Několik mrtvých a raněných, ale také zkušenosti, které žádný simulátor ani výcvikový prostor nenahradí. Tak vypadá Bagrám, místo, které je dodnes pro Armádu České republiky nejnáročnějším s ohledem na nasazení a počet obětí, avšak také nejužitečnějším. V novodobé historii si řada lidí vzpomene kupříkladnu na základnu Šajkovac v Kosovu, nicméně nasazení v Afghánistánu je tou největší zkušeností na mezinárodním poli. Konec působení našich vojáků v Afghánistánu se neodvratně blíží. Co dál?

Foto: Konec působení našich vojáků v Afghánistánu se neodvratně blíží. Co dál?  | army.cz

V Afghánistánu v rámci misí zemřelo 14 českých vojáků. V roce 2007 zahynul rotný Nikolaj Martynov. V roce 2008 v Afghánistánu zemřeli praporčík Milan Štěrba a rotný Radim Vaculík. V roce 2011 zahynuli rotmistři Robert Vyroubal a Adrian Werner. V roce 2014 zabilo improvizované výbušné zařízení rotmistry Davida Beneše a Jaroslava Lieskovana, četaře Ivo Klusáka, desátníky Libora Ligače a Jana Šenkýře. V roce 2018 se oběťmi stali rotný Martin Marcin, desátníci Kamil Beneš a Patrik Štěpánek. Poslední obětí se stal v oblasti Hérat rotný Tomáš Procházka, otec dvou dětí. Velice smutná bilance má jedno společné – všichni padlí vojáci patřili ke strážním rotám, či skupinám, které dělají průzkum a patrolu. Šlo o krvavou oběť na již tak krvavý oltář obětí napříč zeměmi, které v Afghánistánu mají své vojáky.

Foto: V Afghánistánu v rámci misí zemřelo 14 českých vojáků. | army.cz

Když odhlédneme od této smutné bilance, musíme se podívat zcela upřímně i na přínos. Mise v Afghánistánu nám dává ty nejlepší zkušenosti z bojového prostředí, vojáci jsou v mezinárodních týmech, nespoléhají se pouze na sebe, ale na celou škálu podpůrných prvků. Jsou zde letečtí návodčí, combat medici, bojovníci, průzkumníci, odstřelovači atp. Zkrátka Afghánistán není žádnou pozorovatelskou misí, či místem, kde svoji přítomností se snažíme odstrašit potencionálního protivníka jak tomu je kupříkladu v Pobaltí. Zde je vše skutečné a bolestivě vykoupené, nicméně armáda zde získává každý den nedocenitelné zkušenosti. Každá patrola, příprava na patrolu, každá koordinace, vše se počítá. 

A co bude dál? Jak již bylo psáno v předešlém článku, nyní se armáda soustředí převážně na mentoring a lékařskou podporu. Na jednu stranu půjde také o náročné nasazení, na druhou stranu praktická absence výjezdů ze základen (nepočítejme 601.skss, kteří fungují prakticky v utajeném režimu a o jejichž krocích se nemluví), půjde o rutinu, kde hlavním bonusem bude i nadále zachované mezinárodní prostředí. A také je otázkou, jak dlouho tomu tak bude. Stačí, aby Donald Trump vyslyšel kritiky mise, vojáky stáhl a tím se samozřejmě kompletně stahujeme i my. Tedy i z Kábulu.

Foto: Mise v Afghánistánu nám dává ty nejlepší zkušenosti z bojového prostředí | army.cz

Armáda se aktuálně zaměří pravděpodobně na oblast Mali, kde lze získávat také řadu zkušeností ať již s ohledem na strážení velitelství mise v Bamaku, tak výcvikové a jiné aktivity v oblasti Koulikoro. Opakované útoky islamistů dávají tušit, že ani zde nebude klid. Každá ztráta lidského života je bolestivá, ze které se je třeba poučit a chyby neopakovat. Ovšem potřeba reálného nasazení stále bude vojáky všech zemí vystavovat všanc smrti, to je úděl, se kterým svoji práci a poslání vojáci dělají a my ostatní jim za to můžeme být vděčni.