V souvislosti s modernizací Armády České republiky se často hovoří o protivzdušné obraně (PVO) – zdali má požadované schopnosti, máme ji v dostatečném rozsahu apod. Česká armáda jako součást NATO svou PVO průběžně upravuje a modernizuje tak, aby byla co nejplatnějším členem Aliance. V této souvislosti jsme si v rámci dalšího dílu našeho diskusního pořadu CZ DIALOGY povídali s vedoucím Oddělení pozemní protivzdušné obrany – náčelníkem pozemní protivzdušné obrany Odboru rozvoje vzdušných sil Sekce rozvoje sil Ministerstva obrany ČR plukovníkem Jaroslavem Daverným.

Video: Rozhovor s náčelníkem pozemní protivzdušné obrany AČR plk. Jaroslavem Daverným / CZ DEFENCE

Podle plukovníka Daverného má současná protivzdušná obrana svoji aktivní a pasivní část. Aktivní část je takzvaný systém působení na nepřítele přímo na jeho území, k čemuž se mohou využívat všechny prostředky, od průzkumu až po fyzické ničení nebo znemožnění přiblížení nepřítele. Pak je zde pasivní část, tedy obranná, kdy se jedná o prostředky, které umí sestřelit například letadlo před našimi objekty, které jsou předmětem obrany. „Má to ještě takovou odnož v té pasivitě, souhrn dalších opatření, jako je opevňování, maskování, klamání a nějaké další prvky průzkumu nebo zpravodajství, které pomůžou vedení protivzdušné operace. Neznamená to jenom, že stojíme někde s raketami a bráníme objekt,“ říká plukovník Daverný.

V rozhovoru jsme vzpomněli, že před rokem 1989 jsme měli dva typy protivzdušné obrany, a to protivzdušnou obranu státu a protivzdušnou obranu pozemního vojska. Tato kategorizace pak logicky zanikla. Plk. Daverný připomněl, že dnes dělíme PVO podle dvou schopností. Jedna je více zaměřena na obranu objektu, kdy daným objektem může být průmyslový komplex a třeba i uskupení bojových jednotek. „A pak je druhá kategorie, to jsou vysoce mobilní prostředky. Zastaví, vystřelí, jedou pryč. Což se u některých prostředků nedá takto definovat. Všechny tyto prostředky – od detekce cílů, přes rozhodování, působení a vyhodnocení – jsou pak v jedné jediné kategorii. Dnes se to nazývá integrovaná protivzdušná a protiraketová obrana,“ říká plukovník Daverný.

Součástí PVO se díky svým schopnostem stanou i nové letouny F-35. „Letouny F-35 díky svým pokročilým schopnostem právě dokážou ať už ničit protivníka, tak i najít protivníka ještě na jeho území nebo na cestě k nám. To žádný raketový nebo protiletadlový prostředek nedokáže na takovou dálku způsobit,“ zmiňuje výhody nového letounu plukovník Daverný. Implementace těchto schopností by pro naši armádu neměl být problémem obsluhy, tedy pilotů a pozemního personálu, ale spíše technickou věcí. „My s tím pracovat umíme. Dneska máme trvalou hotovost, která se už řídí těmito pravidly, vyčleňuje prostory, kam a kdy má letět, jak má působit, kdy se má identifikovat. To všecko je běžná rutina pilotů nebo i pozemních jednotek,“ říká plukovník Daverný.

Zajímalo nás, do jaké míry je současné vybavení systémů PVO AČR kompatibilní s aliančními armádami a jaká je dnes úroveň vzájemného sdílení dat a informací prostřednictvím těchto systémů. Připomeňme, že dnes naše armáda resp. 25. protiletadlový raketový pluk disponuje protiletadlovými raketovými komplety 2K12 KUB a přenosnými protiletadlovými raketovými komplety velmi krátkého dosahu RBS-70 resp. RBS-70NG. „Oba dva tyto systémy mají nad sebou systém velení a řízení, který je dneska po modernizaci schopen se připojit v podstatě na jakoukoliv alianční jednotku. My to samozřejmě pravidelně zkoušíme a testujeme. Naposled na podzim byla ta jednotka v Dánsku,“ říká náčelník pozemní protivzdušné obrany AČR. Zjednodušeně se dá říci, že se vojáci v rámci společného cvičení seznámí s protokolem, který přenáší data apod., na místě. „Jeden den přišel Brit a řekli si akorát IP adresu a prostě se připojili. Druhý den přišel Holanďan. Takhle to funguje. Samozřejmě je potřeba to neustále modernizovat, pořád tomu dávat nové a nové prvky, které se objevují, a to ať už na základě vývoje nebo zjištění nějakých chyb,“ představuje praktické zkušenosti našich vojáků v rámci aliančních jednotek plukovník Daverný.

V rámci taktiky a operačních schopností v rámci NATO pak dochází k vrstvení sil a cílů. Podle plk. Daverného dnešní protivzdušná obrana musí být vrstvená. „Začínáme tou spodní vrstvou, kdy na pár kilometrů dokážeme něčemu zabránit, něco sestřelit. Pokud tam jsme. Pak je střední vrstva od 15 do 50 km, pak ještě dlouhá vrstva od 50 do 100 km a poté jsou protiraketové vrstvy nižší a vyšší,“ popisuje plukovník s tím, že se jedná o základ v rámci plánování, rozmístění nebo operací.

