Současná situace na polsko-běloruských, resp. rusko-ukrajinských hranicích je velmi sledovaná. Médii se šíří různé názory vojenských expertů ohledně případného ruského vpádu na Ukrajinu. Polsko zas kvůli náporu migrantů na hranici s Běloruskem povolalo armádu, kde kromě polských vojáků pomáhá také 155 britských a 150 estonských vojáků. Ohledně výše uvedené situace jsme požádali o rozhovor armádního generála ve výslužbě, Petra Pavla, který si za dobu své vojenské kariéry prošel řadou funkcí, včetně těch nejvyšších a nejvýznamnějších, jako je náčelník Generálního štábu AČR a předseda Vojenského výboru NATO.

Foto: Bývalý náčelník generálního štábu Petr Pavel | archiv Petra Pavla

Pane generále, co soudíte o současné situaci na polsko-běloruské, resp. rusko-ukrajinské hranici?

Je to jako by Rusko hrálo šachy s celým světem. Cílem této partie je odradit Ukrajinu od usilování o začlenění do NATO a odradit celý svět od spolupráce s ní. Rusko přitom vědomě ignoruje fakt, že Ukrajina – stejně jako kterákoli jiná země bývalé Varšavské smlouvy či Sovětského svazu – je suverénní zemí a je pouze její věcí, kam chce v budoucnu směřovat.

Pokud se podíváme na celou problematiku komplexně, vidíte v rámci polsko-běloruské resp. rusko-ukrajinské krize určitou souvislost?

Rusko, stejně jako dříve v případě Ukrajiny, opakovaně prohlašuje, že s krizí na bělorusko-polských hranicích nemá nic společného. Běloruský režim prezidenta Lukašenka má s EU vyhrocené vztahy od posledních prezidentských voleb v Bělorusku, které západ odmítá a označuje je za zmanipulované. Lukašenko má dost důvodů k tomu, aby způsoboval EU problémy. To ale platí i pro prezidenta Putina, jehož dlouhodobou snahou je destabilizace a podkopávání soudržnosti mezi jednotlivými členskými státy. Když vezmeme v úvahu vazby mezi ruským a běloruským režimem, společný zájem ve vztahu k EU, je těžko uvěřitelné, že by Bělorusko s Ruskem migrační vlnu minimálně nekonzultovalo. Je proto velmi pravděpodobné, že Rusové nechali migrační vlnu v klidu proudit, protože věděli, že slouží jejich zájmům.

Na hranicích mezi Polskem a Běloruskem jsou v současnosti kromě polské armády nasazeni také estonští a britští vojáci, své vojáky je připravena vyslat i Česká republika. Na druhé straně polsko-běloruských hranic se pak podle médií pohybují ruští výsadkáři. Kam až podle Vás může toto napětí vyeskalovat?

Nevěřím tomu, že by Lukašenko nechal situaci dojít až do otevřeného ozbrojeného konfliktu. Dobře ví, a sám to veřejně prohlásil, jak obrovské škody a dopady by takový konflikt měl na jeho zemi. Cílem je způsobit co největší problémy a rozkol a také, jak tomu bylo i v minulosti, otestovat jednotu a efektivitu opatření přijímaných členskými zeměmi EU a NATO.

Ministr obrany Lubomír Metnar se nedávno po dohodě s polským protějškem Mariuszem Blaszczakem rozhodl pozastavit proces schvalování mandátu pro vyslání jednotky vojáků Armády ČR na pomoc na polsko-běloruských hranicích. Situace na hranici s Běloruskem se prý podařilo stabilizovat. Případné nasazení našich vojáků by podle polského ministra obrany bylo aktuální až v případě opětovného zhoršení současného stavu. Myslíte si, že k nasazení našich vojáků nakonec dojde?

Mezi spojenci by obecně měla vždy platit solidarita a dobrá vůle. Pokud nejde o situaci kolektivní obrany podle článku 5 Washingtonské smlouvy, vzájemná pomoc se vždy řídí potřebou a žádostí země postižené krizí na jedné straně a možnostmi spojenců na té druhé. Pokud bude Polsko potřebovat asistenci, naše armáda má jistě kapacity, jak ji poskytnout.

Byl jste předseda Vojenského výboru NATO. Jaký, podle Vás, bude zvolen postup NATO při řešení této situace?

Nemohu předjímat kolektivní rozhodnutí NATO. Možností jak poskytnout Polsku a Litvě účinnou pomoc při řešení situace je celá řada. Za sebe však mohu říct, že režim prezidenta Lukašenka opět dokázal, že je nejen autoritářský, ale také zločinný. Jím vyvolanou migrační krizi však musíme řešit zcela v souladu s platnými pravidly. Na jedné straně zajistit humanitární pomoc všem, kteří ji potřebují, zejména dětem, ženám, starým a nemocným lidem, a na druhé straně postupovat striktně podle zásad platných pro nelegální migraci, tedy návrat do zemí, ze kterých migranti přišli. 

Foto: Poslední dobou stále více rezonují informace o masivním přesunu Ozbrojených sil Ruské federace ke hranicím s Ukrajinou. (ilustrační foto) | Shutterstock

Vztahy NATO-Rusko jsou v současnosti spíše špatné. Je podle Vás stále prostor pro jednání nebo přichází doba, řekněme, zavádění opatření? 

Připomínám, že již v současnosti běží vůči Rusku a Bělorusku uplatňován rozsáhlý sankční režim. Pokud by se Rusko skutečně dopustilo otevřené agrese, což ale nepovažuji za velmi pravděpodobné, byl by to bezpochyby důvod k výraznému přitvrzení ve vztahu k Rusku. Západní svět by podle mého mohl reagovat mimo jiné blokací účtů a majetku ruských oligarchů, kteří jsou oporou ruského režimu a prezidenta Putina a kteří své majetky mají většinou v bezpečí, mimo Ruskou federaci. Krajním opatřením může být také posílení vojenské přítomnosti na východním křídle NATO. Do té doby však má smysl dále jednat a hledat nevojenské řešení. Tímto směrem jde i jednání mezi americkým a ruským prezidentem, stejně jako koordinace postupu mezi spojenci v NATO.

Měla by se podle Vás nějak upravit Koncepce výstavby AČR do roku 2030 optikou aktuálních hrozeb?

Koncepce výstavby armády vychází z hodnocení hrozeb a rizik pro ČR a naše spojence. Nové hybridní hrozby, včetně cílené, asistované migrační vlny, byly od počátku tvorby současné koncepce součástí tohoto hodnocení. Armáda samozřejmě detailně a průběžně analyzuje vývoj bezpečnostního prostředí a má nástroje, jak schválené koncepce aktualizovat podle nových potřeb.