Již před zahájením války na Ukrajině si Rusko připravovalo společenské, politické ale i ekonomické prostředí na Ukrajině, které by sympatizovalo s Ruskem a které by bylo nakloněné představě Ukrajiny být opět pod nadvládou Rusů, v tomto případě již Ruské federace, a to prostřednictvím (des)informačních kampaní, které Rusko šířilo/šíří jak pomocí moderních technologií (především masmédií a internetu), tak i starým způsobem formou rozdávání letáčků a vylepování plakátů. Tyto kampaně se však v naprosté většině minuly účinkem, neboť i v ukrajinských městech, kde žila velice silná (až převládající) rusky hovořící komunita, se následná okupace ruskou armádou nesetkala s pochopením, natož pak s nějakou podporou.

Foto: Úspěšná kybernetická špionáž a ovlivňování veřejného mínění může mít v následném kontextu vojenských operací obrovský strategický dopad, jelikož je tato informační strategie přímo spojena se snahou získat informační převahu na bojišti, a proto se kybernetická a informační kampaň někdy snadno doplňují s již probíhajícími vojenskými operacemi, což byl přesně případ ruské strategie anexe Krymu a oslabení Ukrajiny v roce 2014. (ilustrační foto) | Shutterstock

Cíl těchto (des)informačních kampaní, a to ovlivnit veřejné mínění ukrajinských obyvatel v zájmu Ruska, tak byl naplněn jen zčásti. Východ Ukrajiny, zejména pak Donbaská a Luhanská oblast, již od vzniku Ukrajinského státu sympatizovala spíše s Ruskem než se Západem a západními velmocemi, což mělo za následek, že v této oblasti byly propagační kampaně Ruska úspěšnější než ve zbytku Ukrajiny a zasívaly do ukrajinské společnosti rozkol, který se vyvinul až v polarizaci společnosti, která byla rozdělena ještě více než kdy předtím svými politickými přesvědčeními na proruský východ a proevropský západ. Polarizace společnosti pak měla za následek demonstrace na Náměstí Nezávislosti v Kyjevě, které eskalovaly až k rozpoutání separatistických myšlenek ve východní části Ukrajiny, k anexi Krymu a k napadení Ukrajiny ruskou armádou. 

Obecně úspěšná kybernetická špionáž a ovlivňování veřejného mínění může mít v následném kontextu vojenských operací obrovský strategický dopad, jelikož je tato informační strategie přímo spojena se snahou získat informační převahu na bojišti, a proto se kybernetická a informační kampaň někdy snadno doplňují s již probíhajícími vojenskými operacemi, což byl přesně případ ruské strategie anexe Krymu a oslabení Ukrajiny v roce 2014. Celá situace kolem Krymu byla od počátku procesu anexe až do konce nezákonného zabrání Krymu podporována a ovlivňována informačními zdroji. Ruská informační a kybernetická strategie se zaměřila na ovládání a ovlivňování hlavních komunikačních a následně i informačních zdrojů (především z hlediska masmédií a sociálních sítí) v Rusku a na Ukrajině. V komunitě "InfoOps" a "PsyOps" se okupace Krymu dodnes považuje za jednu z nejlépe provedených operací. 

I když Rusko odmítá jakékoliv zapojení do ovlivňování veřejného prostoru a jeho mínění pomocí šíření (des)informací, existují jasné důkazy o jeho činnostech, které dokazují opak. Jedním z příkladů je ruské obhájení svých činů z roku 2014, kdy použilo svou, ukrajinskou společností již plně akceptovanou informační propagandu k tomu, aby legitimizovalo své kroky vůči Krymu a celé Ukrajině. Svou fungující informační síť na Ukrajině tehdy Rusko použilo k tomu, aby ukrajinskou (ale i globální) společností šířila narativ, který vyobrazoval Rusko jako zachránce, který přispěchal „etnickým Rusům“ na Ukrajině na pomoc před hrozbou přicházející z Ukrajiny a umožnil tak (podle ruského úhlu pohledu) utlačovanému krymskému obyvatelstvu, aby mohlo vyhlásit referendum o sebeurčení. Tímto způsobem se Rusko snažilo získat kontrolu nad ukrajinským veřejným míněním prostřednictvím manipulace s informacemi a vytvářením falešných účtů na sociálních sítích. Úsilí ruské strany o získání informační převahy ve válce ukazuje na fakt, kolik času a prostředků Rusko vynaložilo (a stále vynakládá) na vytvoření oficiálních, polooficiálních a neoficiálních zdrojů (např. internetových stránek), včetně kanálů na YouTube k šíření (des)informací. 

