Kolová obrněná technika – obrněné transportéry, BVP i obrněné automobily – představuje jednu z nejrozšířenějších kategorií vojenské techniky. Ve výzbroji světových armád, včetně Armády České republiky, kolová obrněná technika slouží ve velkých počtech. Oproti pásové technice je ta kolová výrazně levnější, má nižší provozní náklady, má obvykle nižší hmotnost než odpovídající pásové systémy a v neposlední řadě je výhodou také její vyšší rychlost a často snazší transport vzduchem. Kolová obrněná technika sice v rámci svých schopností nikdy nedokáže nahradit pásovou obrněnou techniku, jak bylo v určité době předpovídáno, lze však předpokládat, že jednotlivé armády budou právě počty tohoto druhu obrněné techniky navyšovat. Stojí za to se tak na vývoj v oblasti kolové obrněné techniky podívat podrobněji.

V rámci svého původu existují dva druhy kolové obrněné techniky – obrněná resp. zodolněná nebo pancéřovaná vozidla (pochopitelně jen do určité úrovně), vzniklá na základě civilních terénních vozidel a obrněná technika, která byla koncipována jako obrněná již od samého začátku vývoje.

První skupinu reprezentují např. různé úpravy dnes již legendárního vozidla Land Rover Defender (např. Snatch Land Rover). V tomto vynikali především Britové a dalších členských států Commonwealthu, kde podobné přestavby vznikaly především pro pořádkové jednotky (policejní i armádní). Nejrozšířenější pak bylo jejich použití v Severním Irsku. Podobné konstrukce jsou v současnosti často využívány izraelskou armádou (např. MDT David).

Do druhé skupiny, kterou se budeme v tomto článku dále zaobírat, spadají vozidla, u kterých se při jejich vývoji a konstrukci nevycházelo ze žádného civilního vozidla, nebo jen minimálně. Do této skupiny spadá celá řada vozidel, jako např. sovětské BDRM, francouzské VAB, německý LGS Fennek apod. Tento typ vozidel mohl být díky své konstrukci vybaven zbraněmi větších ráží, a to od kulometů ráže 12,7 mm až po kanóny.

Jejich uspořádaní náprav se často podobá běžným civilní terénním vozidlům, tedy 4x4, avšak vyskytují se i vozidla v uspořádání 6x6, což umožňuje lepší průchodivost terénem, zvětšuje vnitřní prostor (např. pro transport pěšího družstva) a celkově umožňuje širší využití těchto vozidel. Pokud se jedná o kolová bojová vozidla pěchoty (KBVP), která mají za úkol se přímo zapojovat do vedení bojových operací (a nejsou tak určena primárně pro transport či průzkum), je nejrozšířenějším uspořádáním náprav 8x8. Důvodem je dostatečný vnitřní prostor umožňující transport pěšího družstva, včetně jeho organických zbraní a zároveň kapacita pro vlastní výzbroj větší ráže (většinou automatickým kanónem ráže 30 mm) a umístění senzorových hlavic a dalších prvků potřebnými k vedení bojové činnosti na současném moderním bojišti. 

Vývoj kolové obrněné techniky

Jako příklad evolučního vývoje kolové obrněné techniky můžeme uvést slovinské vozidlo Valuk. Z původního obrněného transportéru Valuk 6x6 se 6ti členným rojem a výzbrojí v podobě kulometu ráže 12,7 mm, případně automatickým granátometem, později vzniklo kolové BVP Pandur II 8x8 s 8mi členným rojem a 30 mm kanónem, PTŘS Spike a kulometem ráže 7,62 mm, a to vše umístěné v dálkově ovládané věži (verze pro AČR).

Po dlouhá desetiletí kategorii obrněných vozidel 8x8 (6x6) zastupovaly obrněné transportéry, které byly z dnešního hlediska až směšně lehké. Jejich typickým představitelem byly známé sovětské obrněné transportéry řady BTR s hmotností cca 12 tun a výzbrojí tvořenou pouze kulomety, nebo československý obrněný transportér OT-64 s obdobnou výzbrojí a hmotností cca 14 tun. Avšak i západní transportéry byly ve své době velmi lehké. Jejich typickým představitelem byly např. švýcarské obrněné transportéry řady Mowag Piranha, které ve své základní podobě vážily jen cca 13 tun. Tyto obrněné transportéry tak plnily roli jakési „obrněného taxi“, a jejich úlohou bylo pouze dopravit vojáky na bojiště.

