V posledních týdnech Ukrajina zveřejnila několik dosud neznámých zbraňových projektů. Spolu s již zavedenými systémy v ukrajinské výzbroji a dříve zveřejněnými projekty ve vývoji je možné odhadnout, jakou techniku Kyjev hodlá v budoucnu nasadit. Navzdory posilování domácího obranného průmyslu se Ukrajinci nadále musí spoléhat na západní dodávky. Bez nich by například jen obtížně dovedli útočit na ruské cíle hluboko za frontovou linií. 

„Náš obranný průmysl a naše věda. Jejich um a práce nás posílily, protože 30 % všeho, co měli naši chlapi letos na bojišti, bylo vyrobeno na Ukrajině,“ uvedl ve svém novoročním projevu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. „Ukrajina zase vyrábí vlastní rakety. A poprvé produkuje více než milion bezpilotních letounů za rok. Nutí nepřítele, aby se naučil ukrajinsky. Paljanycja, Peklo, Ruta... To všechno jsou naše argumenty, argumenty pro spravedlivý mír.“

Prezident Zelenskyj nehodlá zůstat pouze u slov. Ukrajinci se usilovně snaží pozvednout své výrobní kapacity na vyšší úroveň a investují své cenné zdroje do nových zbrojních projektů, jež Kyjevu mají přinést spravedlivý mír. Níže uvedený přehled z otevřených zdrojů přináší několik systémů, které Rusy možná brzy přinutí usednout k jednacímu stolu. Jako první uveďme vrtulový bezpilotní letoun s dlouhým doletem Lord. Tento dron dokáže nést užitečné zatížení o hmotnosti 22 kg, jež může zahrnovat jak konvenční bojové hlavice, tak funkční vybavení (např. pro průzkum nebo přepravu). Další údaje se různí, při cestovní rychlosti 150 – 300 km/h systém Lord urazí vzdálenost mezi 750 – 2000 km. Pravděpodobně se jedná o vylepšenou verzi improvizovaných, čárku původně dvoumístných letounů, které Ukrajina využila bezpilotně k útokům hluboko na ruském území. Ruskojazyčná média přinesla zprávu o nalezení trosek tohoto dronu, ty se ale podle internetových stránek hartpunkt neshodují s veřejně přístupnými fotografiemi Lordů. Není proto jasné, zda byl tento dron již ze strany Ukrajinců v boji využit.

Dalším systémem v dnešním přehledu je „raketový dron“ dlouhého doletu Paljanycja (slovo původně označující domácí ukrajinský chléb). Jeho maximální rychlost dosahuje 500 km/h s doletem až 700 km. Bezpilotní letoun může nést konvenční náklad o hmotnosti 9 – 20 kg  a vyrábí se výhradně na Ukrajině. Místní ukrajinské zdroje někdy tvrdí, že systémy Paljanycja pohání proudový motor, což je v rozporu s označením „raketový dron“. Na dostupných videozáznamech lze jasně vidět vstupní ústrojí k přivádění vzduchu pro proudový motor. Rozšířená kategorizace „raketový dron“ se proto zdá být technicky nesprávná, původně k ní mohlo například dojít chybným překladem. Ukrajinci dříve informovali o zahájení sériové výroby systémů Paljanycja a také o jejich použití v boji proti ruským ozbrojeným silám.

Zatřetí má Kyjev nyní ve své výzbroji nový typ minirakety s plochou dráhou letu Peklo. Systém s maximálním doletem 700 km dosahuje rychlosti až 700 km/h. Střela nese konvenční užitečné zatížení neznámé hmotnosti a pravděpodobně vychází z konstrukce dronu Paljanycja. Střela v současnosti postrádá možnost korigovat cílové souřadnice v závěrečné fázi letu. Raketu rovněž pohání proudový motor, který není integrován do trupu, ale je namontován na jeho horní části. Podle ukrajinských zdrojů byla střela již úspěšně nasazena v bojových operacích.     

Nakonec zmiňme projekt řízené střely Ruta s doletem 300 km a maximální rychlostí 800 km/h. Fotografie v síti internet a modely předváděné na průmyslových akcích opět ukazují vstupní ústrojí k přivádění vzduchu, což naznačuje vybavení proudovým motorem. Střela je údajně schopna nést různý náklad o hmotnosti 30 – 100 kg, včetně průzkumného nákladu, konvenčních bojových hlavic a dalšího nákladu pro testovací účely. Střela je vybavena inerciálním naváděním a GPS navigací pro korekci směru ve střední fázi letu. Stejně jako v případě systému Peklo není známo, zda má také možnost změnit cíl v závěrečné fázi letu. Tato schopnost by mohla být v budoucnu přidána. Ruta je v současné době ve fázi testů a ještě není v aktivní službě.

