V poslední době můžeme kromě lokálních konfliktů registrovat nárůst sabotážních akcí namířených na kritickou infrastrukturu jednotlivých států, prováděných z velké části zřejmě právě v souvislosti s těmito konflikty. Některé jsou přisuzovány aktivitám Ruska, některé zájmy Ruska a jeho ekonomiky poškozují, a tím tedy i jeho válečné úsilí. 

K jakým „pravděpodobným“ sabotážím již došlo

Mezi ty nejznámější patří opakované případy poškození telekomunikačních kabelů v Baltském moři zajišťujících internetové spojení nebo výbuchy na lodích tzv. ruské stínové flotily, která zahrnuje podle odhadů zhruba 600 plavidel, jež převážejí ruskou ropu. Lodě této flotily se skrývají za různými názvy a možností plout pod vlajkami jiných zemí. Často je obtížně zjistitelné i jejich skutečné vlastnictví. Rusku se takto do značné míry daří obcházet sankce na jeho ropu prostřednictvím takzvané stínové flotily. Na druhou stranu jsou Rusku přičítány např. požáry v Polsku a dalších místech Evropy. Samotné Rusko nyní čelí zvýšenému počtu sabotáží, a to zejména z ukrajinské strany. Svědčí o tom také prohlášení ruského prezidenta Vladimira Putina, které zaznělo na výročním zasedání ruské Federální bezpečnostní služby (FSB), kde uvedl: „Je třeba, aby FSB a další úřady a orgány na zajištění práva pod koordinací Národního protiteroristického výboru maximálně efektivně využívaly stávající prostředky především při zavádění preventivních opatření a zvýšené protiteroristické ochraně vojenských a průmyslových objektů, kritické civilní, energetické a dopravní infrastruktury i veřejných zařízení.“

Evropa jako cíl hybridních operací

Také sabotážní akce na území Evropy lze spojovat s konfliktem na Ukrajině, a nelze tedy vyloučit jejich další rozšíření. Oslabením Evropy odklonem USA od dosavadního přístupu ke konfliktu na Ukrajině hrozí rovněž nebezpečí, že Rusko bude mít více odvahy a prostředků zaměřit se právě na ty evropské státy, které se nejvíce angažují ve prospěch Ukrajiny. Tato nastíněná forma konfrontace je další součástí hybridní války, jež může dále zahrnovat např. kybernetické útoky nebo cílená opatření namířená proti ekonomikám vybraných zemí či EU jako celku. Primárním cílem těchto operací je způsobit chaos, obavy ve společnosti či paralyzovat schopnost a vůli daného státu dále podporovat Ukrajinu.

„Myslím si, že budou mnohem víc a ve větším rozsahu provádět útoky na tu kritickou infrastrukturu jednotlivých států. Což už se děje, ale ještě pořád to je v takovém kontrolovatelném rozsahu a na to se budeme muset připravit,“ uvedl bezpečnostní analytik Jiří Šedivý.

Nicméně je potřeba vzít v úvahu, že Rusko s největší pravděpodobností nemá zájem jít do otevřeného vojenského konfliktu s evropskými státy podporujícími Ukrajinu. To však neznamená, že nebude na tuto podporu nijak reagovat.

Možná geopolitická spolupráce USA a Ruska

Jak to v politice bývá, zájmy velmocí mohou najít kompromisy a shodu na těch podstatných oblastech, kterými jsou bezesporu bezpečnost a ekonomika. Lze očekávat, že prezident USA Donald Trump bude za svůj vstřícný přístup k Rusku očekávat na oplátku pomoc při jednání či podpoře jeho zájmů vůči Íránu, Severní Koreji či Číně. A Rusko díky stále těsnější spolupráci s těmito zeměmi má evidentně možnost „něco“ nabídnout. Jedním z témat k jednání může být také zachování role amerického dolaru a omezení snah o jeho náhradu či další ekonomické zájmy. Jak nakonec dopadne spolupráce Ruska s USA na Evropu, zjistíme brzy. Co se však týče chování Ruska vůči Evropě, musíme počítat s tím, že se do ní promítnou i velmi špatné vztahy mezi Ruskem a většinou evropských zemí, které se vytvořily na pozadí ukrajinského konfliktu.