Profesionální voják Armády České republiky – tato slova zavazují. Vojáci musí být připraveni na jakoukoliv situaci, umět ji správně vyhodnotit, pohotově reagovat. Ke své práci tedy potřebují mimořádné znalosti a vzdělání. Jaké mají možnosti je získávat? Jak tyto znalosti využijí po skončení vojenské kariéry? A jaká je v tomto ohledu pozice žen ve službě?

Charakter činnosti vojáka vyžaduje vysokou úroveň připravenosti. To konečně platí i o většině občanských povolání, kde se vyžaduje určitá míra profesní připravenosti. Výjimečnost ve srovnání s ostatními profesemi spočívá v tom, že základní „pracovní náplní“ každého vojáka je bojová činnost. Na jeho osobních schopnostech a jeho připravenosti tak závisí bojeschopnost a úspěch celé jednotky, a často i jeho vlastní život, nebo životy ostatních.

Povolání vojáka či vojákyně má ve srovnání s občanskými povoláními řadu specifik. „Nejpodstatnějším rysem činnosti, který vojáka odlišuje od civilisty, je riziko zranění nebo ztráty života, kterou voják dobrovolně akceptuje,“ uvádí ve své odborné práci Ing. Vojtěch Němeček, PhDr. z Univerzity obrany.

V rámci projektu Army Woman jsem o rozhovor požádala ženu, která se rozhodla pro kariéru v Armádě ČR. Ve své práci je velice úspěšná a díky soustavnému vzdělávání se jí podařilo dosáhnout vysokoškoleského titulu a vytouženého zařazení. Přesto si nepřála uvést skutečné jméno, proto je změněno.

Foto: O rozhovor jsem požádala ženu, která se rozhodla pro kariéru v Armádě ČR. Ve své práci je velice úspěšná a díky soustavnému vzdělávání se jí podařilo dosáhnout vysokoškoleského titulu a vytouženého zařazení. (ilustrační foto) | Ministerstvo obrany ČR

Katko, proč jste se rozhodla pro vstup do Armády ČR?

Pocházím z vojenské rodiny. Můj otec byl vojákem, důstojníkem mnoho let a absolvoval nespočet zahraničních misí a cvičení. Každý jeho návrat byl nezapomenutelný, velké nástupy, předávání medailí, pocit hrdosti na otce už od raného dětství. Vždy jsem v této práci viděla něco víc a rozhodla jsem se vlastně už jako malá, že jednou budu vojákem. Stejně tak se „potatil“ i bratr.

Poradila byste svým, ať už stávajícím nebo budoucím kolegyním, jak si doplnit vzdělání i v souvislosti s kariérním postupem?

Pro muže i ženy, kteří chtějí pomýšlet na důstojnickou kariéru v AČR, je nejlepším začátkem studium na Univerzitě obrany. Tato vysoká vojenská škola má hned několik fakult a dohromady mnoho oborů, kde se dá vybírat. Každý, kdo zdárně absolvuje studium, s největší pravděpodobností nastoupí na útvar v hodnosti poručíka a jeho budoucí kariéra tímto započne.

Jak si v tomto směru stojí ženy a muži?

Z pohledu obou pohlaví jsou zde šance na získání vysněného místa vyrovnané. Avšak nástup k útvaru v mladém věku a pravděpodobně hned na některou z velících funkcí (velitel čety) může být náročný. Ne jen pro čerstvé absolventy, ale i pro budoucí podřízené. Představte si situaci, kdy na pozici velitelky čety nastoupí slečna ve věku 23 – 25 let a začne velet četě o 30 lidech ve věkovém rozmezí od 20 do 55 let.

Tato první zkušenost je z mého pohledu dost důležitá pro budoucí růst, protože to, jak se daná slečna (mladá paní) osvědčí, může ovlivnit i to, jak brzy bude povýšena, zdali má velitelské vlohy. Bohužel zde pak taky velmi záleží na přístupu nadřízených. Já osobně se stále setkávám s názorem, že jsem budoucí matka a jako takovou mě němá smysl někam posílat, povyšovat, úkolovat, atd.

Neodrazuje Vás takový přístup?

Naštěstí se tímto nedám odradit a samozřejmě projevuji zájem o svůj další profesní růst a studium. Jelikož pracuji ve specifickém oboru, tak je moje práce a celkově i kariéra celkem odlišná od jiných žen v armádě. Mám-li mluvit o možnostech kariérního růstu žen v armádě, z pohledu personálních opatření by měl být stejný jako pro muže. Věřím, že ve většině odborností tomu tak skutečně je.

Můj personální posun je pomalejší zejména z důvodu složité odbornosti, která vyžaduje dlouhou praxi. Často se však setkávám s pohledem na ženu jakožto na budoucí matku, kde je její možné mateřství spíše překážkou a tak se o ní i uvažuje do budoucna. Bez ohledu na to, zda opravdu rodinu plánuje. Sama jsem bezdětná, mám přítele, avšak nejsem vdaná. Nicméně věřím ve svůj budoucí posun na pozici kapitánky.

Věřím, že se Vám podaří. Už jste ušla obrovský kus cesty. Prozraďte, co vše jste pro své vzdělání a vytoužený obor absolvovala?

Přejdu-li teď konkrétně ke své osobě z pohledu vzdělávání a kurzů, mám celkem zajímavou zkušenost. U armády jsem necelých 14 let. Jsem vystudovaná inženýrka právě na vojenské škole a již během studia jsem měla možnost dvakrát navštívit zahraničí (studium angličtiny, spolupráce a předávní zkušeností vojenských škol) a absolvovat první důstojnický kurz. V hodnosti poručíka jsem sloužila 4 roky. Během této doby jsem absolvovala 5 odborných kurzů (vše v ČR).