Jakákoli zbraň dlouhého dosahu, která Ukrajině umožní operovat hluboko za frontovou linií na ruském území, představuje velkou výhodu. Kyjev a prezident Zelenskyj se zdají být přesvědčeni, že Ukrajinci mohou zvýšit výrobu řízených střel a dronů na bezprecedentně rychlou úroveň. Pokud se Ukrajině podaří vyrábět Lordy, Paljanycje, Pekla a Ruty v odpovídající kvalitě a s výše uvedenými schopnostmi, získá významné a pro Západ inspirativní raketové výrobní kapacity. O velké množství relativně levných, ale výkonných malých řízených střel a dronů usilují všechny státy NATO (včetně České republiky nebo USA), dosud ovšem nepokročily v odpovídající transformaci výrobních kapacit a procesů.

Ukrajině se na druhé straně nedaří (či o to vědomě neusiluje) dokončit vývoj „těžkých“ raket, jako jsou střely s plochou dráhou letu připomínající britsko-francouzské Storm Shadow/SCALP-EG nebo balistické rakety krátkého doletu schopné nést mnohem větší užitečné zatížení. Ačkoli u Ukrajinců takové projekty existují (např. střely typu země-země Koršun nebo balistické rakety krátkého doletu Sapsan/Hrim-2), zprávy z posledních let naznačují problémy s dokončením jejich vývoje a zahájením sériové výroby.

Kyjev se svou snahou o vývoj nových raket a střel na bázi bezpilotních letounů snaží získat převahu na bojišti. Rusko ovšem taktéž usilovně pracuje na rozšíření výroby svých zbraní. Ukrajinská vojenská zpravodajská služba (HUR - Holovne upravlinnja rozvidky) v současné době odhaduje arzenál nepřátelské armády na přibližně 1400 střel dlouhého doletu různých typů. Mezi nimi lze nalézt asi 350 řízených střel Kalibr, přibližně 500 řízených střel Oniks, odhadem 50 raket Ch-47M2 Kinžal odpalovaných ze vzduchu, okolo 130 raket 9K720 Iskander a asi 400 řízených střel typu vzduch-země Ch-35, Ch-55 a Ch-101. Tyto zásoby zůstávají z velké části nedotčeny a podle Ukrajinců slouží jako strategická rezerva.

HUR navíc pravidelně monitoruje ruský obranný průmysl a jeho schopnost produkovat rakety. Jak 27. prosince 2024 informoval tiskový mluvčí HUR Andrij Jusov, Rusku se podařilo rozšířit své výrobní kapacity pro zbraně dlouhého doletu. Zintenzivňuje se například výroba jednorázových bezpilotních letounů a kromě toho ruské zbrojovky mají kapacitu vyrábět 40 až 50 raket Iskander, 30 až 50 raket Kalibr a přibližně 50 raket Ch-101 měsíčně (tj. celkově 120 – 150 za čtyři týdny).

Pokud je odhad GUR správný, ruské ozbrojené síly budou schopné každý měsíc vypálit na Ukrajinu asi 150 raket těchto tří typů, aniž by se snížily strategické zásoby Moskvy. K zajištění ukrajinské obranyschopnosti musí proto západní státy Kyjevu pravidelně dodávat přinejmenším podobný počet vhodných obranných raket. V případě protivzdušné obrany platí „čím více, tím lépe“, protože na blížící se raketu se obvykle vypálí více než jedna záchytná raketa, aby se zvýšila šance na její sestřelení. K tomu je třeba připočítat rakety, bezpilotní letouny a střely dalších typů než Iskander, Kalibr a Ch-101. 

Pokud budou vyrobeny rychle a ve velkém množství, nové ukrajinské rakety a bezpilotní letouny přinesou nové vážné problémy pro ruské ozbrojené síly. I s menší nosností budou více než dostatečné k ohrožení nezpevněných cílů, zejména kritické průmyslové a hospodářské infrastruktury. Kyjev se však bude i nadále spoléhat na své západní spojence, pokud jde o dodávky těžkých řízených střel schopných účinně zasáhnout opevněné cíle hluboko za frontovou linií. To platí také pro dodávky ATACMSů vyzbrojených hlavicemi s kazetovou municí k dosažení plošných účinků proti cílům s operačním a v některých případech i strategickým významem.

Zdroj: president.gov.ua, Institute for the Study of War, Defense Magazine, hartpunkt