V poslední době se v souvislosti s ukrajinskou válkou a celkovým zhoršením bezpečnostní situace v Evropě, ale i v návaznosti na připravovanou akvizici nových BVP a již probíhající dodávky tanků Leopard 2, objevují diskuse, jakým způsobem lze ještě dále navýšit bojové schopnosti Armády České republiky. Nemalou roli v tomto samozřejmě hrají i postupně se zvyšující výdaje na obranu, kdy má resort obrany konečně relativně dostatek peněz pro potřebné nákupy. Často zmiňovanou cestou, jak navýšit schopnosti pozemního vojska AČR, jsou pak tzv. vozidla palebné podpory, tedy vozidla disponující věží s velkorážovým kanonem 105-120 mm na podvozku pásových či kolových BVP.

Tyto úvahy jsou do jisté míry oprávněné, pokud vezmeme v úvahu, že bude mít AČR i po zmíněných akvizicích nové techniky stále relativně nízké početní stavy zbraňových systémů. Nových pásových BVP má být 210 kusů, a tanků by AČR měla mít jen jediný prapor. Případná akvizice systémů palebné podpory, které by sdílely podvozek s připravovanými pásovými obrněnými vozidly či již provozovanými kolovými obrněnci Pandur II, je tak logická. Přesto je otázkou, jaké systémy palebné podpory vlastně AČR potřebuje.

Pásová vozidla palebné podpory

Nejčastěji jsou v rámci různých diskusí zmiňována pásová vozidla palebné podpory, někdy také označovaná jako lehké tanky. Tato vozidla se totiž dřívějším lehkým tankům velmi podobají, a v mnoha směrech je dokonce předčí. Moderní vozidla se totiž díky své mohutné palebné síle tvořené kanony 90-120 mm vyrovnají i plnohodnotným MBT, od kterých se liší jen nižší pancéřovou ochranou, a díky tomu i výrazně nižší hmotností. Proto byla tato vozidla svého času zmiňována coby možná náhrada tanků T-72.

V rámci kategorie pásových vozidel palebné podpory vznikla celá řada různých typů. Ze západních vozidel lze zmínit např. vozidla CV90105/120, dále velmi podobný typ ASCOD 2 105/120. Především typ CV90 105/120 je často zmiňován, a to v souvislosti s připravovanou akvizicí BVP CV90 MkIV pro AČR. Je však otázkou, zda by právě takováto vozidla byla pro AČR skutečně tím správným řešením. Je třeba říci, že vozidla palebné podpory na bázi pásových BVP jsou v lecčem kontroverzní kategorií s celou řadou nedostatků. Ty jsou především důsledkem toho, že pásový podvozek BVP je primárně určen pro přepravu vojáků, a nikoliv pro nesení věže s velkorážovým kanonem. Z toho důvodu mají vozidla palebné podpory ne zcela optimálně využitý vnitřní prostor. V některých případech takové vozidlo nemá ani efektivně vyřešené umístění zásoby munice, a proto je schopno vézt jen menší počet nábojů (10-12 ks), umístěných ve věži. Objevily se sice i konstrukce, které nesou vyšší zásobu munice v bývalém prostoru výsadku, avšak ani toto řešení není ideální. Válka na Ukrajině a zkušenosti s nasazením tanků T-72 (které mají také nevhodně uloženou munici) totiž jasně ukazují, jak moc je právě správné uložení munice v obrněném vozidle důležité.

Ohledně rozšíření vozidel palebné podpory zkonstruovaných na bázi pásových BVP také vypovídá fakt, že např. již zmíněný typ CV90105/120 je výrobcem nabízen již mnoho let (CV90105 TML od roku 1993, CV90120 od roku 1998), a přesto si tato vozidla dosud žádná armáda nepořídila. Vozidla ASCOD 105 si pak před lety v malém počtu 15 kusů pořídilo Thajsko, a vozidla ASCOD 2 120 si v současné době pořizují Filipíny, avšak také jen v omezeném počtu 20 ks. Vozidlo palebné podpory vybavené kanonem 105 a 120 mm vzniklo i na bázi německého BVP Marder, ale dosud se mu nepodařilo najít jediného zákazníka, a to i přes masivní reklamní kampaň výrobce. Nutno říci, že podobně si vedou i další konstrukce jako např. společný belgicko-jihokorejský (CMI Defence a Hanwha Defense) projekt vozidla K21-105. Ani tato vozidla dosud nedosáhla sériové výroby.

