funguje i v Alianci. „Předseda vojenského výboru, případně vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě (SACEUR), se účastní jednání Severoatlantické rady, kde na úrovni ministrů států, na úrovni mojí – vzniká politické zadání a vojáci k tomu dávají vojenské doporučení,“ doplňuje Landovský.

Zajímalo nás, zda politické reprezentace jednotlivých států Aliance plní svou roli bez ohledu na aktuální politickou situaci ve svých zemích. V současnosti je takovým příkladem Slovensko. Podle Jakuba Landovského aktuální povolební situace u našich východních sousedů na chod či nasazení NATO vliv nemá. V NATO se řeší problematika bezpečnosti obrany profesionálně, právě díky politicky nezatížené vojenské radě. „Nám je jedno, kdo a jakou formou definuje teroristickou organizaci. My prostě víme, co se v těch regionech děje. A například vojáci doporučí, jakým způsobem reagovat na nějaké primitivní rakety, které dopadají třeba na Izrael, ale dopadaly i na Turecko. Vojenská rada je nezatížená politickou úvahou. Druhá věc je, že obrana a bezpečnost je natolik základní, že změna voleb většinou ve finále nezmění chování aliančního člena. Něco jiného je předvolební rétorika, něco jiného je potom zajišťování funkcí státu a Slovensko již deklarovalo, že základní determinanty jejich západního ukotvení v NATO, EU zůstanou nedotčeny a všichni by si měli uvědomit, že v tomto rozbouřeném světě nestojíme sami. Třeba Izrael sice má podporu okolních zemí, ale ve finále ten konflikt a jeho vedení bude více na něm a měli bychom si vážit toho, že nám to dohromady funguje,“ říká velvyslanec při NATO, který doplňuje, že i v rámci jeho mandátu nedošlo kvůli volbám k nějaké změně kurzu České republiky. „V podstatě od Vrbětic, kdy Rusové zabili první naše občany, je zadání absolutně stabilní a důvěryhodné,“ říká Jakub Landovský.

Jak jsme zmínili v úvodu, Aliance se zabývá také terorismem, kdy toto nebezpečí narůstá právě v souvislosti s konfliktem v Izraeli. V současnosti v některých evropských zemích, kde je silná propalestinská komunita, teroristické skutky reálně hrozí. „Na jedné straně máte státní, kondenzovanou, velice zásadní existenciální hrozbu války mezi státy a na druhé straně máte terorismus, většinou vedený nějakou ideologií, který vybublá z ničeho nic primitivními prostředky, je schopen způsobit rozvrat, obrovské utrpení, naprostá zvěrstva, a to vlastně znenadání. Nové alianční plány už mají takzvaně unitární strukturu, jejím úkolem je kolektivní obrana. Ale v rámci kolektivní obrany ona umí obsloužit i teroristickou hrozbu. A to je skvělá zpráva, že debata mezi jižany, kteří často podporovali otázku stability afrických zemí a otázku nekontrolované migrace, terorismu, řekněme radikálního islamismu apod., se nemusí hádat o zdroje se státy východního křídla, které samozřejmě právoplatně cítí ruskou hrozbu jako primární,“ říká Landovský a doplňuje, že tomuto řešení pomohly nové vojenské plány, které vycházejí z nezatížené, politicky neutrální vojenské úvahy.