Poté jsem změnila odbornost (zejména kvůli genderově ne příliš rovnému přístupu) a povýšila jsem na nadporučici. V této hodnosti jsem prozatím dodnes. Absolvovala jsem od té doby 3 odborné kurzy v Česku, 2 odborné kurzy v zahraničí, zahraniční důstojnický kurz a misi v zahraničí. Zúčastnila jsem se také několika vojenských cvičení a exhibičních akcí jak doma, tak v zahraničí. Můj pobyt v zahraničí v této funkci činil dohromady zhruba 11 měsíců.

V průběhu služby se každý může dostat na řadu kariérových a odborných kurzů. Konkrétní kurzy se pak odvíjí od služebního zařazení a tím dané specializace.

Co Vás v tomto směru nejvíce motivovalo? Máte nějaký vzor?

Určitě ano. Díky otci a vojenskému prostředí, které mě obklopovalo, jsem věděla, jaké jsou možnosti kariéry, mezi jakými obory budu jednou vybírat a co by mě jednou mohlo čekat. Samozřejmě mě motivovala i finanční stránka a představa, že díky kariéře u armády budu nezávislou soběstačnou ženou. Proto pro mě byla jasná volba Univerzita obrany a díky ní začátek kariéry v důstojnickém sboru.

Můžete porovnat své zkušenosti se vzděláváním u nás a v zahraničí?

Tak tady vidím propastný rozdíl. Všechny mé zahraniční studijní zkušenosti měly jednu zásadní společnou odchylku od toho našeho – váš neúspěch je neúspěchem kantora. Jestliže nedokážete splnit nějakou zkoušku nebo test, pak je to v jejich očích tím, že vám lektor nedokázal danou látku předat tak, abyste ji pochopili. Následují hodiny doučování, případně další teoretická či praktická cvičení a pak opakování zkoušky/testu.

Máte pocit, že díky svému vzdělání a znalostem máte větší respekt u svých kolegů?

U některých určitě ano. Zejména z jiných oborů. Zajímá je, jaké úsilí a cesta stály za tím, abych mohla dělat to, co teď dělám. Vzdělání bylo rozhodující – vykonávám ten obor, co jsem přímo vystudovala.

Co byste doporučila ženám, které se rozhodnou pro vstup do Armády ČR, ohledně vzdělávání?

Záleží na tom, jaký obor ženu zajímá. Ale určitě je důležitá angličtina.

Myslíte, že nabyté znalosti využijete případně i po skončení služebního poměru?

Některé určitě ano. Pro využití odborných bych nejspíš potřebovala nějaký typ přezkoušení dle civilních předpisů, ale šance tu je. Do budoucna třeba ještě nějaké další zkušenosti nasbírám, které budou přenositelné.

Jednoho dne se, možná, rozhodnete pro odchod do civilu. Jste na takovou situaci připravena, právě i ve smyslu změny povolání a uplatnění Vašich bohatých znalostí na jiné pozici?

Ne. Vážně nejsem. Možná je to ale i tím, že bych chtěla být u armády ještě dlouho, a proto nepovažuju svůj odchod do civilu za něco, čím bych se teď měla jakkoliv zabývat. Ano, možná je trochu pošetilé nemít „zadní vrátka“, protože kariéru může ukončit třeba i zdravotní stav, ne jen konec závazku. Ale já chci sloužit dál, a tak se k tomu i stavím. Zvlášť dnes, v době „covidové“, kde armáda pomáhá občanům ČR na mnoha frontách. A proto tu jsme, jsme profesionálové.

Katko, děkuji Vám za rozhovor a přeji hodně štěstí a úspěchů v dalším vzdělávání a kariéře.

Co je dobré vědět, pokud se rozhodnete doplnit si vzdělání a posílit tak svoji kariéru v armádě?

Pro naplnění nebo zvýšení kvalifikačních předpokladů je nutno vystudovat:

• Univerzitu obrany, případně VO FTVS UK v základním nebo rozšiřujícím studiu se získáním vysokoškolského nebo vědeckého titulu v případech, že je to v zájmu ozbrojených sil;
• jinou státní, veřejnou nebo soukromou vysokou nebo střední školu, na kterou je voják vyslán v případě, že je to v zájmu ozbrojených sil;
• zahraniční školu univerzitního typu, na kterou je voják vyslán v případě, že je to v zájmu ozbrojených sil;
• státní, veřejnou nebo soukromou vysokou nebo střední školu, kterou voják ve služebním poměru studuje v osobním volnu, přičemž to formálně není v zájmu ozbrojených sil; 17 Podle Koncepce přípravy personálu rezortu MO, na roky 2012 – 2018 Celoživotní učení v podmínkách ozbrojených sil 24
• střední vojenskou školu nebo vyšší odbornou vojenskou školu v Moravské Třebové, na kterou je voják vyslán v případě, že je to v zájmu ozbrojených sil.

Příprava vojenského personálu k naplnění kvalifikačních požadavků se zpravidla realizuje formou profesních kurzů, tzn. kombinací výcvikových, kvalifikačních a kariérových kurzů a odborných školení, určených k udělení hodnosti v příslušném hodnostním sboru, následně pak pro průchod kariérou v rámci daných hodnostních sborů a zároveň k získání oprávnění pro výkon pracovní pozice na konkrétním systemizovaném místě.

Zdroj: Trendy kariérového vzdělávání důstojníků ozbrojených sil České republiky (Vojtěch Němeček a kolektiv), Ministerstvo obrany ČR