Foto: CV90105 | BAE Systems Hägglunds

Je tak otázkou, zda by tento typ vozidel byl pro naši armádu přínosem ve smyslu možného začlenění do struktury AČR, jejich role a úkolů, které by měly tato vozidla plnit. AČR dnes disponuje pouze jedním těžkým útvarem – 7. mechanizovanou brigádou (7. mb), do jejíž struktury budou v následujících letech začleněna nová BVP. Tato brigáda bude disponovat i tankovým praporem vybaveným německými tanky Leopard 2, které budou její hlavní silou. Hypoteticky by pak bylo možné vozidla palebné podpory s velkorážovým kanonem začlenit do struktury jednotlivých praporů. V takovém případě by však jednotlivé mechanizované prapory výrazně „ztěžkly“, a byla by náročnější logistika (minimálně z důvodu zabezpečení dalšího typu munice).

Foto: Vozidlo palebné podpory ASCOD 42 s věží Hitfact 120 mm | General Dynamics European Land Systems

Kolová vozidla palebné podpory

Zajímavější resp. přínosnější pro AČR by pak mohla být kategorie vozidel palebné podpory zkonstruovaná na bázi podvozku kolového, někdy nazývána jako kolové stíhače tanků. Tato kategorie se rozšířila především v letech devadesátých a na přelomu století, tedy v době velkých expedic a zahraničních misí. Pro tyto mise se totiž nehodila těžká pásová technika v podobě tanků nebo pásových BVP a jako vhodnější se naopak prokázaly klasické kolové obrněné transportéry, především ve verzi 8x8. Praxe však také ukázala, že je třeba tato vozidla vybavit i dostatečnou palebnou silou. Kolové typy tak byly nejprve osazeny kanony 30-40 mm, a následně i kanony vyšší ráže,  tedy 90-105, případně i 120 mm, aby se tím u expedičních jednotek vyvážila absence tanků.

Tato kategorie kolových vozidel palebné podpory je ve světě stále poměrně rozšířená. Dalo by se dokonce říci, že neexistuje žádný typ kolového obrněného transportéru, který by nedisponoval verzí vybavenou velkorážovým kanonem. Např. v belgické armádě ve velkých počtech slouží vozidla Mowag Piranha, která jsou vybavena kanonem 90 mm.

Foto: Mowag Piranha IIIC DF 90 | MO Belgie

Poněkud odlišná je situace italské armády, která původně disponovala kanónovými stíhači B1 Centauro s kanony 105 a 120 mm, avšak do své výzbroje zařadila i kolové BVP vzniklé na bázi tohoto stíhače tanků. Ještě většího rozšíření pak vozidla palebné podpory zkonstruovaná na bázi kolových obrněných vozidel dosáhla v různých rozvojových zemích, včetně regionálních velmocí, jako je Saúdská Arábie apod.

Foto: B1 Centauro se 105mm dělem | Wikimedia Commons / Public domain

Foto: Patria AMV s věží John Cockerill CT-CV 105HP | John Cockerill

Nutno říci, že i tato kategorie má svá negativa, která jsou de facto stejná jako v případě pásových vozidel palebné podpory. Také kolová vozidla palebné podpory mají ne zcela vhodné uložení munice, avšak v případě kolové platformy to vadí poněkud méně.

Foto: Vozidlo Boxer s věží John Cockerill C3105 s dělem ráže 105 mm | KMW

Jak již bylo výše zmíněno, kolová vozidla palebné podpory by v případě potřeby koncepčně do AČR, její struktury i její výzbroje zapadla mnohem lépe nežli vozidla pásová. Předně lze zmínit, že AČR již disponuje vhodným nosičem pro takové vozidlo palebné podpory –  platformou Pandur II CZ 8x8, která v AČR spolehlivě slouží již řadu let. Vozidlům Pandur II je někdy vyčítáno, že představují zastaralou technologii. Ano, nejnovější kolové obrněné transportéry, jako je např. izraelský typ Eitan vážící cca 35 tun, jsou skutečně někde jinde než relativně lehké Pandury, na druhou stranu je třeba uvést, že i lehčí typy kolových obrněných transportérů prokázaly svou užitečnost, a ve světě je o ně stále zájem. Důležité také je, že vozidla Pandur II jsou dnes plně produkovány domácím zbrojním průmyslem, společností Tatra Defence Vehicle, které se ostatně daří Pandury II i exportovat. Navíc válka na Ukrajině (a předtím covidová krize) jasně poukazuje na význam budování domácího zbrojního průmyslu s cílem snížení závislosti na zahraničních dodávkách. Dodávky od domácího dodavatele mají navíc pozitivní přínos pro státní pokladnu. Především právě z těchto důvodů AČR plánuje navýšit počty obrněných transportérů Pandur II. Konkrétní zakázka ještě nebyla uzavřena a nebylo dosud ani definováno, kolik nových Pandurů II si AČR hodlá pořídit, je však pravděpodobné, že k onomu navýšení počtu vozidel skutečně dojde a právě součástí tohoto navýšení by pak mohlo být pořízení vozidel palebné podpory.