Výše uvedené souvisí i s otázkou financování obrany a závazků, které členské země Alianci daly. Česká republika uzákonila 2 % HDP na obranu, avšak Jakub Landovský potvrzuje, že výše těchto výdajů je spíše „podlahou než stropem“. Podle něj výši výdajů určuje systém obranného plánování, který přiděluje všem spojencům určité úkoly, které musí splnit. Pokud je nesplní, musí pak tuto práci v rámci NATO odvést někdo jiný. A to v situaci, kdy vše stojí na základech vzájemné solidarity, dlouhodobě neobstojí. Jakkoliv jsou reakce na tento krok české vlády pochvalné, vzhledem k předchozímu podfinancování našeho obranného sektoru to jednoduše nestačí. „Když jsem nastupoval na resort obrany, rozpočet byl 39 miliard korun,“ vzpomíná Jakub Landovský. Ve věci financování obrany nám mohou být inspirací další státy Aliance. „Jsou státy, které udávají tón, a to je standardní věc. Spojené státy jak v pomoci Ukrajině, tak v zajišťování bezpečnosti všech, jako největší spojenec, udávají tón. Pořád platí, že pětašedesát procent výdajů, které spojenci dohromady vydávají na obranu, a to je neskutečná částka, je sotva jedna celá čtyři trilionů dolarů ročně, tak Spojené státy z toho mají skoro sedmdesát procent. Zhruba dvacet procent mají spojenci v EU, řekněme deset procent evropští spojenci jako Turecko, Velká Británie a další. Tady je potom nuance, kdo dlouhodobě neplní, země jako Kanada, Belgie, Lucembursko a kdo má dobrou vůli plnit a kdo dlouhodobě plní. A tady je třeba vidět, že baltské země mají už dlouhodobě dvě procenta, dneska jsou na dvou a půl procentech. Polsko investuje do své obrany čtyři procenta a zajímavé na Polsku je to, že přestože do obrany investují, tak jim jede ekonomika. Oni mají docela bezprecedentní růst v regionu,“ říká Jakub Landovský, který oceňuje schopnost Polska přijímat odpovídající rozhodnutí, jež se vyplatí, protože obranný průmysl je schopen zajišťovat polskou obranu a vydělat na tom.

Jedním z důležitých momentů je také uvědomění si historických souvislostí. A to v případě Polska i pobaltských zemí platí. „Určitě znají dobře svoji historii, uvědomují si hrozby. Myslím si, že orientace Polska na vlastní obranu zůstane zachovaná i nadále. Zůstane hlavní osou jejich snažení, protože Karel Marx to měl špatně. Ne, to není tak, že nejprve ekonomická základna a pak společenská nadstavba. Tou základnou je prostě zajištění úplně bazální bezpečnosti společnosti. Teprve nad tím se buduje nějaká ekonomická nadstavba, která umožňuje zlepšovat a udržovat ten základní bezpečnostní způsob soužití ve společnosti,“ uvádí Jakub Landovský. Zeptali jsme se, zdali může být v tomto ohledu Polsko pro Českou republiku příkladem. Podle Landovského je potřeba se na celou věc podívat optikou čísel. „Polsko dává na obranu pětadvacet miliard dolarů každý rok. To už se blížíme třeba k těm největším spojencům jako Itálie, Francie. To znamená, že je to opravdu velký regionální hráč, má čtyř nebo pěti procentní ekonomický růst a v současné době se věnuje sborové práci ve sborové úrovni. Česká republika bude dávat, pokud to všechno vyjde, něco okolo sedmi miliard dolarů na obranu. Náš příspěvek do Aliance, ten standardní a stále ještě nesplněný, je jedna brigáda bez rotace, což je vlastně ve srovnání s některými spojenci relativně málo. Protože jsme desetimilionová země,“ vysvětluje Jakub Landovský, který však jako významný pokrok vnímá přijetí Obranné strategie ČR, kterou zhruba před měsícem schválila vláda. „Je to velký úspěch, ona vlastně nechává otevřené dveře tomu, že naší celkovou ambici stanovíme v závislosti na rozhodnutí o kolektivní obraně, které učiníme spolu se spojenci v Severoatlantické alianci. A já očekávám, že do budoucna to rozhodnutí padne spíše směrem k navýšení naší ambice. Je to napsáno správně a je tam i jedna důležitá věc – je to věcí celého státu, nejenom ministerstva obrany. Dnes už ty věci nelze plně separovat,“ říká velvyslanec ČR při NATO Jakub Landovský.

V rozhovoru se také dotýkáme situace v Izraeli, hovoříme o přístupu české veřejnosti k současným hrozbám, o světové multipolaritě a vzestupu nových světových mocností. Probíráme i situaci na Ukrajině, Obrannou strategii ČR a hovoříme o tom, jak důležitým členem Aliance je Turecko. Pokud se chcete dozvědět více, pusťte si celý rozhovor v úvodu tohoto článku.

Zdroj: CZ DEFENCE