Rotný Ondřej Skočík za svůj život profesionálního vojáka vyzkoušel hned několik útvarů v Armádě České republiky. Poté, co se z osobních důvodů rozhodl z armády na čas odejít, okamžitě se přihlásil do Aktivní zálohy (AZ) a poznal tak i život vojáka v AZ. K práci vojáka z povolání se však relativně brzy opět vrátil a v AČR slouží dodnes. Ondřeje jsme se ohledně jeho zajímavé kariéry zeptali na pár otázek.

1) Můžete nám krátce popsat, kde všude jste působil jako profesionální voják, než jste z armády odešel?

Do armády jsem vstoupil k tehdy 153. ženijnímu praporu v Olomouci, kde jsme působil jako ženista. Po dvou letech jsem pak přešel do 4. brn (4. brigáda rychlého nasazení), přesněji do Jindřichova Hradce ke 44. lehkému motorizovanému praporu, kde jsem opět vykovával ženijní odbornost.

Foto: Po dvou letech jsem pak přešel do 4. brn (4. brigáda rychlého nasazení), přesněji do Jindřichova Hradce ke 44. lehkému motorizovanému praporu. (ilustrační foto) | autor: Ondřej Skočík

Následně jsem cca po jednom roce byl na vlastní žádost přeložen na Moravu, kde jsem nastoupil k 72. mechanizovanému praporu do Přáslavic. Tam jsem nastoupil na funkci řidiče pásového bojového vozidla pěchoty BVP-2. Zde jsem strávil celkem 2,5 roku s bezvadnou partou lidí. Odejít do civilu jsem se tehdy rozhodl z osobních důvodů.

Foto: U 72. mechanizovaného praporu jsem strávil celkem 2,5 roku s bezvadnou partou lidí | autor: Ondřej Skočík

2) Jak dlouho jste pak byl v civilu, co jste v něm dělal a chyběla Vám nějakým způsobem armáda?

V civilu jsem pak byl rok a půl. Ano, armáda mi chyběla, ale věděl jsem už tehdy, že se do ní, až se u mě situace stabilizuje, budu chtít vrátit. V civilu jsem se tehdy živil jako řidič u mezinárodní kamionové dopravy. Jen pro zajímavost jsem za tu dobou procestoval celkem 16 zemí, hlavně Balkán, dále Německo a Francie. 

Foto: V civilu jsem se tehdy živil jako řidič u mezinárodní kamionové dopravy | autor: Ondřej Skočík

Armádu jsem však nikdy zcela neopustil, jelikož hned po mém odchodu z AČR jako voják z povolání (VZP) jsem se přihlásil jako voják v Aktivní záloze u AZ 72. mechanizovaného praporu a tam jsem působil ve funkci velitele družstva oprav pásové techniky. Jako voják v AZ jsem nakonec sloužil rok a půl.

3) Jak vzpomínáte na své působení v AZ?

Lidé v AZ, kde jsem působil, byli naprosto skvělí, byli motivovaní se učit/cvičit. Ze strany praporu (72. mpr) nám byli poskytováni ti nejlepší lidé - instruktoři. Během společných cvičení s vojáky z povolání na nás tehdy nikdo nepohlížel „skrze prsty“ a brali nás za parťáky.

Také velení AZ 72. mechanizovaného praporu, bylo podle mých zkušeností složeno z naprostých profesionálů, kteří byli skvělými veliteli.

Foto: Lidé v AZ, kde jsem působil, byli naprosto skvělí, byli motivovaní se učit/cvičit. Ze strany praporu (72. mpr) nám byli poskytováni ti nejlepší lidé. | autor: Ondřej Skočík

Jednu poznámku bych k AZ v rámci poměru konkrétní odbornosti vůči vševojskovému výcviku jednotlivých vojáku v AZ měl.  Osobně bych dal více prostoru právě odbornosti na úkor vševojskovému výcviku.

4) Kdy jste pak přešel z AZ zpět k profíkům? Měl jste vyhlídnutý konkrétní útvar, kde jste chtěl sloužit?

Bylo to cca po roce a půl v AZ (v roce 2018), kdy jsem začal podnikat kroky pro návrat k profíkům. Zajímal jsem se tehdy o konkrétní místo u 26. pvrpz (26. pluk velení, řízení a průzkumu) u strážní jednotky. Nyní u tohoto pluku sloužím již přes 2,5 roku.

5) Za svoji armádní kariéru jste si tedy vyzkoušel několik profesí vojáka z povolání i vojáka v Aktivní záloze. Myslíte si, že je pro člověka vstup k profesionálům jednodušší z řad AZ nebo přímo z civilu?