Obrněným transportérům Pandur II je někdy také vyčítáno, že mají poměrně slabou výzbroj, tvořenou primárně kanonem Mk44 Bushmaster II ráže 30 mm,  používajícím munici 30x173 mm (stejnou ráží, jakou budou pravděpodobně disponovat i nová pásová BVP CV90 MkIV). Některé moderní kolové obrněné transportéry, resp. BVP však používají kanony vyšší ráže 35, 40 mm, a objevují se i vozidla disponující kanonem 57 mm. Tato kritika je však oprávněná jen zčásti. Pokud se totiž podíváme do výzbroje světových armád, zjistíme, že kanony 30 mm (různých typů munice, své místo má i ruská ráže 30x165 mm) jsou ve světě stále suverénně nejrozšířenější. Zkušenosti z konfliktů poslední doby navíc ukázaly, že ráže 30 mm je postačující, a kanony této ráže dovedou efektivně plnit úkoly, které jsou na kolová BVP kladeny.

Video: Simulace účinku 30mm náboje (3UBR8 APDS) na penetraci bočního pancíře tanku T-72 / YouTube

Jako mnohem lepší řešení než zvyšovat ráži kanonu u všech vozidel se tak jeví ponechat u kolových obrněných transportérů, resp. kolových BVP ráži 30 mm, a tato vozidla doplnit těžší verzí, vybavenou velkorážovým kanonem.

90 mm nebo 105 mm?

Pokud by se armáda rozhodla pořídit kolová vozidla palebné podpory vybavená velkorážovým kanonem, je pak otázkou, jakou ráži by měl daný kanon mít. Faktem je, že zatím neexistuje verze vozidla Pandur II s dělem ráže 120 mm. Reálně se tak lze v případě potřeby rozhodovat pouze mezi rážemi 90 a 105 mm.

Kanony 90 mm samozřejmě mají ve srovnání s ráží 105 mm nižší výkon, na druhou stranu zkušenosti z různých konfliktů naznačují, že i tyto kanony jsou dostačující. Především se ukázalo, že kanony ráže 90 mm se výborně hodí pro úkoly palebné podpory, pro likvidaci různých bojových postavení atd. Konkrétně lze poukázat na výborné zkušenosti belgické armády, která má 90mm kanony osazeny svá vozidla Piranha III, ale i na zkušenosti francouzské armády a celé řady rozvojových zemí, které používají vozidla ERC-90, AML-90 atd. Důležitým faktem také je, že v ráži 90 mm existuje celá řada různých typů munice.

Kanony 105 mm mají vyšší výkony a vyšší účinek v cíli. Ne vždy je ale tento výkon využit skutečně efektivně, a právě to je důvod, proč si i nadále zachovávají své místo kanony ráže 90 mm. Kanony 105 mm jsou vhodné zejména pro boj s obrněnými cíli – a to i s tanky. Dokážou se prosadit dokonce i v boji s takovými tanky, jako je T-72. Obdobně jako u ráže 90 mm je pak výhodou existence široké škály moderní, dobře dostupné a relativně levné munice, standardizované v NATO. Verze vozidla Pandur II vyzbrojená kanonem 105 mm byla již v minulosti výrobcem zkonstruována a vyzkoušena, proto by zahájení sériové výroby a případné zavedení takového vozidla do výzbroje AČR bylo poměrně snadné. Pro výrobce by však zřejmě v případě potřeby nebyl problém vyvinout i variantu s 90mm kanonem.

Závěr

Přestože útvary 7. mechanizované brigády vybavené pásovými BVP verzi vozidla palebné podpory do značné míry nepotřebují (vyjma samohybných minometů), 4. brigáda rychlého nasazení, která je v současnosti vybavena obrněnými transportéry Pandur II 8x8, nějaký prostředek palebné podpory postrádá. Přestože armáda do budoucna počítá v rámci palebné podpory se zavedením samohybných minometů, jako další možné řešení se jeví právě specializované verze kolových vozidel nesoucí velkorážový kanon. Zkušenosti z asymetrických konfliktů pak ukázaly poněkud překvapivý fakt, že je vhodné mít takováto vozidla již na úrovni praporu, a nikoliv jako samostatnou jednotku na úrovni brigády. Je pak otázkou, kolik takových vozidel palebné podpory by AČR potřebovala. Jako možné řešení se jeví mít u každého praporu jednotku palebné podpory disponující 10 až 14 vozidly.

Zdroj: AČR, KVAČR, janes.com