Vyčkávací munice resp. sebevražedné drony hrají na ukrajinském bojišti významnou roli, o čemž svědčí zejména ruská modernizace hojně využívaného typu vyčkávací munice Lancet. Ruskému zbrojnímu průmyslu se tak i přes sankce daří nadále tento typ vyčkávací munice vylepšovat a bude tak otázkou, jak na tento fakt zareagují armády NATO.

Původní verze vyčkávací munice Lancet byla vyvinuta firmou ZALA Aero. Lancet může sloužit jako průzkumný či úderný prostředek. Původní verze vydrží ve vzduchu zhruba půl hodiny a může nést širokou škálu hlavic o hmotnosti 1 kg.

Na základě zkušeností z války na Ukrajině pak firma ZALA Aero vyvinula a dále vyvíjí modernizovanou verzi Lancetu, která ve vzduchu vydrží hodinu a je schopna nést těžší hlavici. K tomu má nejnovější verze Lancetu schopnost komunikace v rámci hejna nebo roje těchto strojů tak, že jednotliví členové hejna/roje jsou schopni navzájem si předávat informace o jednotlivých cílech v dané oblasti na základě přednastavených požadavků. Novinou jsou také tubusy, které umožňují jednodušší odpalování této vyčkávací munice. V této souvislosti byl představen model mobilního odpalovacího zařízení na kolovém podvozku 6x6, který je schopen nést až 16 zmíněných tubusů pro odpalování vyčkávaví munice. Toto mobilní odpalovací zařízení je tak údajně schopno odpálit až 64 kusů Lancetů.

Ruská státní televize Rossija 1 navíc nedávno přinesla informaci o ztrojnásobení dosavadní produkce Lancetů, což je (za předpokladu, že se nejedná o úmyslné nadhodnocení produkce v rámci ruské dezinformační kampaně) velmi znepokojivá zpráva. Přestože ruský zbrojní průmysl do jisté míry vykazuje tendenci rostoucí produkce, je otázkou, zda se jeho společnostem skutečně podařilo produkci Lancetů ztrojnásobit, a to i s přihlédnutím k pokročilosti daného prostředku.

Nejen na základě výše uvedeného je zapotřebí vyčkávací munici a její roli na moderním bojišti věnovat zvýšenou pozornost. Jedná se o poměrně levný bojový prostředek, jehož účinnost je neoddiskutovatelná a jehož možné využití (ale i obrana proti těmto prostředkům) ze stran členských států Aliance je na pořadu dne. 

Co se týče možného využití ze strany členských států Aliance, jedná se zejména o rozsáhlou akvizici těchto prostředků tak, aby jimi byly vybaveny prakticky všechny jednotky, které by vyčkávací munici mohly využít jako „palebnou podporu“. Dalším logickým cílem by mělo být umístění této munice na kolová či pásová vozidla tak, aby došlo k navýšení mobility a vojáci nebyli nuceni tyto prostředky odpalovat pouze z jednoduchého katapultu, který je sice účinný, avšak poměrně nepohyblivý.  V případě AČR se nabízí možnost umístit odpalovací zařízení (ve formě rozšíření výzbroje či speciálního vozidla) na vozidla Pandur II 8x8 nebo další kolová vozidla, která jsou ve výzbroji AČR. Otázkou pak je, zdali tyto odpalovací zařízení integrovat také na pásová vozidla CV90 či případně do výzbroje nových tanků, se kterými AČR počítá v letech 2027-2030.

Pokud se budeme bavit o obranných prostředcích proti vyčkávací munici, je třeba vzít v úvahu zejména hlavňové prostředky protivzdušné obrany krátkého a velmi krátkého dosahu a čerpat ze zkušeností ze současné války na Ukrajině. Do budoucna lze také uvažovat o laserových prostředcích, resp. prostředcích elektromagnetického boje obecně.

AČR je v rámci akvizice vyčkávací munice na velmi dobré cestě, kdy v současnosti vyjednává s konkrétním dodavatelem. Zmíněným dodavatelem je podle všeho německá společnost Rheinmetall resp. izraelská firma UVision, která vyvinula systém zvaný Hero. Ten zahrnuje pět typů sebevražedných dronů v hmotnostních kategoriích 3–125 kg s hlavicí o hmotnosti 0,5–50 kg a dosahem 10–200 km. Armáda aktuálně hodlá pořídit deset souprav vyčkávací munice určených pro jednotky pozemních sil.

Během letošních Dnů NATO v Ostravě se mohli návštěvníci v expozici pardubické společnosti Retia z holdingu Czechoslovak Group dozvědět, že se tato společnost podílí na průmyslové spolupráci při integraci typu Hero-120, tedy většího z obou taktických sebevražedných dronů rodiny Hero. Jde o sebevražedný dron o hmotnosti 12 kg, z čehož hlavice činí 4,5 kg. Má dosah 40 km a výdrž 60 minut. Počet deseti souprav (pozemní řídící stanice a ovládací konzole) svědčí o tom , že jde z hlediska Armády České republiky o pilotní projekt, jehož smyslem je zavedení systému do výzbroje a výcvik obsluhy. V budoucnosti pak budou nevyhnutelně nutné objednávky řádově vyšších počtů souprav a nejen typu Hero-120, ale možná také větších operačních dronů Hero-400, 900 či 1250, nebo naopak menších Hero-30.

Vyčkávací munice je pro mnoho armád novinkou, a nelze tak očekávat, že AČR a další armády budou připraveny k nasazení tohoto druhu munice ihned. Pouhou akvizicí vyčkávací munice však celý proces teprve začíná a je třeba paralelně uvažovat o případné integraci těchto systémů na kolový či pásový podvozek, ať už jako rozšíření výzbroje dosavadních či budoucí vozidel AČR (KBVP, tanky apod.) nebo jako speciální vozidlo nesoucí pouze odpalovací kontejnery s vyčkávací municí, jako má např. americká námořní pěchota (USMC) ve formě vozidel LAV-25.

Zdroje: Rheinmetall, UVision, The Drive, Army Recognition