Myslím si, že lze brát Aktivní zálohu jako jakýsi bonus při pozdějším vstupu k profesionálům, protože voják v AZ získá jistou základní představu, jak vlastně funguje armádní svět.

Pokud jdou do armády lidé přímo civilu, často nemusejí vědět, co přesně od armády chtějí (resp. co armáda chce od nich) a jestli se služba v armádě vůbec potká s jejich představami. Vstup do AZ bych tedy doporučil jako jakousi vstupní bránu. Mám i takový názor, že by měla být služba u AZ např. na tři roky povinná, a to z důvodu alespoň základní občanské vojenské připravenosti.

Foto: Myslím si, že lze brát Aktivní zálohu jako jakýsi bonus při pozdějším vstupu k profesionálům, protože voják v AZ získá jistou základní představu, jak vlastně funguje armádní svět. | autor: Ondřej Skočík

6) Je Vám předchozí zkušenost v AZ nyní u profesionálů v něčem prospěšná?

Pro mě osobně to, vzhledem k mému předchozímu působení u profíků, nebylo nic extra, nic nového jsem se v podstatě nenaučil. Výcvik v AZ byl však veden efektivně a kvalitně. Od svých kolegů - profíků, kteří před tím sloužili v AZ a byla to tehdy na rozdíl ode mě, jejich první zkušenost s armádou vím, že jim služba v AZ v lecčems pomohla.

7) Zmínil jste, že znáte kolegy, kteří se z civilu nejprve přihlásili do AZ a po čase přešli do armády jako vojáci z povolání. Jak tyto kolegy, bývalé vojáky v AZ, vnímají „ostřílení“ vojáci z povolání, kteří do armády vstoupili rovnou k profíkům?

Profesionální vojáci se ke svým kolegům, bývalým vojákům v AZ, chovají normálně. Ale všechno je samozřejmě o lidech. Pokud se nově příchozí voják z povolání, který před tím sloužil v AZ, chová stylem „všude jsem byl a  všechno vím“, vyvolá to samozřejmě u jeho kolegů patřičnou zpětnou vazbu.

8) Změnil se nějak po Vašem opětovném nástupu k profesionálům, Váš pohled na celkovou funkci AZ v AČR?

Nezměnil, naopak po absolvování služby v AZ jsem získal velmi kladnou zkušenost, kterou mohu doporučit.

9) Existuje v rámci AZ a VZP nějaká rivalita či nevraživost? Setkal jste se s něčím podobným osobně?

Nenazval bych to přímo nevraživostí, spíš někdy mírnými obavami. Jako příklad mohu uvést zapůjčení BVP v rámci cvičení AZ. Občas se totiž stane, že zapůjčené BVP není vráceno profíkům v původním stavu, proto ho tito tak trochu neradi půjčují. Jistě víte, že udržet BVP-2 v provozuschopném stavu vydá dost energie a samozřejmě pak člověka naštve, když se stroj někdy vrátí v poněkud jiném stavu, než byl zapůjčen.

10) Jaká byla úroveň Vaší výstroje / výzbroje u AZ a u profesionálů v rámci 72. mpr či 26. pvrpz?

U 72. mpr je vybavení pro vojáka z povolání i vojáka v AZ velmi podobné a podle mě je dostačující, avšak nutno podotknout, že vojáci do své výstroje často investují sami z vlastních prostředků.

Musím také přiznat, že v AZ u 72. mpr bylo vybavení kolikrát lepší, nežli nyní u nás u 26. pvrpz, ale na druhou je třeba brát v potaz rozdílné zaměření jednotek a s tím související úroveň vybavení.

11) Jak se Vás v rámci Vaší současné služby u 26. pvrpz dotkla pandemie koronaviru?

Příslušníci 26. pluk velení, řízení a průzkumu vypomáhali a vypomáhají v různých nemocnicích, domovech důchodců a sociálních zařízeních. Já osobně jsem sloužil v domě důchodců Dolní Cetno a poté v Praze v domově důchodců Vlčí mák v areálu ÚVN. Naposledy jsem pracoval v nemocnici Mladá Boleslav, kde jsem působil jako sanitář na Anesteziologickém a resuscitačním oddělení (ARO).

Foto: Osobně jsem sloužil v domě důchodců Dolní Cetno a poté v Praze v domově důchodců Vlčí mák v areálu ÚVN (na snímku s kolegy). | autor: Ondřej Skočík