Nejjednodušeji by se dala vojenská mobilita charakterizovat jako volnost pohybu ozbrojených sil. Co vlastně obnáší vojenská mobilita a jaké úkoly si v této oblasti klademe? V současné době je Česká republika aktivním členem projektu „Military Mobility“ v rámci PESCO (Permament Structured Cooperation), což je stálá spolupráce EU v oblasti obrany a bezpečnosti. Do tohoto projektu jsou zapojeny všechny členské země iniciativy PESCO kromě Irska (v PESCO nejsou z EU zapojeny Dánsko a Malta).

Odbourání legislativních překážek

Účelem tohoto projektu je standardizace a  odbourání legislativních i jiných překážek při přeshraničním pohybu vojsk členských států EU. Hlavním přínosem projektu by mělo být zrychlení přesunu vojsk po území Evropy, což má přímé důsledky v poskytování vzájemné pomoci mezi státy EU a  zároveň v rámci NATO. V této souvislosti je dobré si připomenout čl. 5 Severoatlantické smlouvy, v němž se smluvní strany dohodly, že poskytnou napadené členské zemi nutnou pomoc, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.

K  tomu, aby tato pomoc mohla být co nejrychleji a v potřebném množství poskytnuta, je potřeba splnit celou řadu předpokladů. Mezi ty, které by neměly být příliš nákladné, se řadí úprava stávající legislativy, jež by odpovídala požadavkům na plynulý průjezd vojenských jednotek či zabezpečení jiné pomoci členskými státy EU (NATO). Evropská obranná agentura (EDA) v současné době např. usiluje o minimalizaci administrativní zátěže a duplicitních celních postupů při překračování hraničních přechodů silami a  prostředky armád EU/NATO s důrazem na vytvoření jednotného digitalizovaného formuláře „EU FORM 302“ pro uvedení hlavních požadavků pro průjezd nejen hraničních přechodů, ale také pro přesuny územím daného státu. Dalším cílem je dohoda s NATO na sjednocení celních procedur a vyřešení práv k formuláři „FORM 302“, který je duševním vlastnictvím NATO.

Dopravní infrastruktura

Daleko větší náklady bude potřeba vyčlenit na vytvoření požadované dopravní infrastruktury, která i v míru efektivně napomáhá zejména ekonomickému rozvoji. Neměli bychom však zapomínat ani na situace, kdy budeme potřebovat vojenskou pomoc svých aliančních spojenců. Zatím je těžko myslitelné, že systém kolektivní obrany v rámci NATO bude nahrazen jiným formátem alianční spolupráce. Proto bude potřeba při plánování a realizaci úprav stávající silniční a železniční sítě počítat s požadavky, které vyplývají z technických a taktických charakteristik zejména bojové techniky spojeneckých vojenských jednotek.

Vzhledem k současné vojensko-politické realitě budeme zřejmě počítat zejména s přesuny jednotek armády USA či SRN. V každém případě bude skutečnou výzvou přizpůsobit se K  tomu, aby tato pomoc mohla být co nejrychleji a v potřebném množství poskytnuta, je potřeba splnit celou řadu předpokladů. Mezi ty, které by neměly být příliš nákladné, se řadí úprava stávající legislativy, jež by odpovídala požadavkům na plynulý průjezd vojenských jednotek či zabezpečení jiné pomoci členskými státy EU (NATO). Evropská obranná agentura (EDA) v současné době např. usiluje o minimalizaci administrativní zátěže a duplicitních celních postupů při překračování hraničních přechodů silami a  prostředky armád EU/NATO s důrazem na vytvoření jednotného digitalizovaného formuláře „EU FORM 302“ nárokům na přesun stěžejní bojové techniky, mezi níž patří bezesporu tanky, jež se vyznačují mj. vysokou hmotností, a  tudíž budou důležitým měřítkem při vyhodnocení průjezdnosti či přepravitelnosti spojeneckých
jednotek.

Chybí dostatečná kapacita

Jaký je však současný stav? Podle Evropské komise neposkytuje silniční dopravní infrastruktura EU za mírového stavu dostatečnou kapacitu pro přesun velkého množství sil a prostředků. Zásadní kapacitou pro strategickou přepravu v rámci EU je železniční přeprava. Nicméně její přepravní kapacita není v současné době dostatečná, a to zejména z pohledu dostupnosti železničních nákladních vozů pro přepravu pásové a kolové techniky. Nejedná se jen o problém nárůstu hmotnosti zejména tanků a BVP, ale také o  jejich velikost, tj. obrysy vozidel. Dalším důležitým faktorem pak budou celkové počty přepravované techniky nebo i vojáků, pro jejichž přepravu mohou chybět požadované kapacity. Na jedné straně si uvědomujeme reálné nedostatky, na straně druhé sehrávají významnou roli finanční zdroje. V poslední době ani v EU nepanuje přílišná ochota investovat do projektů dopravní infrastruktury v souladu s vojenskými potřebami. Příkladem toho je neakceptování vojenských požadavků na zřizování stálých mostů o nosnosti (MLC) 130 tun. EU také nepovažuje využívání říční přepravy z  hlediska vojenských požadavků za významný druh dopravy. Co se týče legislativní situace v rámci ČR, je potřeba prosadit změny v zákonu č. 266/1994 Sb., o dráhách a zákonu č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích v souladu s potřebami ozbrojených sil.

Schopnost manévrového boje je dlouhodobě neodmyslitelným předpokladem pro úspěšné naplňování operačních požadavků a cílů bojové činnosti. Také si musíme uvědomit, že bezpečnost ČR není jen odpovědností Ministerstva obrany ČR, ale i dalších resortů, a tudíž vyžaduje odpovídající součinnost a  společný zájem. Mělo by být doslova věcí nás všech zabezpečit věrohodnou schopnost státu bránit se a vytvářet podmínky pro zapojení obranných sil státu do organizace kolektivní obrany členských států NATO.

Zdroj: A report Ministerstva obrany ČR č. 4/2020