Propojují zemi a vzduch, koordinují letecké prostředky nebo navádí palbu na cíl. Letečtí návodčí JTAC (Joint Terminal Attack Controller) jsou nedílnou součástí Mnohonárodního bojového uskupení na Slovensku (MN BG SVK).

Na Lešti je v současné době nasazeno celkem 5 leteckých návodčích ze 3 různých zemí. Protože postupují podle certifikovaných doktrín NATO, vzájemná spolupráce mezi jednotlivými specialisty aliance je o to snadnější. „Všechny národy, které jsou součástí mnohonárodního uskupení, tyto dokumenty podepsali a my, jako JTAC, se jimi musíme řídit. Nezáleží na tom, kde zrovna jste a do jaké země jedete. Ty postupy jsou pořád stejné,“ poukazuje na jednotnost jejich práce slovinský letecký návodčí rotný M.K.

Foto: Koordinace JTACa s piloty | MN BG SVK

Dynamičnost, adrenalin, cestování, setkání s novými lidmi, to jsou výhody, které na své práci rotný M.K. kvituje. „Je tady ale i ta druhá strana mince, a to, že nejste často doma. Není pak jednoduché zakládat rodinu a udržovat nějaké vazby.“ Podle něj, specialistů JTAC není v Evropě, ani celkově na světě, příliš mnoho. „Jsme svým způsobem uzavřená komunita. Protože se mezinárodní cvičení celosvětově často opakují, stejně jako zahraniční operace, narážíte neustále na ty samé tváře. I to je vlastně vaše rodina.“

Foto: Pokyn JTACa k nasednutí do Black Hawku | MN BG SVK

Primárním úkolem vojenských specialistů JTAC je navést letouny ke zničení cílů, které určí velitel jednotky. „Celý postup se skládá z několika kroků. Jeden z nich se nazývá CAS Brief.

Foto: Předávání CAS briefu | MN BG SVK

JTAC pošle pilotovi informace o cíli, které obsahují např. souřadnice a popis cíle, nebo nadmořskou výšku. Dalším krokem je pak v rámci navádění korelace, tedy ujištění se, že pozorovatel a pilot zaměřují jeden a ten samý cíl,“ vysvětlil základní princip práce leteckého návodčího JTAC MN BG SVK nadrotmistr J.D.

Právě vzájemné porozumění mezi JTACem a posádkou letadla je velmi důležité. I proto se používají standardizované komunikační protokoly. „Dorozumíváme se v anglickém jazyce a používáme zkratky, které jsou zavedeny v systému NATO. Říká se jim BREVITY neboli kódová označení. Slouží ke zkrácení a zjednodušení komunikace,“ popisuje využití zaběhnutých postupů v dorozumívání nadrotmistr J.D.

Bez spojení není velení, praví jedno staré vojenské pořekadlo. Pro letecké návodčí jsou hlavním komunikačním prostředkem rádiové prostředky, které slouží ke spojení s podporovaným velitelem, letouny, vrtulníky, bezpilotními prostředky a prvky nepřímé palebné podpory. „Je dobré mít vždy hlavní i záložní variantu. Používám malé rádio, které má dosah až 10 km. Pak mám velké s dosahem až 15 km pro případ nenadálého selhání malého rádia. Na delší vzdálenost máme k dispozici i zesilovače, díky kterým dosáhneme vzdálenosti až 30 km. Rovněž máme k dispozici i satelitní spojení, které dosah dále zvyšuje,“ přibližuje možnosti spojení mezi jednotlivými účastníky přenosu český JTAC praporčík J.F., který dodává, že během nedávného mezinárodního cvičení Slovak Shield kromě rádií úplně poprvé využívali i datový přenos, tzn., že vzájemná komunikace probíhala v utajeném módu.

Foto: Pozorování cílové oblasti | MN BG SVK

Kromě určení přesné polohy je jedním z možných druhů také navedení pomocí např. laserového značkovače v kombinaci s laserem naváděnou municí. „Má výhodu v tom, že když správně nastavíte zaměřovač, tak dosáhnete velice přesného účinku. Munice má na sobě vyhledávač tzv. seaker, který zachytí odražené paprsky a podle nich pak přesně najde cíl,“ vylíčil výhody používání laserového zaměřovače rotný M.K., který však zároveň poukázal i na negativní stránku specializovaného přístroje, kterou je počasí. Pokud je totiž nízká oblačnost, nemůže se laserový značkovač použít a přechází se na munici naváděnou GPS, pokud je k tato dispozici.

Foto: Nastavování laserového značkovače |  MN BG SVK

S upřesněním cílů pomáhá leteckým návodčím pozorovatel JFO (Joint Fires Observer), který je přímo v sestavě pozemní roty. Ten je schopen identifikovat nepřátelské cíle, poskytnout informace o terénu a koordinovat útoky tak, aby minimalizoval riziko pro civilisty a omezil škody na majetku. „Velitel pozemní jednotky vybere nějaký objekt, kde se třeba vyskytuje sklad munice nepřítele. JFO pak musí navést pilota na dané místo a ověřit si, že mají v hledáčku tu samou budovu. V tom pomáhají další upřesňující informace v podobě např. výrazných orientačních bodů v krajině; barvy nebo tvaru objektu a další,“ popisuje využití JFO přímo v akci nadrotmistr L.K.  – specialista FCC (Fires Coordination Center) v rámci MN BG SVK.

Foto: Příprava JFO target briefu (informace o cíli) pro JTACa |  MN BG SVK

Kromě výše uvedeného mají JFO za úkol také navádět dělostřeleckou palbu. Největší rozdíl v navádění letadel a palby vidí L.K. ve zkušenostech a rychlosti: „Dělostřelectvo je naše primární práce, takže to pro nás už není tak těžké. Je tam více prostoru pro zaslání target briefu. Když ale pracujeme s pilotem, je to mnohem rychlejší a není moc prostoru na rozmýšlení. Letadlo se v daném prostoru nemůže zdržet příliš dlouho, potřebuje co nejrychleji získat informace, aby mohl co nejrychleji zasáhnout cíl a odletět.“

Foto: Zjišťování údajů o cíli | MN BG SVK

Foto: Prvotní komunikace JTACa s pilotem | MN BG SVK

Na Lešti je v rámci 2. Rotace MN BG SVK nasazeno celkem šest vysoce kvalifikovaných JFO ze 3 různých zemí. Za sebou mají společně s leteckými návodčími výcviky např. při navádění nasmlouvaných kontraktorských civilních letadel z Německa typu PC 12 nebo LearJet, která pilotují bývalí piloti z německých vzdušných sil.

Zdroj: MN BG SVK