Tehdy v roce 2014 tak úspěšná ruská propaganda šířící dezinformace způsobila, že nejen pro veřejnost, ale i pro ukrajinskou vládu bylo obtížné zjistit, jaká je vlastně aktuální situace na Krymu – co se na Krymu skutečně děje a co jsou zkreslené informace, které mají sloužit v zájmu Ruska. Tyto ruské akce ovlivnily a ztížily další rozhodování o krocích Ukrajiny na Krymu a zpomalily veškeré reakce. Z vojenského hlediska poskytla ruským jednotkám manipulace s informačními zdroji a informační převaha výhodu při tehdejším obsazování ukrajinského území. Ruská strategie využívala také informace jako nástroj popírání své vojenské přítomnosti na Ukrajině, aby se zkomplikovalo monitorování ruských akcí, což ve finále ukrajinské armádě ztížilo analýzu celé situace. Toto informační krytí způsobilo také to, že mezinárodní politické prostředí nemělo přesné informace o tom, co se na Krymu odehrává a tato nejistota způsobila, že západní sankce proti Rusku byly nakonec mírnější a pomaleji zavedené, než by ve skutečnosti měly být.

Jak již bylo výše zmíněno, ruská okupace Krymu v roce 2014 se tehdy vydařila, na čemž měla nemalý podíl právě dezinformační kampaň. Svědčí o tom také tehdejší naprostá nečinnost ukrajinské armády, která byla v roce 2014 malá, nevyzbrojená, nevycvičená a operačního nasazení prakticky neschopná, což bylo podle některých analýz způsobeno právě působením Rusů.  

V roce 2022 a v letech předcházejících, kdy se konaly resp. konají podobné (des)informační kampaně jako v roce 2014, tedy působení na civilní obyvatelstvo a snaha jakkoliv působit na Ozbrojené síly Ukrajiny s cílem snížit jejich bojeschopnost, se však tyto operace nesetkaly/nesetkávají s takovým úspěchem. Existují teorie, že prostředky do těchto operací byly z velké části zpronevěřeny, za což jsou někteří velitelé tajných služeb stíháni či postaveni mimo službu. Ruské "InfoOps" a "PsyOps" aktivity však byly i částečně úspěšné, což potvrzují některé ukrajinské analýzy, které naznačují, že za rychlým postupem ruské armády, zejména v prvních několika dnech ruské invaze, stojí zrady některých ukrajinských velitelů.

Jako určitý úspěch ruských "InfoOps" a "PsyOps", čili jednoduše řečeno ruské propagandy, je třeba přiznat jejich snahu vykreslit ruskou armádu jako druhou nejlepší a největší na světě, kdy prakticky až do napadení Ukrajiny v únoru 2022 byla ruská armáda takto prezentována naprostou většinou zahraničních analytiků. Dnes je však vidět, že nic z toho není pravda.

Závěrem lze říci, že se celkově ruské operace na Ukrajině v roce 2022 nesetkaly/nesetkávají s úspěchem, což je vidět na reakcích ukrajinského obyvatelstva, ukrajinské armády i na reakcích svobodného světa.

Zdroj:

Allison, Roy, 2017, „Russia and the post-2014 international legal order: revisionism and realpolitik,“ International Affairs, Vol.93, No.3, pp: 519-543;

Jaitner, Margarita, 2015. „Russian Information Warfare: Lessons from Ukraine,“ Chapter 10 in Kenneth Geers (ED.), Cyber War in Perspective: Russian Aggression against Ukraine;

Maria, Snegovaya, 2015, „Russia Report 1. Putin’s information warfare in Ukraine. Soviet origins of Russia’s hybrid warfare“, Institute for the study of war