Zkušenosti z válečných konfliktů však jasně ukázaly, že takto koncipované obrněné transportéry jsou nepostačující. Jejich velkou slabinou bylo slabé pancéřování, které zajišťovalo ochranu pouze proti ručním palným zbraním. Docházelo tak k postupnému zesilování pancéřování, což však mělo za následek, že kolové obrněné transportéry výrazně ztěžkly (např. obrněné transportéry Piranha III již měly hmotnost 18,5 tuny a Piranha V může mít dokonce 30 tun). I další kolové transportéry měly v minulosti hmotnost max. 20 tun, aby je bylo možno transportovat letadly kategorie C-130. 

Dnešní kolové obrněné transportéry ovšem tuto hranici suverénně překračují. Např. vozidlo Patria AMV ve svých posledních verzích dosahuje hmotnosti až 32 tun. Obdobné hmotnosti dosahuje také francouzský typ VBCI. Nejnovější izraelský obrněný transportér Eitan má pak hmotnost cca 36 tun. Již tento hmotnostní faktor ukazuje, že dnešní kolové obrněné transportéry jsou někde jinde.

Podobný trend lze pozorovat i u fyzických rozměrů, kdy kolové obrněné transportéry výrazně „narostly“. Do značné míry je to důsledek čím dál vyššího důrazu na pohodlnou práci výsadku, na dostatek prostoru pro přepravované vojáky. Stejně tak se jedná o současný trend navyšování počtu pěšího družstva, kdy někdejší časté uspořádání 3+6 nahrazuje uspořádání 3+8, protože do pěšího družstva jsou zařazeni také vojáci ovládající pozorovací systémy či drony.

Také výzbroj doznala změny. U obrněných transportérů, jejichž primárním úkolem není přímé zapojení se do bojů jako podpora pěších jednotek, je postačující výzbroj v podobě velkorážního kulometu, případně automatického granátometu, kdy jsou tyto zbraně určeny primárně k vlastní obraně. U kolových bojových vozidel pěchoty, kde se počítá s jejich palebnou podporou pěšímu prvku a přímým zapojením se do boje, se však jejich výzbroj posunuje směrem k větším rážím, a to 30 mm a výše včetně vybavení PTŘS apod. Často se pak z KBVP stává vozidlo palebné podpory, kdy se toto vzhledem k typu a ráže zbraně již nemůže použít pro přepravu pěšího prvku.

Trend navyšovaní hmotnosti kolových obrněných prostředků a jejich osazování čím dál těžšími zbraňovými systémy se však zastavuje, jelikož zvyšování hmotnosti obrněných transportérů již naráží na své technické limity, což je patrné např. u izraelského typu Eitan. Těžká, silně vyzbrojená kolová vozidla jsou sice mediálně atraktivní, pro jednotlivé armády jsou však již obtížně použitelná, protože je lze nasadit jen v určitém terénu. V neposlední řadě jsou pak tato vozidla drahá.

Na všech stávajících platformách obrněných vozidel (4x4, 6x6, nebo 8x8) se také v současnosti stále více objevují různé specializované nástavby, na které jsou umisťovány prostředky PVO, REB, spojovací, průzkumné, případně minomety (samohybné minomety), v menší míře pak prostředky s PTŘS. V podstatě se dá říci že v tomto směru „fantazii meze nekladou“, kdy záleží na potřebách jednotlivých armád a technickém omezení použitého podvozku. 

Resumé

Pokud se podíváme na jednotlivé kategorie kolových obrněných vozidel, je zřejmé, že u všech proběhlo/probíhá hned několik trendů. Tím zřejmě nejvýznamnějším je celkový nárůst rozměrů a hmotnosti. Tento trend postupného zvyšování hmotnosti se nyní částečně zastavil, můžeme však očekávat nárůst výroby takto koncipovaných těžkých typů, a to i v návaznosti na vyřazování starších typů kolových vozidel.

Takřka samozřejmostí se u všech kategorií stalo používání moderního software, moderních pozorovacích přístrojů, zajišťující co nejdokonalejší přehled na bojišti. V souvislosti s tímto faktem pak logicky roste i cena jednotlivých vozidel.

Důležitým poznatkem je pak fakt, že se jednotlivé konstrukce kolových obrněných vozidel na bojišti vzájemně doplňují a jejich funkce se často prolíná.

Také Armáda České republiky dnes disponuje nezanedbatelnými počty kolových vozidel, především pak kolovými BVP Pandur II 8x8, či obrněnými vozidly TITUS 6x6 (pouze ve  specializovaných verzích, nikoliv jako prostředek pro přepravu pěších družstev). Je pravděpodobné, že AČR bude chtít, mimo jiné vzhledem ke zhoršení bezpečnostní situace, počty svých dosavadních kolových obrněných vozidel nadále navyšovat.

Výhodou České republiky je fakt, že disponuje vlastním výkonným obranným průmyslem, který je schopen vytvořit vozidla všech výše zmíněných kategorií.

Zdroj: Defense Technical Information Center, Military Today, Britannica