Válka na Ukrajině trvá už tři roky a denně si vybírá své další oběti. V rámci hledání mírových řešení pak zejména nedávná mnichovská bezpečnostní konference ukázala, že v rámci Severoatlantické aliance existují dva způsoby mírového řešení rusko-ukrajinského konfliktu – americký a evropský (státy EU). Obě řešení v poslední době nabrala na obrátkách. Připravuje se setkání zástupců USA a Ruska v Saúdské Arábii. Společný postup chce s některými státy EU probrat francouzský prezident Macron. Zároveň se čím dál více ukazuje, že vliv velmocí po skončení konfliktu na Ukrajině bude větší, než si dnes dokážeme představit. Nejen o tom jsme si povídali v dalším díle našeho pořadu CZ DIALOGY s vojenským historikem Univerzity obrany a Masarykovy univerzity v Brně Tomášem Řepou.

Video: Rozhovor s vojenským historikem Tomášem Řepou / CZ DEFENCE

Hodnocení, o jaký typ konfliktu se v rámci války na Ukrajině jedná, není snadné. Podle Tomáše Řepy je to něco mezi první a druhou světovou válkou. „Není tak pohyblivá, jako byla druhá světová válka. Tam rozhodovalo letectvo, masivní údery dělostřelectva, pohyb tankových jednotek. Ale zároveň to není úplně klasická zákopová válka, protože nějaká pohyblivost vojsk zůstala. Je vidět, že protivníka lze ještě překvapit. O tom svědčí způsob převedení konfliktu do manévrově většího prostoru, jak to zkusili Ukrajinci v Kurské oblasti a doposud tam vzdorují. To třeba už v závěru první světové války bylo skoro nemožné,“ srovnává Řepa, podle kterého nelze ani jednoduše identifikovat, o co vlastně Rusku v této válce jde. Nabízí se sice územní zisk, podle Řepy však úroveň území, která se Rusku podařilo v novodobé historii dobýt, jako například část původního území Finska, jasně ukazuje, že Rusko není dobrým správcem. Je tak potřeba za tímto konfliktem hledat souběh vícero věcí – území, suroviny, vliv na ostatní země Evropy. „Je to i souboj o imperiální minulost. Zároveň je však potřeba rovnou říct, že tím, jak se zhoršuje současnost, Rusko ztrácí svou budoucnost, protože chce zkrátka velikost nového carského systému. Sovětští vládci vlastně vždy usilovali o něco podobného, zkrátka o impérium. A Kreml se tím nikdy netajil, že chce obnovit své sféry vlivu. Čili to je něco velmi závažného, což bychom neměli brát na lehkou váhu,“ hodnotí Řepa.

V souvislosti s vedením Ruska jsme se během rozhovoru dotkli specifických způsobů vlády některých prezidentů. „To je taky zajímavé, Gorbačov se dostal do čela sovětského politbyra i díky tomu, že předem neříkal, že bude velký reformátor. On tím hodně lidí překvapil. Sovětská veřejnost to nepřijala a dodnes je doma nesnášen. Za Jelcina to byl opravdu takový posttransformační chaos. No a Putin? Ten přišel s tím, že se zase vrátí k vládě tvrdé ruky. To jsme mohli vidět i na tom, jak se zvýšil počet politických disidentů a jak se zpřísňovaly tresty. A Navalnyj? Teď je to skoro roční výročí, co zemřel. Zaplatil životem a mnozí jiní také,“ upozorňuje vojenský historik. Podle Řepy je až tragikomické, jak často se děje, že nějaký třeba vrcholný představitel určité společnosti „vypadne z okna“ nebo se mu stane nějaká jiná „nehoda“. Takovým typickým příkladem je například osud Jevgenije Prigožina. „Jako další příklad poslouží historka ze života J. V. Stalina: Když byl Stalin ve svém posledním vyhnanství, tak se v jedné vesnici rozvodnil potok a spousta vesničanů se tam utopilo, utopil se i kůň. Stalina to trochu překvapilo a ptal se místních, kolik lidí zahynulo. Oni říkali: Lidí máme dost, ale ten utopený kůň, to je problém. Bez toho se jen tak neobejdeme,“ popisuje ruskou mentalitu Tomáš Řepa.

Jak již bylo v úvodu zmíněno, vyjednávání o míru na Ukrajině se rozběhla minimálně ve dvou liniích a nás zajímalo, jakou roli bude v této situaci hrát Evropa? „Pořád si říkáme, jak je Evropa slabá. Bohužel je slabá kvůli chování politiků, ale ne kvůli ekonomickým a jiným parametrům, které by se daly ještě vylepšit, kdybychom dejme tomu dělali rozhodnější kroky,“ domnívá se Řepa.

Důležitá bude i role velmocí, zejména pak Číny a Indie. Kdyby totiž ostatní velmoci do současného konfliktu nezasahovaly, byl by podle Tomáš Řepy celý konflikt již dávno vyřešen. „Ukrajina soupeří mnoho století. Vždycky byla v nějaké pomyslné sféře, na křižovatkách cest, ve sférách vlivu a tak dále. Podobným příměrem z dějin by mohla pro Evropu být klidně i třicetiletá válka. Zdánlivě náboženský konflikt, kde jedna mocnost bojovala proti jiné. Když se vyčerpala, nahradila jí nějaká jiná. Tak je to třeba i v souboji o Sýrii, tam se to taky vystřídalo. Paleta byla poměrně široká a všichni hájili nějakým způsobem svoje zájmy. Jiné hájilo Turecko, jiné Írán a tak dále. A na Ukrajině je to vlastně velmi podobné. Koho by napadlo, že budou na Ukrajině nasazeni i Severokorejci? Co oni mají společného s Evropou? Co mají společného s nějakým konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou? Jednoznačně nic,“ říká v rozhovoru Tomáš Řepa. 

Zároveň však upozorňuje, že účast severokorejské armády na Ukrajině je vzkazem pro Jihokorejce či třeba Japonsko. „Když prapůvodně vypukla válka v Donbase, Čína z toho nebyla nijak nadšená, protože hodně investovala i do té úrodné černé země, která na Ukrajině je, protože Číňané jsou ekonomická velmoc více než vojenská. Z jejich úhlu pohledu udělali Rusové chybu a Rusko je nyní z pohledu Číny jen surovinovým přívěškem, vazalem,“ říká Řepa, který zároveň připomíná aktivity Číny za Uralem a na Dálném východě.

I proto je jisté, že tento konflikt přepíše světovou politickou mapu, i když ne zřejmě v nějakých nových hranicích států. Nejde totiž jen o území současných bojů na Ukrajině, je to vidět třeba i na Středním východě a v okolí Kavkazu. „Intenzivní válka, jakou si Rusko vybralo, si vybírá svoji daň někde jinde. Bude se to projevovat i do budoucna a nebude to mít vliv jen na přímé aktéry tohoto konfliktu,“ domnívá se historik Tomáš Řepa.

V rámci konfliktu na Ukrajině jsme se dále bavili o vlivu sociálních sítí, respektive médií a o jednotlivých zájmech světových velmocí. Pokud se chcete dozvědět více, pusťte si celý rozhovor v úvodu tohoto článku.

Zdroj: CZ DEFENCE