Současná schopnost naší armády je zaměřená spíše na blízké cíle do 25 kilometrů. Změnu v kvalitě PVO pak přinese zavedení izraelského systému Spyder do výzbroje Armády ČR. „Dneska máme čtyři baterie KUB a budeme mít čtyři baterie Spyder. Náš plán je, že od 1. 1. 2028 budou tyto systémy operačně nasaditelné,“ říká náčelník pozemní protivzdušné obrany AČR. A bude se skutečně jednat o technologický skok. „Já jsem vždycky opatrný říkat o kolik. Možná použiji příklad. Pokud baterie – jednotka KUB – dneska střílí, tak střílí na jeden cíl. Dokud raketa letí, není možné nic jiného udělat. Pokud to bude baterie Spyder, tak bude napadeno násobně více cílů v jeden okamžik. Ještě to má ten aspekt, že systém nestojí na jednom místě, ale zařízení mohou být od sebe až deset kilometrů, takže se ještě roztáhnou v prostoru, čímž se násobně zvětšují dosah a možnosti,“ popisuje plukovník Daverný.

Současné válečné konflikty jsou pro AČR, stejně jako pro ostatní armády, samozřejmě zdrojem cenných zkušeností a poučení. Patří mezi ně i zkušenosti s použitím tzv. FPV (First-person view) a kamikadze dronů na Ukrajině. Podle plk. Daverného to ale v současné době trend pro naši armádu není. „My používáme určité drony, používáme je i k ničení nepřátelských dronů, ať už elektronicky nebo i fyzicky. Má to pořád hodně technických omezení. Výborné je, že většina dronů, ať už FPV nebo dalších, se dokáže vyrobit i v ČR, takže se k tomu někdy určitě dopracujeme,“ říká plk. Daverný.

Česká republika je také součástí pracovní skupiny v rámci NATO, která řeší Counter UAS – tedy protidronové prostředky. „Ono to na první pohled vždycky vypadá jednoduše, ale technicky, fyzicky a pro naši potřebu to může být komplikované,“ říká plukovník Daverný a upozorňuje na vysokou pravděpodobnost vzájemných nehod dronů. Proto se zástupci české armády účastní různých testování – od záchytných sítí až po fyzické sestřelení. Dalším problémem je dlouhá lhůta při pořizování těchto prostředků, kdy v horizontu 10 let při dynamice vývoje už nároky na funkci nemusejí platit.

Nicméně ukrajinské bojiště inspiraci v rámci využití bezpilotních prostředků bezpochyby přináší. A nejde jen o využití dronů při průzkumu, ale i při dalších činnostech. Jako důležitý moment se pak ukazuje koordinace těchto prostředků. „Jestliže se na jednom kilometru bude najednou pohybovat deset dronů cizích nebo vlastních, tak my to musíme umět rozlišit. Musíme to dát vědět našim jednotkám, aby po nich nestříleli,“ upozorňuje na tuto problematiku plk. Daverný. Asi nejdůležitějším úkolem dneška je, aby se k palebnému prvku včas dostala ta správná informace. „My se současně zabýváme i tím, jak to vlastně řídit. Dneska asi hodně mladých lidí umí pomocí telefonu ovládat dron, ale takhle kdyby to udělal každý, tak to asi nebude úplně jasné na bojišti. Nedá se to úplně zjednodušit. Zkušenosti sbíráme,“ říká plukovník Daverný a doplňuje, že ukrajinští zástupci jezdí do všech pracovních skupin Aliance a pravidelně informují o tom, jaká je ukrajinská taktika nebo jak se mění ta nepřátelská.

Právě tyto zkušenosti z reálného bojiště přinášejí řešení pro efektivnější ochranu sofistikovaných systémů Spyder tak, aby je daleko triviálnější sebevražedné drony nemohly ohrozit. „Dokážeme udělat elektronickou bublinu 300 metrů okolo. Nedoletí tam vůbec nic, ale to zařízení něco stojí. A když si představíte, že jenom Spyder bude mít se všemi bateriemi dohromady 40 aut, potřebujete to čtyřicetkrát,“ upozorňuje plk. Daverný. 

Důležitým prvkem schopností armád se v poslední době ukazuje mobilita. Takovou technologií naše armáda v současnosti nedisponuje. „Nicméně systém RBS, který máme, jsme si vyzkoušeli, když byly tři rotace v Pobaltí s německými tankovými i jinými jednotkami,“ říká plukovník Daverný. V rámci těchto cvičení došlo i na zkoušku systému MANPAD u RBS-70NG. „Věřím, že do konce roku budeme mít smlouvu a pro RBS-70NG budeme mít podvozkovou platformu s dálkově ovládanou věží, což nám zabezpečí právě mobilitu,“ říká plk. Daverný. Podobný trend se pak bude snažit armáda nastavit také u systému Spyder. Ten sice nedisponuje mobilními schopnostmi, nicméně střelba a případný přesun jsou podle něj minutovou záležitostí, což podporuje celkovou mobilitu systému PVO.

Stejně jako u ostatních schopností armády je i u PVO klíčový výcvik. V letošním roce měli vybraní příslušníci 25. protiletadlového raketového pluku mimo jiné možnost vyzkoušet si reálnou střelbu systémem RBS-70 proti íránským sebevražedným dronům Šáhid-136. „Je to samozřejmě finančně i organizačně náročné. Nicméně my máme trenažéry, které naprosto vyhovují našemu výcviku a dokáží modelovou situaci věrně simulovat. Ti, co mají nejlepší výsledky, potom mají možnost zkusit si to naostro,“ říká v rozhovoru náčelník pozemní protivzdušné obrany AČR plukovník Jaroslav Daverný. Celý rozhovor můžete zhlédnout v úvodu tohoto článku.

Zdroj: CZ DEFENCE